Drama a story čili Dvě ženy v letech

Tři billboardy kousek za Ebbingem a Bába z ledu mají společné to, že byly ve své zemi oceněny prestižní cenou – Zlatým glóbem a Českým lvem. Srovnání může být o to zajímavější, že obě díla cíleně tematizují jako hrdiny obyčejné lidi.

Ve filmu Tři billboardy kousek za Ebbingem hlavní hrdinka Mildred nechá za městem vylepit billboardy se vzkazem místnímu šerifovi, že už půl roku bez výsledku vyšetřují vraždu její dcery, a co on s tím. Celé město ví, že šerif je ve finálním stadiu rakoviny, akci Mildred všichni odsuzují. Mezi ní a policejním oddělením vypukne válka. Vlastně nejvíc pochopení má pro Mildred samotný šerif Willoughby, ale ostatní, zejména zástupce šerifa Dixon, reagují zuřivě. Protagonisté z obou stran mají pro své jednání legitimní důvody, Mildred je hnána silou pomsty, zástupce šerifa Dixon hájí šéfa. Dochází ke střetu, který vyvolává v život další akce. Zlo vyvolává zlo, násilí plodí násilí, až nakonec rozpoutaný konflikt vyústí v překvapivý zvrat.

Postupně se vyjeví, že šerif Willoughby byl pouze katalyzátorem děje. Jeho sebevraždu si všichni mylně vysvětlují jako důsledek kampaně, kterou proti němu rozpoutaly billboardy. Willoughbyho posmrtné dopisy, poslané Mildred a zástupci Dixonovi, to uvedou na pravou míru. Jenže pozdě: Mildred s Dixonem se už nacházejí v čelním střetu. Ale právě tato srážka vede k policistově prohlédnutí a zásadnímu obratu. Dixon je ve skutečnosti druhou hlavní postavou příběhu, snímek vypráví o jeho proměně. V závěru jedou ti dva dosavadní nepřátelé, Mildred a Dixon, vykonat pomstu. I když si to možná rozmyslí… to už nechává režisér a dramatik Martin McDonagh otevřené.

Zajímavé je, jak se některé recenze míjejí s podstatou látky Tří billboardů kousek za Ebbingem. V jedné jsem se dočetl, že film řeší kromě jiného rasismus. Rasismus zde však není tématem k řešení, některé postavy prostě jsou rasisté, je to jejich vlastnost. V jiné kritice psali, že Mildred dochází k tomu, že zlo plodí jen zlo, a tento poznatek její zlobu pacifikuje. Naprostý omyl: jako kdybychom od Hamleta čekali prozření, že zlo plodí jen zlo, a on by se nesnažil pomstít smrt svého otce. Jde o drama, v němž lidé jsou ovládáni osudovými silami a střetávají se v tragickém zápase, jehož výsledkem je jejich proměna, anebo smrt. Oni nemohou jinak, jejich vzájemný zápas je nevyhnutelný.

Film Bába z ledu výborně popisuje text distributora filmu: „Po setkání s otužilcem Broňou začíná ovdovělá Hana pozvolna měnit svůj stereotypní život, který se doposud točil výhradně kolem jejích synů, snach a vnoučat. Zatímco šedesátnice Hana prožívá love story, tradiční víkendové obědy v rodinné vile ztrácejí na idyličnosti a postupně vyplouvá na povrch, že každý z hrdinů má nějaké tajemství. Haniným nečekaným spojencem se stává vnuk Ivánek, který si zamiloval nejen svérázného Broňu, ale i jeho slepici Adélu a otužileckou komunitu na břehu Vltavy. Příběh rozkrývající nelehké vztahy mezi třemi generacemi přináší naději, že život lze vzít do vlastních rukou v jakémkoli věku.“

K popisu bych jen dodal, že synové a snachy jsou z jakýchsi důvodů na matku strašně protivní. Nejspíš to nemá žádnou příčinu v minulosti, není to tedy tím, že by se mezi syny a matkou něco ošklivého stalo. Důvodem protivnosti všech mladých postav je zřejmě konzumní způsob života a chamtivost, aspoň to nepřímo a ne zcela zřejmě vyplývá z kontextu vyprávění. Broňa je totiž chudý, má jen to své plavání, maringotku a slepici, což jej činí dobrým. A Hana u něj nachází čistotu a prostotu, které jí tak zoufale chybí u synů a snach. Stejně tak to cítí i vnuk Ivánek.

V porovnání s Třemi billboardy kousek za Ebbingem chybí Bábě z ledu opravdový střet mezi postavami. Figury tady o sebe spíše jen drhnou, nenacházejí se v zásadním konfliktu. Nemá to nic společného s dramatem, je to spíše story ilustrující představu, že majetek lidi kazí a odcizuje. Nic proti tomu, ale v zahraničí s tímto těžko uspějeme. Tam jsou zvyklí na trochu jiné látky.

Porovnáme-li oba filmy z hlediska vizuální stránky nebo výpravnosti, příliš se vzájemně neliší. Tři billboardy kousek za Ebbingem nejsou žádnou vizuálně strhující podívanou. A přesto mezi oběma díly zeje kvalitativní rozdíl několika tříd. Není dán lepším finančním zabezpečením, které by se promítlo do vizuálu nebo production value, nýbrž tkví v obsahu, ve scénáři. Ve volbě látek, ve stavbě příběhu, v odkrytí podstatných konfliktů a osudových dramat. Není možné se spokojit s líčením rodinných trablů používaných a la teze. S takovým konceptem díru do světa neuděláme.