| | | Letní filmy: Invaze 1968 v hollywoodském stylu, terapie zabijačkou a polský Tarantino Jak by vypadaly události z pražského jara a srpnové invaze jako hollywoodský thriller? To ukazuje film Vlny. Podle některých kritiků jde o nejlepší český film roku, ubírá mu ale schematičnost a předvídatelnost. Přečíst si můžete také recenzi filmu Mord, který lze číst jako zprávu o české malosti, nebo kritiku polského historického snímku Kos přirovnávaného k filmům Quentina Tarantina. | | | | Do českých kin vstoupil film Jiřího Mádla Vlny. Vypráví o Redakci mezinárodního života Československého rozhlasu v letech 1967 a 1968, o statečnosti a důležitosti svobody slova. Někteří kritici ho označují za tuzemský film roku. Opravdu se ale tak podařil? „Je s podivem, že až na výjimky nepadla zmínka o tom, jak je to film schematický a předvídatelný. Je zjevné, že tu je hlad po ‚velkých historických dramatech‘ a ‚velkých hrdinech‘, kterých ostatně naše dějiny ani kinematografie zase tolik neměly,“ píše v komentáři Kamila Boháčková. | | | | | Zvláštní uznání poroty získal na karlovarském festivalu Mord. Absolventský film Adama Martince začíná jako lidová fraška. Ovšem na povrch se postupně derou staré křivdy, smích hořkne, napětí roste. Nakonec dojde na slzy i krev. „Je patrná režisérova ambice nevyprávět pouze o předávání dysfunkčních vztahových vzorců z generace na generaci, nýbrž o české nátuře jako takové,“ všímá si Martin Šrajer v recenzi. | | | | | Polský historický snímek Kos bývá přirovnáván k Tarantinovým filmům. Zároveň ale není jen napodobeninou. Spíš se snaží podobnými prostředky revidovat současný pohled na polskou historii i dnešní situaci. Zvlášť v současné polské společnosti mohou právě takové nekonformní náhledy na národní dějiny pomoci narušit dogmata, skrze něž se Poláci jako národ a společnost definují. | | | | | Poté, co Ridley Scott vybudoval na vetřelčí sáze megalomansky přespekulovanou nadstavbu ve filmech Prometheus a Covenant, se série vrací ke kořenům. Nový film Fedeho Alvareze Vetřelec: Romulus je důstojným návratem, co se týče designu. Kdyby navíc disponoval scénářem, který má nejen slibný začátek, ale i souvislý prostředek a smysluplný konec, byl by ještě o poznání důstojnější. | | | | | | | | |