Stavisky

Lev Trockij a Alexandr Stavisky – dva židovské osudy v labyrintu vysoké politiky Francie třicátých let, nad níž se stahují mračna hitlerismu, stalinismu, antisemitismu. Od filmu s takovým námětem se dalo očekávat všechno možné, sotva ale intelektuální dobrodružství tak opojné, jaké nakonec nabídl Resnais ve svém Biarritz Bonheur. Proč filmař nikdy nepřistoupil na název filmu, který mu vnutili producenti a vždycky zmiňoval jen ten svůj? Biarritz Bonheur… ten název okamžitě evokuje slast a přepych. O příchuť hořkosti, zloby a zármutku se „velké dějiny“ už postarají. Přesto: meziválečnou Evropu, odsouzenou k zániku, nikdy nikdo nezpodobnil s takovou láskou, jako Resnais, a životem překypujícího podvodníka, připraveného všechno vyhrát i všechno prohrát (samozřejmě i sebe sama) nemohl zahrát nikdo líp než Belmondo. Sekundují mu Boyer, Lonsdale, Périer, Depardieu. Tajuplnou eleganci Resnaisova vidění světa tlumočil Stephen Sondheim skvěle do řeči hudby, která posluchače do zrádného biarritzského štěstí přenese už při úvodních titulcích. Lev Trockij vstoupil poprvé na exilovou půdu 24. července roku 1933. Tady začíná Resnaisova prazvláštní kronika. Působí jako věrohodná historická rekonstrukce, zároveň ale i jako sen. Alexandr Stavisky, pohádková bytost z nevinného, vražedného století.

Veškeré informace o pořádané akci pro vás připravila redakce webu GoOut.