Jiné způsoby života

Expozice je k vidění v galerii uměleckého centra Barbican, které svojí rozlohou patří k největším na světě. Zahrnuje hned několik kinosálů, divadelní prostory, koncertní sály, a je i sídlem Londýnského symfonického orchestru. Komplex je řazen mezi významné památky brutalismu v architektuře. Samotná galerie je tak zajímavá nejen výstavním programem, nýbrž i uspořádáním. Dělí se na dvě patra, přičemž vrchní podlaží tvoří věnec otevřených místností umístěných kolem hlavního ochozu.

Toto uspořádání umožňuje strukturovat obsah výstavy dle vhodných kritérií. Například podle období autora a jednotlivých děl, jak tomu bylo u minulé výstavy věnované Jeanu-Michelu Basquiatovi. Ta se stala hitem loňské podzimní sezony. Její propagaci napomohl i streetartový umělec Banksy, když před zahájením vytvořil v blízkém podchodu dvě tematické malby. U skupinových výstav je pak běžně věnována každá jedna nika jinému autorovi. Another Kind of Life v tom není výjimkou.

Samotný koncept projektu je rovněž poměrně jednoduchý: umožnit skrze fotografickou tvorbu nahlédnout do života netypických skupin obyvatel. Téma plně souvisí s vlastním cílem galerie. V širším rámci jím je představování méně známé tvorby významných umělců. V této konkrétní výstavní sezoně jde však především o to „ukázat svět z jiné perspektivy“. Navíc v době, která je nejistá jak pro národ (jednání o podmínkách Brexitu jsou všudypřítomná), tak z globálního hlediska. Tak to alespoň stojí v oficiálním vyjádření k výstavě, která propojuje fotografy napříč kontinenty.

Zastoupení umělci – někteří žijící, někteří již nežijící a mající pověst klasiků svého oboru – jsou různých národností, stejně tak jejich často velmi dlouho sledované objekty. Newyorská fotografka Mary Ellen Mark zachytila ve fotografiích život „dítěte ulice“, děvčete přezdívaného „Tiny“, kterou znala od jejích třinácti let. Indická fotografka Dayanita Singh zase mapuje více jak třicetileté přátelství se ženou, která strávila většinu života na hřbitově. Zastoupena je černobílým videem, ukazujícím v jednom dlouhém záběru její klidnou tvář při poslechu oblíbené skladby.

Nejde však pouze o jímavé příběhy jednotlivců. Chilská fotografka Paz Errázuriz ve fotografické sérii z osmdesátých let představuje scény z chilského undergroundového nevěstince, kde pracovali transsexuálové. Vzhledem k tomu, že za vlády Pinocheta byli tito lidé stíháni, jde zároveň o vyjádření vlastního odporu proti danému režimu.

Seznam jmen zahrnuje i několik osobností známých široké kulturní veřejnosti. Je to například Američanka Diane Arbus, již si v biografickém filmu zahrála Nicole Kidman. Nebo rovněž Američan Larry Clark, jehož fotografie i dnes pobuřují, ať již nahotou, nebo scénami z prostředí drogově závislých. Z tohoto důvodu má i výstava určitá omezení. Návštěvníci mladší čtrnácti let musí být provázeni dospělou osobou po celou dobu prohlídky, starším -náctiletým se doprovod dospělého rovněž doporučuje. I tak vás u vstupu ještě upozorní, že některý obsah může být kontroverzní a pro mladší návštěvníky hůře uchopitelný.

Nicméně platí, že výstava Another Kind of Life se především snaží přiblížit co nejširšímu obecenstvu komplikovaná společenská témata. Skrze často estetizované a stylizované pózy umožňuje nahlédnout do „zapovězených“ míst nebo ukázat „nestandardní“ existence. Je to způsob, jak se dozvědět něco o jiném vnímání přirozenosti i pro ty lidi, kteří by do obdobných míst nebyli vpuštěni nebo by se jich cíleně stranili. Zastoupená díla se asi ne vždy budou líbit, rozhodně ne v tradičním libém slova smyslu. Některá způsobí, že se návštěvník bude cítit nekomfortně, pocítí stud nebo rozhořčení. Dojem z výstavy však v něm nejspíš hned tak nezhasne…

Pohled do výstavy Another Kind of Life: Photography on the Margins v londýnské Barbican Art Gallery, foto: Ian Gavan (Getty Images)

Že je fotografie doceňována jako důležitý, neviditelný svědek společenských proměn, to ostatně můžeme sledovat i na tuzemské scéně. Koncem března udělila Asociace profesionálních fotografů České republiky ocenění Osobnost české fotografie Libuši Jarcovjákové. Její snímky zachytily scény z gay klubů, její noční směny v tiskárně, normalizační Prahu i život emigrantky v Západním Berlíně a Tokiu.

Autorka je historička umění a umělecká publicistka