Série objektů a váz. Odkazuje k nejaktuálnějšímu zaměření Anny Jožové, a to k tématu růstových odchylek a nenadálých změn ve vývoji. Opět jde o zaměření na proces, který je z většiny úhlů pohledů vnímán jako negativní. Autorka na tyto odchylky však nahlíží jako na přirozené a pro harmonii ekosystému potřebné anomálie. Tvar vystavených objektů je inspirován vztahem hostitel-parazit a jejich povrch je vždy pojednán alespoň dvěma způsoby, kdy jeden je dominantnější. Reliéfy s otisky mořských organismů jsou postaveny do kontrastu s hladkou skleněnou plochou. Vysoké vázy působí dojmem, že jsou do těla hostitele vrostlé nepůvodní organické či anorganické tvary. I v případě světelných objektů jde o tematizaci vztahu dvou organismů.

Umělecká instalace vychází z fenoménu poklesu diverzity v biosféře, tedy vymírání druhů a zániku celých ekosystémů. Problematika je zachycená prostřednictvím jazyku geologie, konkrétně postupným usazováním generací zvápenatělých schránek živočichů. Tyto sedimenty představují porcelánové podstavce odkazující k minulosti a zániku. Naopak ukotvené skleněné objekty na povrchu symbolizují život a současnost. EREBO popisuje přirozený koloběh života a obnažuje i naši zdánlivou nesmrtelnost.

Každá z ručně foukaných černo-křišťálových váz Luma vznikla snoubením masivního skla s měděnými vlákny. Fascinace zábleskem v temnotě je základním inspiračním impulsem tohoto projektu. Obsažená měď během procesu na huti nepředvídatelně deformuje tvar a vytváří tak specifický optický dojem.

Červeno-oranžové vázy Lava jsou kombinací dvou vrstev skla a měděného drátu, kde protékání skloviny skrze modelovaný měděný drát dodává tvaru vázy dynamický vzhled. Tematicky tato série opět vychází z eventuality zániku zapříčiněného přírodní katastrofou. Vzhled váz je inspirován přírodním procesem sopečné erupce a mimo jiné také odkazuje na pošetilost obyvatel města Pompeje, které jeho obyvatelé pyšně vystavěli poblíž sopky.