| |  | | | Krize bydlení po česku a proč lidé tolik nechodí na výstavy Nájemníci domu v brněnských Židenicích denně řeší, jak umýt své děti a jak žít bez topení a osvětlení. Kromě nájmu po nich totiž vlastník za služby nárazově vyžaduje tisícové částky. „Nemáš? Tak běž šlapat,“ radí nájemnicím v dokumentu Dům bez východu. Přečtěte si recenzi snímku, který zvítězil na festivalu v Jihlavě. Přinášíme také esej o výtvarném umění. Proč je vztah veřejnosti k němu tak komplikovaný? A jaké umění se vlastně lidem líbí? Nepřehlédněte ani recenzi slovenského filmového debutu o radostné rodině nebo nového románu Sally Rooney. |  | | | | | Umělecké pokrytí krize bydlení je v Česku na jedničku. Nejspíš i proto, že politická řešení dosud schází. Snímek Dům bez východu režiséra Tomáše Hlaváčka, který získal hlavní cenu na nedávném festivalu dokumentů v Jihlavě, je zatím nejkomplexnější filmovou výpovědí o tom, co se stane, když rezignujete na solidní přístup k sociálnímu bydlení. Ukazuje, že hodnota lidí v dnešním Česku závisí na tom, kolik mají peněz na účtu. | |  | | | | | Vztah veřejnosti a výtvarného umění je dlouhodobě komplikovaný. Neplatí to pouze pro „nesrozumitelné“ formy jako konceptuální umění či performance. Problém je obecnější. Množství lidí ani nenapadne zařadit galerii na seznam svých volnočasových aktivit. Výstavní instituce nejrůzněji upravují dramaturgii, zavádějí edukační programy, ruší vstupné – ovšem nedůvěřivost vůči výtvarnému umění přetrvává. | |  | | | | | Do kin přichází celovečerní debut Od marca do mája slovenského tvůrce působícího v Česku, Martina Pavola Repky. V bezchybně vybalancovaném snímku se zdánlivě nic neděje, přitom je plný života. „Všechny rodinné vztahy nemusí být dysfunkční. Zní to banálně, ale v kontextu českých vztahových dramat a komedií, jímž nejpozději od normalizace vévodí postavy, které jsou plné zášti, lžou, podvádějí a pomlouvají se, jde o zjevení a velkou inspiraci,“ píše v recenzi Martin Šrajer. | |  | | | | | Román nazvaný Intermezzo je nejnovějším počinem irské prozaičky častované nálepkami jako „Sallinger snapchatové generace“ nebo „Jane Austen prekariátu“. Knihu netrpělivě vyhlíželo jak běžné čtenářstvo, tak kritika. Podle některých je Rooney autorkou sentimentálních romancí à la červená knihovna, podle jiných pokračovatelkou velikánů irské prózy. | | | | | | | | | | | | | |
