Martina Zatloukalová (* 1994) je kreslířka a grafička s láskou ke kultuře od folkloru, až po současné umění. Výtvarná studia zakončila na Fakultě umění Ostravské univerzity. V současnosti působí jako vizuální designérka. Ve volné tvorbě se zaměřuje především na kresbu, kterou často kombinuje s dalšími médii, jako je grafika, objekt, instalace, práce se světlem nebo aplikace na plátno. Baví ji propojovaní klasických kresebných technik s konceptuálním přístupem. Ráda objevuje vlastní tvůrčí postupy a přenáší je do praxe. V oblasti užitého umění se věnuje grafickému designu, fotografii a animaci.
Vítězné dílo
Kresba provádí diváka celým terapeutickým procesem. Začíná ve světle bdění, postupně se noří do stále temnějších vrstev hypnotického spánku až k nejhlubšímu hypnoidnímu stavu, který všichni dobře známe z momentů těsně před usnutím. Poté se kresba začne probouzet zpět do stavu vědomí. Technika vodorovného nanášení uhlového prášku štětcem vytváří dojem plynutí a zároveň napovídá, jak k dílu přistoupit a skutečně ho prožít. Procházením podél kresby pomalým krokem, v těsné blízkosti a s plným soustředěním pouze na ni, má divák pocit, jako by usínal a procital.
Portfolio
Pevný vztah mezi viditelným a skrytým. Dva materiály spolu tvoří jeden objekt, který by se bez jejich koexistence rozpadl. Zrcadlové plochy odráží okolní realitu – vědomí. Nitě, které jimi prostupují, vytváří proud podvědomí – obtížně uchopitelný, ale přítomný. Jde o propojení vnějšího světa s vnitřní krajinou mysli. V hypnotickém spánku se role obrací – podvědomí vystoupí do popředí a má podobu zrcadla, vědomí naopak podobu proudu nití. Objekt tvoří šest zrcadlových stěn a dá se skládat do více různých kompozic, čímž poukazuje na relativitu vnímání reality.
Na první pohled dvě úplně totožná díla – stejná technika, formát i provedení. Pohled do detailu kresby však odhalí zásadní rozdíl: měkký materiál a volná ruka, tvrdý materiál a přesnost podle pravítka. Dvě různé cesty, dva odlišné přístupy.
Dílo symbolizuje dvojici lidí, kteří mají rozdílné kořeny, zkušenosti i způsoby vnímání. Přesto je spojuje vnitřní soulad, sdílené hodnoty a schopnost vzájemně se chápat i doplňovat. Jsou dva a jeden bez druhého by byl neúplný – teprve spolu dávají smysl.
Vizuální záznam těla experimentální grafickou technikou, kdy je plocha obrazu postupně zaplňována otisky z celého povrchu mé kůže. Vznikne tak netradiční forma autoportrétu s mým osobním podpisem.
Mimo přirozeného světla reaguje dílo i na UV záření, pod kterým se jeho vzhled proměňuje. Tento prvek odkazuje na mé autoimunitní onemocnění kůže, které se léčí právě pomocí UV světla – kůže se tak stává médiem i motivem zároveň.
Součást stejnojmenné bakalářské práce, v jejímž rámci jsem zkoumala různé typy stínu jako samostatné estetické objekty a snažila se uchopit jejich rozmanitost médiem kresby.
Prezentovaný cyklus se jmenuje Cesty a stromy a inspirací jsou mu stíny stromů, keřů či různých zákoutí, která jsem nacházela v plenéru. Soubor je pro mě důležitým milníkem, protože právě tehdy jsem se u svých volných prací prvně odhodlala ke zvětšení formátu a dynamičtějšímu kresebnému projevu.