Redaktoři: Série o osmdesátkách pohledem televizního zpravodajství
Nenastal čas podívat se na televizní zpravodajství z pozdní komunistické éry znovu a jinak? Nový seriál Archivu ČT a webu ČT art dává skrze pět výrazných redaktorů oné doby nahlédnout do zákulisí žurnalistické práce v době pozdního socialismu, do jejích mantinelů a překvapivých souvislostí.
S pádem komunistického režimu vysílání Československé televize (ČST) poprvé nepodléhalo dohledu komunistické strany. Zpravodajství se bleskově obrátilo zády k vlastní minulosti – velká část redaktorů a redaktorek televizi počátkem devadesátých let opustila. Předlistopadové období se stalo synonymem pro konformismus, překrucování reality i pokřivení standardů žurnalistické profese. Tento pohled je oprávněný, ale omezíme-li se na něj, připravíme se o možnost hlouběji porozumět fenoménu, který sehrál významnou roli v životě velké části naší populace. Televizní zpravodajství, zejména v osmdesátých letech, sledovaly denně miliony diváků. Hlavní relace Televizní noviny měla v patnáctimilionovém Československu pravidelně kolem pěti až sedmi milionů sledujících, Aktuality přibližně tři miliony. Taková čísla nebylo možné udržet pouze tvrdě ideologickým obsahem. Tehdejší zpravodajství nelze redukovat na propagandu: Poskytovalo rovněž informace z každodenního života, ze společenských akcí a určitou míru kritiky nedostatků zdejší společnosti.
Pro značnou část české a slovenské populace šlo tehdy o první kontakt s televizním zpravodajstvím, který formoval představy o tom, jak má vypadat a co od něj očekávat. O normalizačním zpravodajství se toho přesto z dostupných zdrojů mnoho nedozvíme. Přitom zájem o toto období je nadále patrný – reportáže z osmdesátých let dnes kolují na sociálních sítích, kde dosahují vysokých počtů zhlédnutí. Pro část publika jde o nostalgii, jiní objevují bizarní retro estetiku, další dokonce autentický obraz tehdejší doby. Ačkoliv oficiální kritika komunistického režimu nebyla možná, ve vysílání se v průběhu osmdesátých let stále častěji objevovala témata jako nefunkční služby, fronty v obchodech či problémy ve výrobě.
Bývalí televizní novináři nám dnes mohou pomoci pochopit, jak a v jakých podmínkách zpravodajství vznikalo. Jejich perspektivu alespoň dílčím způsobem přibližuje seriál Redaktoři. Snaží se naznačit limity, podmínky a prostředí, v nichž redaktoři pracovali. Seriál staví na vzpomínkách aktérů, protože reportáže byly často autorské a redaktoři hráli v jejich tvorbě klíčovou roli. Zároveň byli aktivními a exponovanými součástkami systému, jenž spoluutvářeli a jehož pravidlům podléhali.
Seriál představuje pět novinářských pohledů. Pavel Dumbrovský hovoří především o pořadu Aktuality, který redaktorům pozvolna otevíral prostor ke kreativnějšímu zpracování témat. Jindřich Honzík přibližuje regionální zpravodajství. Eva Kotvová hovoří především o roli žen v tehdejší televizi. Oldřich Vejvoda komentuje práci v zahraniční redakci, kde byl prostor pro manévrování minimální. Jiří Hrabovský reflektuje slábnutí cenzury v druhé půli osmdesátých let a úlohu ČST během sametové revoluce. Všichni redaktoři se v různé míře vyrovnávají s vlastním podílem na propagandě a s výzvami, jimž čelili.
Pohled redaktorů je zákonitě subjektivní. Seriál proto doplňují další materiály – doprovodné články o jednotlivých tématech, infoboxy o pořadech a životopisy aktérů. Ambicí projektu je ukázat, že zpravodajství v období normalizace nelze redukovat pouze na propagandu. Nabízí svým způsobem i vhled do fungování tehdejší společnosti a života běžných lidí.
