Série Redaktoři: Pořad Aktuality a všednější realita socialistického Československa

V srpnu 1969 nastoupil na místo ústředního ředitele Československé televize (ČST) osvědčený žurnalistický kádr Jan Zelenka (1923–1998), jehož šéfredaktorská dráha začala už v roce 1955, kdy začal vést deník Večerní Praha. Zelenka přišel po předchozím obrodním procesu na Kavčí hory „udělat pořádek“. Připojili se k němu coby náměstci Vladimír Diviš a Milena Balašová. Z ČST se rychle stala rigidní hlásná trouba Husákova normalizačního režimu.

Související článek

Redaktor Československé televize Pavel Dumbrovský: Snažil jsem se, aby to diváky bavilo

• Redakce

Zpravodajská relace Aktuality

Běžela ve večerních hodinách na obrazovkách televize mezi roky 1981–1991. Hlavním zaměřením pořadu bylo referovat o domácích událostech v kontextu dění v socialistickém táboře. Příspěvky vznikaly ve snaze tematizovat problémy a otázky související s každodenním životem v socialismu. V letech 1983–1988 pořad průměrně sledovalo 3 558 730 diváků.

Tato změna se asi nejrychleji a nejrazantněji projevila v televizní publicistice a zpravodajství. Jak je patrné i z dobových ohlasů diváků, šlo spíše o přehlídky vyjádření funkcionářů a nesčetných úspěchů socialistického státu, než o skutečné zpravodajství. Slábnoucí zájem diváků vedl představitele televize i komunistické strany ke snaze o hledání způsobů, jak vysílání oživit.

Ústřední výbor KSČ v prosinci 1980 rozhodl o vytvoření směrnic, jež měly přinést nejen do televizního zpravodajství trochu života. Vedoucí redakcí byli instruováni, aby se do budoucna vyvarovali „přemíry popisnosti“, „frázovitosti“ a „oficiózní strnulosti“ a naopak posílili „pohotovost“, „věcnost” a „žánrovou pestrost zpravodajsko-publicistických materiálů“. Výsledkem byl vznik několika zpravodajských formátů, které doplnily dosud dominantní Televizní noviny. Nejvýraznější položkou nové nabídky se stal pořad Aktuality zaměřený zejména na domácí zpravodajství, který nahradil druhé vydání Televizních novin vysílané v pozdějších večerních hodinách.

Kritizovat, ovšem konstruktivně

Poprvé diváky u Aktualit přivítal 5. ledna 1981 redaktor Karel Havlíček. S touto relací se do vysílání dostávaly ve větší míře problémy obyčejného člověka, na něž v hlavní zpravodajské relaci nezbývalo příliš prostoru.

Redaktoři přinášeli materiály z různých koutů republiky, informovali o nových službách a výrobcích a nezřídka se zaměřili na různá provozní šlendriánství. Takové zpravodajství bylo novinkou pro diváky i redaktory. Jindřich Honzík, který do ČST nastoupil na pozici krajského redaktora již v první polovině sedmdesátých let, vzpomíná, že vznik Aktualit pro něj byl „jako polití svěcenou vodou“ a umožňoval mu dostat do vysílání uvolněnější témata. Popularitu Aktualit mezi redaktory potvrzuje i redaktor Pavel Dumbrovský: „Bude to znít divně, ale ty Aktuality byly prostě skvělý. To bylo konečně něco, kde jste se mohl vyřádit.“

Leitmotivem Aktualit se stala konstruktivní kritika – tedy taková, která nezpochybňuje podstatu socialistického systému, ale snaží se, budeme-li citovat etický kodex novináře platný v osmdesátých letech, „pomáhat při odstraňování nedostatků a všech překážek, které brzdí výstavbu socialistické společnosti a pracovní iniciativu lidu“. Zástupce šéfredaktora a moderátor Karel Havlíček napsal v prosinci 1981 do časopisu Novinář, že cílem pořadu bylo „přejít od zprávy z návsi, z tovární haly nebo školní třídy ke zprávám o problému“.

Konstruktivní kritika hledala příčiny dílčích problémů v konkrétních pochybeních jedinců či institucí. Když se například v srpnu 1984 objevila reportáž o nevyhovujících službách v kempu v jihočeských Strakonicích, za příčinu problému bylo považováno selhání a nízká iniciativnost zaměstnanců rekreačního zařízení. Nemohlo zaznít, že nedostatek iniciativy pramenil ze snížené motivace způsobené socialistickým vlastnictvím podobných služeb, a už vůbec ne, že podnikání s vidinou soukromého zisku by mohlo vést k mnohem větší snaze uspokojit zákazníky.

Výkladní skříní konstruktivní – či slovníkem tehdejších redaktorů – „komunální“ či „lidové“ kritiky byly takzvané seriály. V rámci nich redaktoři otevírali témata, která ovlivňovala každodenní život obyvatel. Redaktoři se zaměřovali na čistotu společných prostor v panelových domech a práci domovníků, funkčnost výtahů, dodržování jízdních řádů hromadné dopravy, vzhled obcí, téma slušného chování, kvalitu služeb rekreačních zařízení, restaurací či opraven elektroniky. Stranou zájmu reportážních seriálů Aktualit někdy nezůstávala ani závažnější témata, jakými byly alkoholismus, škodlivost kouření, vzdělání, výchova dětí nebo vysoká rozvodovost.

Když se zapojí diváci

Divácký zájem, jemuž se Aktuality těšily, je o to překvapivější, že neměly příliš atraktivní čas vysílání. Pořad běžel každý den kromě soboty v půl desáté večer na II. programu, což mohlo sotva vyhovovat části diváků zvyklých na pracovní dobu začínající v šest hodin ráno. Přesto Aktuality sledovalo v letech 1983–1988 průměrně přes tři a půl milionu diváků, a to navzdory tomu, že ještě v roce 1987 necelých dvacet procent obyvatel nemělo pro technické potíže možnost druhý program ČST sledovat. Zájem zdaleka nekončil zapnutím televizoru – svými připomínkami a náměty směřovanými do redakční pošty se vlastně stali spolutvůrci pořadu. Podle Jiřího Hrabovského chodily do redakce tisíce dopisů, řada dalších diváků zaměstnance televize kontaktovala telefonicky. Šéfredaktor Ústřední redakce Televizních novin, Dušan Macháček, v roce 1987 odhadoval, že jeho podřízení přijmou denně sto diváckých dopisů.

Po prvotním protřídění končila část dopisů na stole konkrétních redaktorů a bylo na nich, jak s nimi naloží. Diváci posílali zpravodajcům tipy na reportáže i stížnosti či prosby o pomoc s každodenními problémy. Velký ohlas měly soutěže a nejrůznější výzvy iniciované zejména redakcí Aktualit. Redaktoři se snažili na dopisy poctivě odpovídat, řadu námětů na reportáže skutečně využili a některé z diváckých dotazů či stížností, které příslušely spíše státním orgánům či odborovým organizacím, vytáhli na světlo v rubrice Listárna, kde na ně odpovídali přímo na obrazovce.

„My jsme se opravdu snažili těm lidem pomoct. Bylo to novinářsky zajímavé a mohl jste je (funkcionáře, poznámka autora) trochu přitlačit ke zdi,“ uvádí k tomu Pavel Dumbrovský a zpětný pohled na Listárnu jeho slova potvrzuje. Během osmdesátých let ve vysílání zazněly stovky diváckých dopisů žádajících televizi o pomoc – od nedostatečného zásobování přes problémy v komunikaci s úřady až třeba po nespokojenost s prací poštovních doručovatelů. Aktuality a potažmo televize tak pro řadu lidí fungovaly jednak jako rádce a jednak jako prostředek k vyvinutí tlaku na stranické orgány či státní úřady.

Porovnání jednoho dne

Aktuality se staly přirozenou protiváhou Televizních novin, které existovaly od roku 1958 a platily za vlajkovou loď televizního zpravodajství. Tomu odpovídal i lukrativní vysílací čas – v půl osmé večer na obou programech současně. Televizní noviny měly ve třiceti minutách pokrýt jak zahraniční, tak i domácí zpravodajství, ale i sport a kulturu. Podstatnou část stopáže přitom obvykle zaplnily reportáže ze zasedání, sjezdů, spřátelených návštěv a jiných komunistických rituálů. Aktuality měly toto omezení překonat. Z palety témat vypadly informace o dění na kapitalistickém Západě a prostor dostaly pouze zprávy ze Sovětského svazu a především pak přímo z Československa.

Rozdíl v obsahové stránce obou pořadů je na první pohled patrný, srovnáme-li Televizní noviny a Aktuality vysílané ve stejný den. Tak třeba 14. září 1981 Televizní noviny věnovaly více než dvě třetiny vymezeného času zahraničním a čistě politickým událostem. Hlavními zprávami dne byla diplomatická návštěva Gustáva Husáka v Jemenu, odsouzení americké agresivní politiky v Evropě a setkání Leonida Brežněva s generálním tajemníkem komunistické strany Laosu. Nechybělo zpravodajství z občanské války v Salvadoru. Došlo na čtení rezolucí československých a bulharských dělníků odsuzujících aktivitu polského opozičního hnutí Solidarita a krátká anketa na toto téma mezi pracujícími. V celém vydání Televizních novin se zpravodajství z Československa omezilo na dvě reportáže z výroby, čtenou zprávu o výsledcích sklizně obilovin a jednu reportáž informující diváky o novém zdravotnickém zařízení v Českých Budějovicích.

Obsah Aktualit měl, co se týče proporcí mezi zprávami ze zahraničí a příspěvky z Československu, opačnou tendenci. Globální politická témata a dění ve vrcholných patrech komunistické strany bylo shrnuto v úvodní části pořadu s časovou dotací kolem šesti minut. Dalších dvacet čtyři minut pořadu bylo věnováno každodenním tématům. Na obrazovce se 14. září 1981 objevila reportáž o nové prodejně družstva Jednota v Třemošnici u Chrudimi, přípravy Mělnického cukrovaru na řepnou kampaň či záběry z rychlého občerstvení Mrakodrap v centru Plzně. Nechybělo kulturní zpravodajství, jemuž byla věnovaná třetina pořadu. Pocit nezprostředkovaného kontaktu s realitou všedního dne měl divákům navodit telefonát ze studia přímo do výroby, během něhož se moderátor spojil s jedním z dělníků.

Dělali jsme, co (jsme) chtěli

Podobně by dopadlo srovnání obou pořadů provedené v podstatě kdykoliv během osmdesátých let. Redaktoři Aktualit měli větší prostor pro kreativitu, zapojení běžných občanů i uvolněnější způsob informování. Tento styl u diváků pochopitelně bodoval. V rozhovoru pro sérii Redaktoři Pavel Dumbrovský podotýká, že Televizní noviny byly více oficiální a závislé na stranické linii, což pro Aktuality podle něj neplatilo.

Mezi redaktory to zdaleka nebyl jen Dumbrovský, kdo vnímal vznik Aktualit jako krok, který jim částečně „uvolnil ruce“. Neznamená to samozřejmě, že si mohli „dělat, co chtěli“. Vedení KSČ. Její schvalovalo programové plány (v dobovém slovníku Ideově tematické plány) a vedoucí funkce v instituci zastávali v podstatě výhradně členové strany. Takže se Aktualitám nevyhnuly kampaně zaměřené například na kritiku polské Solidarity nebo petice Několik vět.

Přestože Aktuality vznikly jako výsledek „objednávky“ stranických orgánů, přežily o dva roky pád komunistického režimu. V roce 1992 je na druhém programu nahradil jiný zpravodajský pořad. Odkaz, který zanechaly, můžeme sledovat dál. K jakési speciální oblibě Aktualit i konkrétních redaktorů se přiznal například Petr Čtvrtníček, který se stylem reportáží inspiroval ve svých výstupech ve vystoupeních vznikajících ve spolupráci s Divadlem Vrata (v roce 1988 se terčem jejich satiry stal redaktor Jan Stuchlík). Patrný otisk byl později patrný i v České sodě.