Krásný rovnoprávný svět? Ale kdepak, na ten zapomeňte

Agnieszka Bresler v inscenaci Ženostán
Agnieszka Bresler v inscenaci Ženostán , foto: Tobiasz Papuczys

Samotná organizace festivalu byla ztížena neustálou hrozbou karantény, nicméně festival proběhl v řádném termínu. Ze zahraničních inscenací byl na programu vlastně jen francouzský Triumf lásky a pouliční představení souboru les Goulus. Slovenské národné divadlo vyslalo namísto očekávaného titulu Dnes večer nehrajeme režiséra Jiřího Havelky inscenaci Nepolepšený světec. Několik položek z plzeňského programu bylo v jeho průběhu z epidemiologických důvodů aktuálně zrušeno. Až v epilogu festivalu byl v prostoru Moving Station uveden polský Ženostán (Kobietostan): Chór pro jednu herečku. Světovou premiéru měl 8. března 2018 (tedy na Mezinárodní den žen) v Grotowski Institutu ve Vratislavi.

Ženostán bylo vlastně uveden v rámci dvou festivalů: jednak Divadlo a jednak akce Polské dni. Na samotné představení se sešlo žalostně málo diváků. O to bylo obdivuhodnější nasazení, s nímž Bresler hrála. Nezájem publika mi přišel vlastně paradoxní. Často voláme po divadle, které hledá současná témata, mluví k dnešnímu divákovi, ví o čem, proč a pro koho hraje, a činí tak neotřelým způsobem. Inscenace ani text samotný možná nebyly dokonalé, ale všechny výše zmiňované „požadavky“ byly splněny.

Agnieszka Bresler v inscenaci Ženostán Agnieszka Bresler v inscenaci Ženostán (Kobietostan) — Chór pro jednu herečku, foto: Tobiasz Papuczys

Vratislavská performerka Agniesczka Bresler je mimo jiné zakladatelkou Družstva Ženostán, které chce divadlem pomáhat sociálně vyloučeným lidem. Herečka organizuje a vede divadelní workshopy s vězni a právě v ženské věznici v Krzywanieci sbírala spolu s autorkou textu materiál k inscenaci. Jak prozradila na diskuzi po představení, impulsem jí byly demonstrace polských žen v roce 2016. Za inscenaci získala kulturní cenu WARTO známého a vlivného polského deníku Gazeta Wyborcza.

Titulní Ženostán je utopický stát, v němž jsou všechny ženy šťastné, svobodné, rovnoprávné. Ale nejen ženy: společnost funguje v řádu a harmonii; všichni třídí odpad a zákony se schvalují přes den. V noci se spí. Trochu mi ten pohádkový úvod připomněl první řádky románu Milovnice proslulé Rakušanky Elfriede Jelinek. Jinou jelinekovskou inspiraci jsem vysledovala třeba v prohlášení, že moderní žena pracuje, s radostí udržuje domácnost, nikdy není nešťastná a umí trochu tančit i zpívat. (Možná ta citace není přesná, ale podobnost s Norou, která urputně tančí tarantellu, je zjevná.)

Popis dokonalého státu, kde se to hemží nejrůznějšími sci-fi vynálezy na rychlé vylepšení zevnějšku, bezbolestný porod či odhalení nevěry, je pouhým úvodem do dramatické koláže na téma nerovnoprávného postavení žen ve společnosti. V ní autorky zúročily kromě vlastních zkušeností (a zkušeností svých babiček) výpovědi vězenkyň a žen z bezdomovecké ubytovny. Ale citují i z antických her – identifikovala jsem Médeu, ale přiznám se, že na Trójanky a Prosebnice jsem se musela Agnieszky Bresler dodatečně doptat. Místy jsem měla dojem, že je těch zdrojů a motivů příliš. Právě použití antických her mi přišlo zbytné, avšak jindy jsem vynalézavost při spojování motivů ocenila. Třeba když pár šovinistických vtipů, přednesených s nuceným smíchem, doplníte příběhem ze současného Iráku, funguje to skvěle.

Agnieszka Bresler v inscenaci Ženostán Agnieszka Bresler v inscenaci Ženostán (Kobietostan) — Chór pro jednu herečku, foto: Tobiasz Papuczys

Agnieszka Bresler vypráví, rapuje nebo pouští hlasy ze záznamu, příběhy také komentuje — slovně či výrazem v obličeji. Je soustředěná, civilní, a přesto sugestivní. Pomáhá jí jednoduchá účelná scéna s kovovou konstrukcí, upomínající třeba na klece ve sprchách blázinců. Herečka tu konstrukci na začátku inscenace pokrývá fotografiemi zpovídaných žen. První minuty jsem měla obavu, aby se to nezvrhlo ve feministickou agitku. Nestalo se: výsledek je naléhavý, dojemný, silný. Možná bych Ženostán spíše než za divadlo označila za one woman show pozoruhodné osobnosti polského kulturního života.

V závěru večera, v diskusi, protagonistka sdělila některé informace z přípravy inscenace a z polského kontextu. Celou osminu vražd v Polsku páchají ženy, často v důsledku domácího násilí. Zajímalo mě, jaké jsou v autorčině katolicky silně formované vlasti reakce diváků na Ženostán. V hledišti se vždy najde alespoň jeden muž, který netleská, sdělila tvůrkyně. Polský teatrolog Mirosław Kocur prý dokonce napsal do recenze, že on tedy svou ženu nebije.

Agnieszka Bresler v inscenaci Ženostán Agnieszka Bresler v inscenaci Ženostán (Kobietostan) — Chór pro jednu herečku, foto: Archiv festivalu Divadlo

V současnosti chystá Agnieszka Bresler projekt s mužskými vězni; bude s nimi pobírat násilí prováděné na mužích takzvanou tradiční výchovou. S inscenací Ženostán by měla do České republiky přijet ještě na jaře, konkrétně do pražské Venuše ve Švehlovce.

Kolektyw Kobietostan: Ženostán — Chór pro jednu herečku
Hraje: Agnieszka Bresler, režie: Joanna Lewicka, scénář: Magdalena Mróz, video: Maria Porzyc, scéna a kostýmy: El Bruzda, foto: OKO Paulina Anna Galanciak.
Uvedeno v Plzni 15. září 2020 na mezinárodním festivalu Divadlo.

Související