Je možné být sexy třeba pro brouka? Jaké tvary a barvy jsou libé hmyzu? A můžeme se zdobit i pro více-než-lidské druhy? Tato kolekce šperků zpochybňuje tradiční představu o smyslu šperku. Nejde jen o ozdobu pro člověka – barvy a tvary jsou komponovány tak, aby lákaly hmyz, zejména zlatohlávkovité brouky. Autorka skládá obrazy a tvary, které pozoruje při taxonomickém třídění pomocí umělé inteligence, a převádí je do klenotů s vlastní poetikou. Šperky tak nesou dvojí poselství: jsou estetickým objektem pro člověka a zároveň vizuálním signálem pro jiný druh.

Risografie vizuálně mapují přemýšlení o hmyzí tematice. Každý tisk představuje jeden segment tohoto uvažování – odkazuje k vědeckému rozkladu těla brouka na funkční části a k jejich opětovnému skládání do abstraktnějších tvarů. Z těchto tvarů pak vyrůstají nové myšlenky a asociace. Co vlastně nabízíme hmyzímu společenství? Můžeme s více než lidskými druhy navazovat dialog prostřednictvím umění? A je umění skutečně výlučně lidskou disciplínou? A co hmyzí právo na bydlení?

Dílo vzniklo přímo v prostředí brownfieldu, kde se dříve nacházela betonárna. Betonové panely, jakoby vyrůstající ze země nebo zavěšené ve vzduchu, vytvářejí dvojí tvář: na jedné straně proděravěný povrch, na druhé negativ lidského těla – jeskyni, do níž se postava noří a sestupuje do hlubin vlastní matérie. Inspirací otisků v betonových kvádrech, byly extatické polohy, zkoumané americkou lingvistkou a antropoložkou Felicitas D. Goodmanovou, která formulovala a vědecky podložila hypotézu o jejich spirituálním potenciálu. Sochy tak vznikly jako možné „extatické mobiliáře“, zkoumající, jakým způsobem lze skrze tělesnou zkušenost ohledávat spiritualitu místa. Dílo bylo realizováno v rámci Landscape festivalu roku 2018 na Rohanském ostrově, při pozdější zástavbě a stavbě Rohan City bylo zničeno.