Bydlení, moc a město. Pět filmů z letošního festivalu Film a architektura

30. září – 5. října

COPAN
Sexuální pracovnice v jednom z bytů v mrakodrapu COPAN od Oscara Niemeyera, foto: screen z festivalového snímku COPAN
COPAN Kamera se často věnuje lidem, bez jejichž práce by COPAN nemohl fungovat, foto: Film a architektura

COPAN
2025, 98 minut, režie Carine Wallauer Ferreira

Představte si, že vlastníte byt v centru brazilského São Paula v domě od hvězdného architekta Oscara Niemeyera. Lákavá představa? Jenže v COPANu – jehož název je akronymem původního developera Companhia Pan-Americana de Hotéis e Turismo – je takových bytů 1 160 a žije tu kolem pěti tisíc lidí z nejrůznějších společenských vrstev. A teď si představte, že se účastníte volby předsedy tamního výboru SVJ… Už jen kvůli takové scéně stojí za to film brazilské režisérky Carine Wallauer neminout.

Místo aby vyprávěla o Niemeyerovi a jeho více než šedesát let staré, dnes památkově chráněné architektuře, zajímá se Wallauer především o život uvnitř domu. Sleduje obyvatele, chodby, výtahy a každodenní provoz budovy, která svou velikostí připomíná menší město. Pozornost často věnuje lidem, bez jejichž práce by takový organismus nemohl fungovat – opravářům, recepčním nebo uklízečům. Zachycuje jejich všední rozhovory, pracovní rutinu i drobná setkání, která architektonickou ikonu vracejí na zem.

Do tohoto mikrosvěta navíc doléhá atmosféra mimořádně vyhrocených brazilských prezidentských voleb v roce 2022. Mezi lidmi, které kamera zachycuje, se objevují příznivci návratu bývalého prezidenta Luize Inácia Luly da Silvy i podporovatelé tehdejší hlavy státu Jaira Bolsonara. COPAN proto ve filmu nevystupuje jen jako architektonická památka modernismu, ale jako svébytný organismus a zmenšený obraz brazilské společnosti.

Vcítění do betonu Óda na beton prostřednictvím akvarelu, foto: Film a architektura

Vcítění do betonu
2023, 61 minut, režie Gregory Gan

Gregory Gan, moskevský rodák usazený v Berlíně, se profesionálně věnuje vizuální antropologii a ve svém filmu se spolu s dalšími pěti výtvarníky vrací k tomu, co panelové domy v minulosti znamenaly a dodnes znamenají pro své obyvatele. Nevede klasický spor o to, zda jsou panelová sídliště architektonicky kvalitní. Spíš jej zajímá, jaký emocionální vztah si člověk vytváří k prostoru, v němž prožil podstatnou část života.

Panelové domy jsou ve filmu současně pozůstatkem společenských utopií, kulisou politických krizí i schránkou osobních vzpomínek. Jejich strohá geometrie se prostřednictvím akvarelu a animace proměňuje v něco docela subjektivního. A v době nových humanitárních a politických krizí, kdy se znovu diskutuje o nedostatku dostupného bydlení, film nepřímo vybízí k tomu, abychom místo bourání zkusili beton nejprve pochopit.

Brooklyn Nebezpečný McGuinness Boulevard v celé své kráse, foto: Film a architektura

Changing Lanes
2025, 75 minut, režie Ben Wolf

„Tohle je film poháněný lidskou silou, natočený pouze s vybavením, které jsem dokázal převážet na cyklovozíku,“ oznamuje úvodní titulek režiséra Bena Wolfa a hned naznačuje, z jaké perspektivy přistupuje k tématu městské cyklistiky. V newyorském Brooklynu totiž zmapoval zdánlivě jednoduchý problém: na nebezpečném McGuinness Boulevardu umírají cyklisté a chodci. Existují návrhy, jak situaci změnit. Jenže to, co z pohledu expertů působí jako technicky řešitelný problém, začne ve chvíli realizace narážet na zájmy místních podnikatelů.

Dokument tak postupně odhaluje něco, co známe i z českých měst: každá změna uličního prostoru je zároveň změnou distribuce moci. Cyklopruh ubírá místo automobilům, širší chodník může znamenat méně parkovacích stání a omezení průjezdu může zlepšit život jedněm, ale zkomplikovat jej druhým. Otázka proto nezní, jak navrhnout bezpečnější ulici, ale spíš, komu má ulice sloužit a kdo má právo o tom rozhodovat.

New York Jak vzniká město? A komu se tím pomůže? Foto: Film a architektura

Emergent City
2024, 95 minut, režie Kelly Anderson – Jay Arthur Sterrenberg

Vizualizace developerských projektů obvykle představují půvabnou budoucnost svých obyvatel. Nové domy, kavárny, městskou zeleň a šťastné lidi posedávající na lavičkách. Emergent City Kelly Anderson a Jaye Arthura Sterrenberga ukazuje i tu méně fotogenickou část vzniku města – roky jednání, územních regulací, politického vyjednávání a především střetů mezi investory, obyvateli a aktivisty.

Tentokrát jde o Industry City, rozsáhlý areál u nábřeží v brooklynské čtvrti Sunset Park. Kdysi prosperující průmyslový komplex se v posledních letech proměnil v módní a živé místo, zároveň však leží ve čtvrti obývané převážně lidmi s nižšími a středními příjmy. Co pro jedny znamená šanci na nová pracovní místa a oživení zanedbané oblasti, pro druhé představuje spíš růst nájmů a vytlačování lidí, kteří v okolí dlouhodobě žijí.

Půjde tedy o další spor „zlého“ developera s „dobrou“ místní komunitou? Tak trochu. Tvůrci se ale na konkrétním konfliktu snaží ukázat především to, jak komplikované, zdlouhavé a často i nevděčné je demokratické rozhodování o podobě města.

De Warren Po šesti letech lidé z komunity bydlí…, foto: Film a architektura

De Warren: Cesta ke společnému bydlení
2023, 74 minut, režie Sam van Zoest

Zatímco předchozí filmy dokumentují konflikt nebo problém, nizozemský De Warren: Cesta ke společnému bydlení představuje jednu konkrétní odpověď – amsterdamský kolektivní bytový dům pro 36 domácností. Jeho vznik zachytil Sam van Zoest, jeden z členů komunity, která se v roce 2016 bez předchozí zkušenosti s realizací developerského projektu rozhodla společné bydlení vybudovat.

Skupina mladých lidí tak musela nejprve najít pozemek, navrhnout stavbu, získat financování, jednat s městem a zároveň se průběžně rozhodovat a shodovat mezi sebou. Z pochopitelných důvodů nejde o nezávislou filmovou analýzu družstevního modelu. Perspektiva zevnitř ale umožňuje sledovat to, co bývá z hotové architektury téměř neviditelné: množství času, kompromisů a organizační práce, které je nutné investovat ještě předtím, než vznikne první zeď.

Související