Rozálie Vlachová studuje design keramiky na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem. Ve své tvorbě často experimentuje a hledá nové technologické výzvy. Charakteristická je pro její tvorbu křehkost a jemnost, vycházející ze snahy využívat přirozený potenciál skla a porcelánu. Svá díla již představila i na mezinárodní scéně, například na Taoxichuan Art Fair v Číně nebo na festivalu sochařského umění The Line of Art ve Švýcarsku. V roce 2023 vytvořila pro manufakturu Rudolf Kämpf sochu z porcelánového odpadu v projektu Pocta neviditelným tvůrcům a vydala autorskou fotoknihu reflektující proces výroby porcelánu.
Vítězné dílo
Jaká je budoucnost českého řemesla a práce s porcelánem? A jak naložit s produkty, které neprojdou sítem přísných výrobních norem? Honor to Invisible Creators je pokorným vyjádřením obdivu ke všem neviditelným tvůrcům – lidem, kteří svým umem a citlivou prací stále vdechují porcelánu v České republice život. Socha vznikla na základě pracovní zkušenosti v manufakturní výrobě porcelánu Rudolf Kampf. Reflektuje náročnou a často opomíjenou ruční práci zaměstnanců a skrze práci s odpadním materiálem dává nový smysl tomu, co bylo jednou určeno k zániku.
Portfolio
Material Dialogue je experimentální projekt zkoumající možnosti propojení skla a porcelánu – na první pohled zcela odlišných, a přesto příbuzných materiálů. Výsledkem je série objektů spojená jemnou narativní linkou, která mapuje cestu vzájemného materiálového porozumění. Od úvodních technických experimentů až po finální kolekci váz pracujících s motivem glazury. Otevírá se nový materiálový dialog – hra napětí mezi stabilitou a křehkostí, světlem a stínem, mezi sklem a porcelánem.
Když všechno kolem utichne, uslyšíš je růst. Vázy z kolekce White Whisper ožívají v organických ručně modelovaných formách.
Inspirací pro tuto autorskou řadu mís se staly lišejníky – symbolické organismy, existující díky symbiotickému vztahu houby a řasy. Jsou pro mě obrazem přátelství a vzájemnosti. Odolné, schopné přežít i v náročných podmínkách, a přitom nesmírně citlivé k prostředí, v němž žijí.
Projekt Lichen se věnuje myšlence kontinuity daru. To, co bylo jednou darováno, může přinášet radost dál. Mísa ožívá ve chvíli, kdy je naplněná – stává se prostředníkem sdílení společného času i chutí u jednoho stolu.
Hluboké lesy, mlhy v údolích, zlaté traviny a měkké světlo podzimních dní. Venku zachycuje atmosféru pusté krajiny Lužických hor, kde cyklus vznikl jako obrazový deník z doby covidové pandemie.