Do sklepení fakulty jsem jako svou bakalářskou práci nainstaloval dílo s názvem Beze jména, které balancuje na třech hranách. Těmi jsou paleontologie, mytologie a obyčejná věc. Těmito třemi úhly pohledu lze na vystavené „ostatky“ nahlížet. Nalezené kosti připomínají zkameněliny již dávno vyhynulého tvora, upírovu rakev s hnáty a páteří a nebo prachsprostý vysavač rozložený na součástky. Obdobně lze nahlížet na celou situaci, jež se rozprostírá před divákem a klade mu otázky typu: proč skříň, vysavač, či sklep?

Na stěně ateliéru vytvářím instalaci, kterou „hodlám“ obhajovat. Než se k ní však komise dostane, „měním se na slimáka“ a skrze audio zařízení obhajuji z jiné místnosti dílo na stěně. Performance parafrázuje Metamorfózu od Franze Kafky a staví diváky do role, ve které se nejapný tvor snaží o věc, v tomto případě obhajobu díla, přestože by zrovna neměla být tak vysoko na jeho seznamu priorit.

Soubor fotografií Ex Nihilo vznikl jako fotografický doprovod maturitní práce na SUPŠ Bechyně v rámci zadání „módní brožura“. Celý přístup k módní brožuře byl postaven „na hlavu“ fotografováním lidí za ošklivého počasí a v ošklivých oděvech. Výsledná brožura byla svázána a odprezentována v podobě bederní roušky.

Záznam z performancí, které jsou měřeny digitálními stopkami. Dříve než mne Jiří Kovanda zcela představil komisi na školních klauzurách, proskočil jsem imitací dveří a pomyslně doběhl do bodu, kdy už mám obhajobu za sebou. Odcházel jsem stejně tak, jako kdybych měl již známku, která sice není v systému STAG, ale je již schválená komisí. V tomto bodě zaznamenávám první čas na stopkách. Vracím se za komisí, věším stopky na hřebík, aby byl čas na odiv a obhajuji svou práci. Vysvětluji, co je speedrun a proč není práce zamýšlená proti instituci. Druhý čas zaznamenávám až poté, co komise známku prokonzultuje a odsouhlasí. Zničené dveře i se všemi rozsypanými kousky nechávám na zemi. Stopky bohužel musím vrátit.