Matka mumínků měla pestré a ve své době skandální soukromí

Záběr z filmu Tove
Krista Kosonenová coby divadelnice Vivica Bandlerová a Alma Pöystiová jako Tove Janssonová. Záběr z filmu Tove, foto: Sami Kuokkanen – Helsinki-filmi

Finský snímek Tove se řadí do linie výpovědí orientovaných na nevyrovnané soukromí předních skandinávských umělců. Malířka Marie Krøyerová ve stejnojmenném filmu řeší milostný trojúhelník; Zrodila se Astrid vypráví o rozporuplném přístupu klasičky dětské literatury Astrid Lindgrenové k vlastnímu mateřství; Dohoda pojednává o podivné smlouvě mezi stárnoucí spisovatelkou Karen Blixenovou a začínajícím básníkem, jenž by se jí měl ve všem podřizovat. Tove, která získala celkem sedm národních cen Jussi včetně těch nejdůležitějších, přibližuje neujasněnou sexuální orientaci titulní hrdinky.

Tove
Trailer k filmu, zdroj: YouTube

Jen jeden muž, jen jedna žena

Tove Janssonová si v podání Almy Pöystiové nepřipadá nijak odsouzeníhodná. Svému snoubenci se šibalskou jiskrou v očích slibuje, že bude milovat jen jednoho muže a jen jednu ženu. Pöystiová ztělesňuje spisovatelku coby bytost zahořkle prostořekou, tvrdohlavou; respektive postihuje její vývoj od hledající, submisivní dívky až k sebevědomé ženě, jak posléze naznačí i krátký sestřih vlasů.

Režisérka Zaida Bergrothová postihla umělčiny tvůrčí počátky, kdy vyrůstala ve stínu svého otce Viktora Janssona (Robert Enckell), věhlasného sochaře, od něhož se chtěla za každou cenu odpoutat a prosadit si vlastní uměleckou dráhu, byť otcem vnímanou jako podřadnou (až po jeho smrti s dojetím a slzami v očích zjistí, že otec pečlivě shromažďoval přetisky jejích děl i články o ní). Kreslené (mini)příběhy mumínků nejprve vycházely v levicových novinách Ni Tyd, což jí zařídil jejich redaktor Atos Witanen (Shanti Roney), po krátký čas i Tovin snoubenec. (Ovšem z filmu se nedovíme, že záhy tam mumínci přestali vycházet, protože čtenářům vadily jejich „buržoazní zvyky“.) Teprve mezinárodní ohlas „mumínkovské“ tvorby – kresby začaly otiskovat anglické noviny The Evening News – Tove zajistil pravidelný příjem. V časech, kdy kreslené mumínčí příběhy dosáhly vrcholu popularity, vycházely tyto stripy ve více než čtyřiceti zemích. Československo mezi ně nepatřilo.

Záběr z filmu Tove Tove Janssonová v podání Almy Pöystiové. Záběr z filmu Tove, foto: Sami Kuokkanen – Helsinki-filmi

Prostě reprodukce koloritu

Tove Janssonovou celoživotně přitahovaly ženy. Největší prostor ve filmovém vyprávění získala poněkud promiskuitní divadelnice Vivica Bandlerová, díky jejímuž naléhání Tove zpracovala i jevištní verzi mumínků. Právě ona v ní zažehla lesbické touhy, aniž se ovšem odvážila natrvalo přijmout její city. Krista Kosonenová vyhmátla u Vivici jak vztahovou nevázanost, tak původ z bohaté rodiny, což odůvodňovalo na odiv vystavovanou sebevědomost a bezstarostnost (byť nikoli asociální, jak upozorní snaha pomoci Tove skrze veřejnou zakázku zadanou Viviciným otcem, který byl helsinským starostou). Naproti tomu výtvarnice Tuulikki Pietilä (Joanna Haarttiová), s níž Tove celoživotně sdílela společnou domácnost, respektive chatu na ostrově Klovharu, je zde upozaděna až kamsi k epizodní figuře.

Snímek Tove zdůrazňuje hrdinčinu chudobu a obtížné sebeprosazování, aniž podrobněji zmíní, že studovala prestižní výtvarné školy ve Stockholmu, Helsinkách i Paříži. Rozhodně nepatřila mezi outsidery, kteří by si v domácím pološeru a téměř potají kreslili nějaké obrázky. Syžetová osnova v zásadě naplňuje schéma, jak houževnatá umělkyně, dlouho podceňovaná, nakonec získala uznání. V rámci tohoto vymezení se vlastně odehrávají veškeré její osudy, završené úspěšnou výstavou maleb v Paříži.

Záběr z filmu Tove Tove Janssonová v podání Almy Pöystiové. Záběr z filmu Tove, foto: Sami Kuokkanen – Helsinki-filmi

Sotva překvapí, že výsek ze životního příběhu Tove Janssonové staví na přesném předmětném podchycení čtyřicátých a padesátých let minulého století v oblečení, účesech, autech, vzhledu ulic. Zaznamenává, jak vznikaly kresby mumínků i náročnější autorčiny práce zdobící veřejné budovy. Avšak nad pouhou reprodukci tohoto vnějšího koloritu Tove nejde. Snímek, upřednostňující pastelové, spíše potemnělé barvy, se vyznačuje sklonem k nostalgickému ohlížení. Je to inscenačně mondénní dílo vyvázané ze širších společenských či politických kontextů (nejvýš padne zmínka o bombardování za války, o dojednávání mírových podmínek v Moskvě, o levicové orientaci Atose Witanena), zatímco umělkyně samotná jako kdyby žila ve vakuu zbaveném dotyků obklopující reality, uzavřena v „malebné“ hmotné nouzi a v milostných trablech. Nanejvýš se dovíme, že její „vážné“ obrazy pohoršovaly nebo že komise udělující stipendia k zahraničním pobytům ji vytrvale přehlížela. Však také „dotek doby“ zprostředkovává hlavně hudba, zachycující právě populární melodie a styly (kupříkladu rock’n’roll, šanson).

Zbývá dodat, že tuzemské nakladatelství Argo doposud zpřístupnilo pět svazků mumínčích komiksů, které mají být v dubnu shrnuty do jediné objemné knihy nazvané Muminek omnibus I. Druhá část, která bude obsahovat díla česky dosud nevydaná, je v přípravách.

Tove plakát k filmu Plakát k filmu, zdroj: Film Europe

Tove / Tove (Finsko, 2020, stopáž 116 minut)

Režie: Zaida Bergrothová, scénář: Eeva Putroová, kamera: Linda Wassbergová, hudba: Matti Bye, střih: Samu Heikkilä. Hrají: Alma Pöystiová, Krista Kosonenová, Shanti Rooney, Eeva Putroová, Joanna Haarttiová, Robert Enckell, Jakob Öhrman a další.

Česká premiéra: 24. února 2022.

Související