Místnost na výstavě v prostoru Hybernská nesla na zrcadlech mé myšlenky a básně. Střípky slov odrážejí můj vnitřní svět. Některá zrcadla byla rozbitá, symbolizovala tak bolest a rozervanost mé duše. Texty spolu s prasklinami vytvářely obraz mého bolestivého prožívání, křehkosti a osobního zápasu, který jsem chtěla skrze výstavu sdílet.

Práce se zabývá kresební geometrií v poezii. Geometrie a kresba mě provázely během studia. Nejprve jsem tvořila grafické práce inspirované chybami počítače, které jsem překreslila. Později mě oslovila poezie Rupi Kaur, kterou jsem intuitivně převedla do lineární kresby a reálného prostoru. Práci jsem pojmenovala podle básně Květy slunce.

Série tří obrazů (Osamělost, Už nejsi sám, Láska) vypráví příběh tučňáka, který se cítí osamělý uprostřed společnosti, stahuje se do dobrovolné izolace a během ní nachází jiného tučňáka, s nímž naváže vztah. Celou sérii spojuje růžová barva, motiv zimy a ledová krajina. Inspirací mi byla Antarktida, tučňáci a také mé vlastní pocity vnitřního chladu, odcizení i touhy po blízkosti.

Série koláží vzniká spontánně, vždy ji však spojuje růžová barva, útržky mých básní, myšlenek a staré fotografie. Růžová pro mě představuje pevný rámec emocí, který drží pohromadě vzpomínky, zranitelnost i tichý vzdor. Je vyjádřením svobody a odhodlání. V kolážích se často objevuje téma lásky, ztráty, ticha či vzpomínek, které zůstávají viset mezi slovy.