Vlivné galerie, díl čtvrtý: White Cube. Instituce „lepších lidí“

Galerie White Cube je neopomenutelná. Dokazují to nejen její úspěchy, nýbrž také kritika a kontroverze, které ji sem tam doprovázejí. Za vznikem galerie, jejíž název je odvozen od představy ideálního výstavního prostoru pro současné umění (bílé krychle), stojí Jeremy Michael Jopling (*1963). Známější je pod zkrácenou verzí svého jména – Jay.

Jay Jopling se narodil se stříbrnou lžičkou v puse, jak praví oblíbené britské přísloví o šťastlivcích, kteří přišli na svět do vlivných a bohatých rodin. Otec budoucího galeristy, lord Michael Jopling (*1930), byl nějaký čas ministrem hospodářství ve vládě Margaret Thatcherové. Jay Jopling tak může vděčit svému původu minimálně za vzdělání. Absolvoval prestižní chlapeckou školu Eton College a na University of Edinburgh studoval anglickou literaturu a historii umění. Rád vzpomíná, že jeho první zkušeností s obchodem byl – ještě na škole – podomní prodej hasicích přístrojů. Ovšem už během studia vycestoval do New Yorku, kde se seznámil s tamní uměleckou scénou. Magisterský titul získal roku 1984 a nadále spolupracoval především s umělci své generace. Jeho dlouholetým známým je například Damien Hirst, kterého opakovaně podporoval v nejodvážnějších projektech.

Vlastní galerii Jay Jopling založil roku 1993. Vybral si pro ni ideální místo. Londýnská Duke Street v oblasti St. James je tradičně sídlem předních uměleckých galerií. White Cube tu však tou dobou byla jediná svého druhu. Doménou většiny ostatních byly antikvity, případně orientální umění či bibliofilie. White Cube se kromě zaměření na aktuální tvůrce odlišovala i pravidlem jedné výstavy: tedy žádní umělci nebyli prezentováni dvakrát. Střídala se tam jména náležející dnes mezi klasiky, například Antony Gormley, Gilbert a George, Lucian Freud nebo Tracey Emin. Bez nadsázky lze říct, že každý, kdo v devadesátých letech ve White Cube na Duke Street vystavoval, je dnes známý a většinou i úspěšný.

Dotyčný prostor ovšem přestal dostačovat a i prostředí se zdálo být zbytečně svázané. Od roku 2000 přesídlila White Cube do větších prostorů. Budova na Hoxton Square ve Východním Londýně sloužila původně pro lehký průmysl. Při otevření nového sídla však Jopling chyběl. Důvodem byla rakovina, kterou zjistili u jeho ženy. Místo zahájení s ní byl v nemocnici v USA. Zde se nám příběh protíná s druhým dílem tohoto cyklu, s textem o galerii Victoria Miro. Ženou galeristy spravujícího White Cube byla totiž až do roku 2008 Samantha „Sam“ Taylor-Wood, respektive Taylor-Johnson (*1967). Tato britská fotografka, umělkyně a režisérka byla při studiích i chůvou dětí Victorie Miro. Vlivný pár Jay & Sam vzbudil roku 2008 poprask ohlášením svého rozchodu po jedenácti letech manželství. Ještě větší pozornosti se pak dostalo bývalé ženě galeristy, hlavně tedy stran bulváru, když se roku 2009 zasnoubila s Aaronem Taylorem-Johnsonem, o třiadvacet let mladším anglickým hercem. Vzali se, ona si změnila příjmení na Taylor-Johnson; má čtyři dcery, z každého manželství dvě.

Joplingova bývalá žena absolvovala Goldsmiths College, stejně jako většina příslušníků Young British Artists, k nimž bývá řazena. Ty nejúspěšnější z nich, například již zmíněnou Tracey Emin či Damiena Hirsta, právě White Cube nadále zastupuje. Celkem má ve svém portfoliu na padesát tvůrců. Jde o slavné autory různých národností a z různých států. Najdeme mezi nimi Gabriela Orozca nebo Anselma Kiefera. Velikosti galerijního portfolia se postupně přizpůsobila i výstavní místa. V roce 2002 Jopling rozšířil sídlo na Hoxton Square o dvě další patra přidáním prefabrikovaných buněk (celková rozloha tak nyní činí 750 metrů čtverečných). O čtyři roky později otevřel ještě jeden výstavní prostor na Bermondsey Street.  A abych ten změn nebylo málo: roku 2012 sídlo na Hoxton Square galerista uzavřel a otevřel nové, na Mason’s Yard, ve čtvrti St. James, tedy blízko míst, kde White Cube začínala.

A kromě toho White Cube expandovala do zahraničí. Nejdříve do brazilského São Paula, pobočka zde však byla otevřena pouze tři roky (mezi léty 2012 a 2015). Po jejím uzavření byla otevřena White Cube Hong Kong, která funguje dodnes.

Pohled na White Cube (vpravo) a její okolí; tak to vyhlíželo do roku 2012. Budova na Hoxton Square ve Východním Londýně sloužila původně pro lehký průmysl, foto: Blog chloenelkin

O chod svých galerií a o zastupované umělce se samozřejmě nestará jen Jopling. Početný tým zajišťuje nejen klasické provozní záležitosti, přípravu výstav a prodeje děl. Určití zaměstnanci mají na starosti i to, aby umělci byli s galerií zcela spokojení. Obnáší to nejrůznější úkoly, z nichž některé se mohou jevit i bizarně. Jednou mi vyprávěla známá, která zastávala tuto funkci, jak sháněli speciální farmářské sýry pro jednoho autora, protože věděli, že si na ně potrpí. Samozřejmostí je doprovázení „svěřence“ na všechny jeho vernisáže, pracovní večeře a schůzky, ať se konají kdekoliv na světě. Důvod je samozřejmě z velké části pragmatický – White Cube nechce, aby její „koně“ někdo přebral. Vzhledem k tomu, že zastupuje špičkové tvůrce, není se čemu divit. V nejvyšších patrech uměleckého trhu vládne tvrdé konkurenční prostředí, jako kdekoliv jinde.

White Cube má i své odpůrce. Mezi ty nejhlasitější náleží skupina stuckistů, tedy původně britské uskupení, potažmo umělecký směr, který vznikl na konci devadesátých let (mimochodem: silné ohlasy a své tvůrce má stuckismus i v českém výtvarném prostředí). Stuckisté, především malíři tvořící v ostrých barvách a s nádechem klidně i komiksovým, opakovaně protestovali proti vystavovanému konceptuálnímu umění a sterilitě galerijního prostředí. Při jedné příležitosti otevřeli poblíž White Cube anti-galerii s barevnými stěnami, jindy zase, oblečení jako klauni, stáli s rakví nesoucí nápis „The Death of Conceptual Art“ před vchodem White Cube. Kromě toho je této instituci vyčítáno zapojení do gentrifikace. Je pravdou, že vždy napomohla zvednout rozsah a kvalitu poskytovaných služeb ve svém okolí. A tím pravděpodobně i ceny. Dualita názorů není ovšem nutně negativní. Vlastní „obrázek“ si ostatně může udělat každý sám na galerijních stránkách.