| |
 |
| |
Kulturní je politické. Hrozí nám slovenský scénář? To, co se dnes odehrává v Bratislavě, stojí za pozornost i z české perspektivy. Slovenský spisovatel Michal Hvorecký varuje před novými podobami společenského a politického tlaku. A zatímco na Slovensku sledujeme otevřené střety o podobu kultury, v Česku vznikla v létě nová kulturní politika bez širší debaty s kulturní obcí. Jaké signály bychom neměli přehlédnout? Za pozornost stojí i komentář k bouřlivým změnám na Filozofické fakultě UK či reflexe filmu Pramen o nucených sterilizacích romských žen. |
 | | | | | Jestli lze o některém současném slovenském spisovateli říci, že je občansky silně angažovaný, tak to určitě platí o Michalu Hvoreckém. Letos v Německu publikoval svou první knihu napsanou přímo německy: osobní politickou úvahu Dissident. Co podle něj dnes znamená být disidentem? A jakému zlu nyní disidenti čelí? | |
 | | | | | Ministerstvo kultury předložilo v okurkové sezóně novou Státní kulturní politiku, která měla nahradit tu stávající. Ta byla přitom vypracována teprve vloni. Materiál navíc nevznikl ve spolupráci s kulturní obcí – nikdo ji s ní otevřeně nekonzultoval. Profesní organizace i jednotlivci proto na nový dokument reagovali razantně a odmítavě. | |
 | | | | | Ještě neutichly debaty o tom, že chce vedení Filozofické fakulty Univerzity Karlovy zrušit obor translatologie, a máme tady další rušení a slučování kateder a ústavů. Jejich zástupci vydali společné prohlášení Pospolitost 26. Co je důvodem překotně chystaných změn? | |
 | | | | | V souvislosti s premiérou filmu Pramen, jenž tematizuje nucené sterilizace romských žen v éře československého státního socialismu, vyvstaly otázky, nakolik je vhodné dosud nezpracované a nevyléčené trauma estetizovat a využívat ho jako součást zápletky bez jasného poselství. | |
| |
| |
| |
| |
| |
