Outsideři odhalující chyby v systému. Untold zůstává nejlepší sportovní dokusérií
Třetí sezona série Untold, která se nedávno objevila na Netflixu, opět potvrzuje, že na sportovní dokumentaristiku v podání nebo „pod dohledem“ bratrů Wayových je radost se dívat, i pokud je vám profesionální sport jinak úplně lhostejný.
Američtí bratři Chapman Way (* 1986) a Maclain Way (* 1991) už natočili nejlepší true crime dokusérii – Wild Wild Country. A v posledních letech se podílejí na nejlepších sportovních dokumentech. Je to na úvod sice trochu velkohubé tvrzení, jenže produkce bratrů Wayových se od zbytku současné VOD dokumentaristiky skutečně odlišuje. A to jak v tom, jakým způsobem se vztahují k tématům, tak v pečlivosti, kterou věnují formálním stránkám svých děl.
Pořádně to vymazlit
Wayové se uvedli v roce 2018 minisérií Wild Wild Country, která patřila k prvním výhonkům dodnes trvající netflixovské true crime mánie. Seriál věnovaný oregonské spirituální komunitě vedené indickým guru Bhagwanem Rajneeshem (Oshem), jehož knihy hojně vycházejí i v Česku, nebyl jen zábavnou či šokantní kronikou „událostí, které jsou tak neuvěřitelné, že musejí být pravdivé“. Historie malé, ovšem movité skupiny Oshových příznivců, která počátkem osmdesátých let minulého století nakoupila velký pozemek v Oregonu a vybudovala si tam komunitu, se v podání Wayových proměnila v hluboce nejednoznačný příběh o testování hranic svobody v americké společnosti. Komunita Rajneeshpuram fungovala coby stát ve státě a rychle se dostala do sporu s místními oficiálními autoritami. Seriál, který se zříká hodnocení zúčastněných stran, má navíc zvláštně potemnělou, melancholickou náladu, na níž má lví podíl soundtrack, kde zní původní hudba třetího z bratrů, Brockera Waye, společně s citlivě vybranými současnými country songy od Kevina Morbyho, Marlona Williamse či Timber Timbre.
Po Wild Wild Country se bratři Wayové rozhodli změnit téma. Pustili se do světa vrcholového sportu. V roce 2021 režijně otevřeli Untold – cyklus dokumentů, z nichž každý trvá většinou něco přes hodinu a sleduje jednu samostatnou kauzu – můžeme ho brát jako seriál i jako filmovou sérii. Název Untold se do češtiny překládá jako Neslýchané, což není přesné; nejde tu o „neslýchané“ ohromující kauzy. Untold tu znamená spíše něco ve smyslu „to, co vám neřekli“ – seriál si vybírá přehlížené, podceňované nebo okrajové části profesionálního sportu, které však mnohdy odhalují přehlížené aspekty sportovního prostředí.
Wayovy zajímají problematické kapitoly sportu – kontroverzní osobnosti, nečekané pády nadějných nováčků, výstřední figury, které „hackly“ systém. Někdy mají jejich příběhy tragické, jindy heroické a ještě jindy komediální vyznění – jeden díl pojednává o hráči amerického fotbalu, jemuž kariéru zničil fakt, že se stal obětí catfishingu (falešné identity na sociálních sítích – pozn. red.), další o kariéře transgender atletky Caitlyn Jenner, třetí o hokejovém týmu, který vedl sedmnáctiletý syn muže napojeného na organizovaný zločin. Někdy se tvůrci pustí do neobvyklých sportovních disciplín – jedny z nejlepších epizod se zabývají streetballovou značkou AND1 a jachtařským závodem, kde byl poprvé použit průkopnický typ lodního kýlu. Většina z nich se zároveň dotýká určitého temného tématu profesionálního sportu – korupce, dopingu, psychických problémů vyvolaných tlakem na jednotlivce či různých vnějších faktorů ovlivňujících výsledky klání.
Od internetových vtípků až po profi ring. Záběr z filmu Neslýchané: Problémové dítě Jake Paul, foto: Netflix Untold je kromě toho daleko vypiplanější než typický sportovní dokument. Je to sice klasická směs archivních záběrů a mluvících hlav, ovšem tvůrci dokážou sebeobyčejnější záběr zajímavě nasvítit a zasadit do fotogenického a zároveň výmluvného prostředí. Hudba Brockera Waye (* 1984) tu probublává prakticky většinu času a obvykle má klasickou funkci zesilování a utlumování dramatu, ale zároveň zní mnohem osobitěji a vynalézavěji než většina soundtracků podobných dokumentů. Řada dílů má melancholický nádech, který kromě skvěle vygradované dramaturgie a častých nostalgických monologů protagonistů umocňuje i vynikající znělka seriálu. Skládá se ze zpomalených záběrů nočních tréninků podbarvených posmutnělým country love songem Your Sweet Love od Leeho Hazlewooda. Titulková pasáž nám ještě víc připomíná osamělou dřinu, kterou sportovci platí za to, že se mohou počítat mezi elitu.
Trailer k 3. sérii Neslýchané, zdroj: YouTube Na fotce záběr ze snímku Neslýchané: Johnny Manziel, foto: Netflix Letošní, v pořadí třetí série, na níž se Wayové coby výkonní producenti, vyznívá ještě jízlivěji než ty předchozí. První tři části mají témata, která různými způsoby zpochybňují status profesionálního sportu. Epizoda Problémové dítě Jake Paul / Jake Paul the Problem Child (režie: Andrew Renzi) je věnovaná youtuberovi s image drzého fracka, jemuž se podaří infiltrovat se do prostředí profesionálního boxu. Díl Síň hanby / Hall of Shame (režie: Bryan Storkel) se zabývá skandálem šéfa společnosti, které se podařilo vyvinout dopingovou látku nezjistitelnou při rutinních testech. A třetí, Johnny Manziel / Johnny Football (režie: Ryan Duffy), je příběhem extrémně talentovaného hráče školního amerického fotbalu, který má problémy s disciplínou potřebnou ke kariéře vrcholového sportovce. Všechny tři snímky jako by sledovaly nějakou „chybu v systému“ – vysmívaného outsidera, jemuž se daří vyhrávat jeden zápas za druhým; podnikatele, který vynalezne efektivnější způsob, jak obcházet pravidla, jež ostatně už předtím obcházelo mnoho sportovců; osobu, která zpochybňuje mýtus, že cesta na vrchol vede přes tvrdou dřinu. Není tu ani jeden vyloženě heroický či tragický příběh, všechny jsou především ironické, i když každý jiným způsobem. Díky tomu je to také sezóna, kterou si nejvíc užijí diváci, kteří jinak profesionálním sportem spíš opovrhují.
Strojovna na vítězství Florida Gators. Záběr z minisérie Králové bažiny / Swamp Kings, foto: Netflix Překonávání překážek, ale nic víc
Ke trojici celovečerních epizod byla letos přidaná i čtvrtá část, která má podobu čtyřdílné minisérie Králové bažiny / Swamp Kings a je zaměřená na několik sezón univerzitního týmu amerického fotbalu Florida Gators. Ze všech epizod celé dosavadní série Untold je nejslabší. Což je možná způsobeno tím, že jako na jediné se na ni vůbec nijak nepodíleli bratři Wayové.
V podání Wayů je Untold něco jako „sociologie sportu“, v níž jde víc o společenské přesahy a pozadí prostředí, než o jednotlivé zápasy a osudy sportovních celebrit. Swamp Kings je však mnohem klasičtější sportovní dokument, který se naopak odvíjí od šňůry zápasů, v níž Florida Gators horko těžko a velmi dramaticky bojuje o vítězství.
Plakát k 3. řadě Neslýchané, foto: Netflix
Série se přitom dotýká hned několika témat hodných pozoru – extrémního tréninku, který členové týmu přirovnávají k vojenskému drilu, chudého sociálního prostředí, z něhož někteří hráči pocházeli, systému univerzitního amerického fotbalu, který bohatne na svých hráčích (tohle téma mimochodem lépe zpracovává epizoda Johnny Football) nebo přehlížení přestupků jednotlivých členů družstva. Všechny tyhle třecí plochy jsou v dokumentu ovšem pouze zmíněny, tvůrci se jimi nezabývají příliš do hloubky. Jako by to byly jen další z řady překážek, které sportovcům stojí v cestě za úspěchem, o kterou jde v sérii především.
Swamp Kings přitom není špatný sportovní dokument. V záplavě podobného obsahu na Netflixu by nejspíš pořád patřil k nadprůměru. Vlastně spíš podtrhuje výjimečnost ostatních epizod série. I v dnešní nabídce kvalitních sportovních dokumentů si bratři Wayové našli osobitou, často hodně podvratnou cestu ke svému tématu.
