Redaktoři

Nenastal čas podívat se na televizní zpravodajství z pozdní komunistické éry znovu a jinak? Nový seriál Archivu ČT a webu ČT art dává skrze pět výrazných redaktorů oné doby nahlédnout do zákulisí žurnalistické práce v době pozdního socialismu, do jejích mantinelů a překvapivých souvislostí.

Osmdesátá léta pohledem televizního zpravodajství poprvé. Představte si, že v dětství koukáte na Televizní noviny a přijde vám to jako hrozná nuda. A o pár let později jste toho sami součástí a jste za to rádi – i za cenu vědomých kompromisů. To se stalo Pavlu Dumbrovskému, známému televiznímu redaktorovi a moderátorovi.

Osmdesátá léta pohledem televizního zpravodajství podruhé. Tentokrát se svou práci snaží reflektovat vytrvalý regionální zpravodaj normalizační doby Jindřich Honzík. Když do ČST nastoupil, bydlel v Liberci, kde žádná regionální redakce nesídlila. Tak se pokusil ji založit. Z Liberce a okolí do konce roku 1989 připravil tisíce příspěvků a reportáží.

Osmdesátá léta pohledem televizního zpravodajství potřetí. Od mládí závodně tančila, vyhrávala mistrovství republiky a po dvacítce si začala budovat kariéru v televizi. Po nějaký čas se Evě Kotvové obě aktivity dařilo kloubit, ale pak byla postavena před jasnou volbu. A vybrala si obrazovku.

Osmdesátá léta pohledem televizního zpravodajství počtvrté. Uměl jazyky a měl ambice. Stal se televizním zpravodajem na Západě. Znamenalo to podávat předpojaté, ideologicky nesené informace. Oldřich Vejvoda navštívil desítky zemí, prožil leckteré dobrodružné chvilky – a odvysílal i věci, na něž není pyšný.

Osmdesátá léta pohledem televizního zpravodajství popáté. Nemáte řidičák, přesto vám po nástupu do televize dají na starosti téma dopravy a spojů. Podobná náhoda potkala Jiřího Hrabovského víckrát. Třeba když ho na chodbě popadli kameramani, aby divákům zprostředkoval atmosféru prvního přenosu ze sametové revoluce.

Od roku 1981 mohli diváci Československé televize vedle Televizních novin sledovat i pořad Aktuality. Ten poskytoval více prostoru problémům každodenního života, podaným navíc méně sešněrovaným způsobem. Na obrazovce navíc díky němu ve větší míře dostávala prostor tzv. konstruktivní kritika.

Od sedmdesátých let vznikala v Československu síť krajských a regionálních redakcí televizního zpravodajství. Na konci dalšího desetiletí jich bylo ke třem desítkám. Státní orgány chtěly budit dojem, že se zajímají o občany celé země. Krajánci vnášeli do zpravodajství problémy každodenního života a během osmdesátých let i jeho „konstruktivní“ kritiku.

Domácí i zahraniční zpravodajství Československé televize vznikalo v Ústřední redakci Televizních novin. Ta se počátkem osmdesátých let přesunula z budovy Měšťanské besedy v centru Prahy do Objektu Televizních novin na Kavčích horách, kde zpravodajství sídlí dodnes. Zaměstnanci České televize s odkazem na původní název neřeknou budově jinak než „ótéenka”.

Zatímco do domácího zpravodajství se v osmdesátých letech pozvolna dostávala kritika poměrů, byť takzvaně konstruktivní, zahraniční zpravodajové museli bezpodmínečně reprodukovat jazyk tehdejší propagandy, aby na oplátku mohli procestovat svět. Zahraniční zpravodajství kopírovalo zahraniční politiku státu. Jaké to mělo následky?

Země socialistického bloku v první půli osmdesátých let ztrácely dech. Když na post sovětského vůdce nastoupil Michail Gorbačov a začal problémy pojmenovávat, nastal pohyb. Nevyhnul se ani Československu včetně „prostředků masové informace a propagandy“, jak se oficiálně říkalo médiím. Jak se odrazilo ve zpravodajství Československé televize?