Redaktor Československé televize Oldřich Vejvoda: Byla zatažená doba a já byl její účastník
Epizoda 4/5
Osmdesátá léta pohledem televizního zpravodajství počtvrté. Uměl jazyky a měl ambice. Stal se televizním zpravodajem na Západě. Znamenalo to podávat předpojaté, ideologicky nesené informace. Oldřich Vejvoda navštívil desítky zemí, prožil leckteré dobrodružné chvilky – a odvysílal i věci, na něž není pyšný.
Chtěl být novinářem, který drží prst na tepu doby. To se mu splnilo. Ovšem za určitých okolností a za nemalou cenu: Byl známou tváří normalizační žurnalistiky, která dobře vypadala a mluvila, cestovala po Západě (pro běžného občana nedostupném) a – soustavně v těch „prohnilých“ zemích hledala jen to nejhorší. Dnes na tuhle svou dráhu hledí s odstupem, pragmaticky i sebekriticky. Tohle je čtvrtá epizoda Redaktorů.
Oldřich Vejvoda (* 1948)
V roce 1972 vystudoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy, kde o devět let později získal doktorát. Během studií nastoupil jako pomocný redaktor do Ústřední redakce Televizních novin ČST. Rychle se propracoval na pozici zahraničního zpravodaje. Cenou za to bylo mimo jiné podepsání spolupráce se Státní bezpečností; informoval ji zejména o dění v západní Evropě. Roku 1976 pobýval tři měsíce jako zvláštní zpravodaj ČST v Paříži. Zúčastnil se natáčení pro rozvojový program OSN v Zambii, Lesothu a Botswaně. V roce 1977 byl zvolen do ústředního výboru Československého svazu novinářů.
Pokrýval americké prezidentské volby, v letech 1983–1988 byl stálým zpravodajem Československé televize v Paříži a zároveň byl akreditován jako novinář ve Velké Británii, Španělsku a Portugalsku. Referoval o dlouhodobém krvavém konfliktu v Severním Irsku nebo o islámské revoluci v Íránu. Po svém návratu do ČSSR uváděl zahraniční zpravodajství v Televizních novinách a pořad 24 hodin ve světě. Československou televizi opustil v květnu 1990. Poté působil jako mediální stratég, pedagog a novinář v tištěných médiích.
