| |  | | | Ohlédnutí za předáváním filmových cen Oscary rozdány, šampaňské vypito, kocovina z Vanity Fair party zažehnána. Nezbývá, než u zeleného smoothie kontemplovat nad Cenami Akademie a sbírat síly na další rok. A nebo se s námi ohlédnout za (ne)oceněnými filmy. |  | | | | | Snímek Všechno, všude, najednou dostál svému jménu a vyhrál téměř vše, co mohl. Nejlepší film, ženský výkon v hlavní roli, ženský i mužský výkon ve vedlejší roli, nejlepšího režiséra, původní scénář a střih – zkrátka více zlatých sošek, než byste dokázali postavit na jeden bagel. „Všechno, všude, najednou je jedním z nejvtipnějších – nikoliv ve smyslu hromadění anekdot, nýbrž co do neotřelosti nápadů – snímků roku,” napsal Boris Hokr ve své recenzi a trefil se. | |  | | | | | Nominace se letos nepodařilo proměnit snímkům, které se v minulém roce snažily reflektovat filmový průmysl. Už samotné nominace však lze v jejich případě považovat za úspěch, neboť šlo o nejvýraznější divácké propadáky sezony. Proč se režiséři rádi dojímají nad Hollywoodem? Přečtěte si esej Julie Páté. | |  | | | | | Oscara za nejlepší vizuální efekty si odnesl snímek Avatar: The Way of Water. „Snímek pochopitelně nepoutá pozornost tím, o čem vypráví, nýbrž úchvatnou výpravností. Ta fascinovala již u první části a zaujala přesvědčivou modelací v lecčems bizarního světa.Ten vznikl animatronickým zpracováním reálných předloh, ať již se jednalo o lidské postavy, zvířata či prostředí. Technická vyspělost, dovolující vykouzlit nebývalé světy, za dobu, která uplynula od vzniku úvodní části, opět pokročila,” napsal o snímku Jan Jaroš. | |  | | | | | Přestože snímek Víly z Inisherinu žádnou zlatou sošku nevyhrál, zařazujeme jej na pomyslných seznam filmů, které by neměly vaší pozornosti uniknout. Film mimochodem získal cenu za scénář z benátského festivalu i Zlatý glóbus za nejlepší komedii. Přečtěte si portrét jeho režiséra Martina McDonagha, který ve své tvorbě rád kombinuje svébytný humor s často surovou melancholií a cynismem. | | | | | | | | | | | | | |
