Kam jdou peníze z hudby?

Na čele amerického albového žebříčku stanul předminulý týden Jack White s novým albem Boarding House Reach. Rockový písničkář z Detroitu si od časů The White Stripes udržuje stabilní fanouškovskou základnu, White se však také ocitl v čele muzikantů, kteří svojí hudbou naplňují poptávku po staromilských kvalitách rockové hudby. Vlastní vinylové vydavatelství, kritizuje žebříčkový pop a návštěvníky svých koncertů žádá, aby vypnuli mobilní telefony. Žádný div, že Whitea dostaly na vrchol hitparády převážně prodeje fyzických nosičů – a ze 121 tisíc kusů jich byla skoro třetina vinylů. Od roku 1991, kdy americká společnost Soundscan podrobně sleduje distribuci nosičů, zaznamenaly pouze tři vinylové desky rychlejší prodeje.

Z obalu vinylového vydání nového alba Jacka Whitea Boarding House Reach, repro: Third Man Records

Zprávu o Whiteově vítězství doplnila v médiích ve stejný týden zmínka o tom, že v roce 2017 prodeje fyzických nosičů poprvé za posledních osm let převýšily legální stahování hudby. Podle zprávy Americké asociace nahrávacího průmyslu za to může pokračující renesance vinylových desek, jejichž prodeje vloni poskočily o dalších deset procent. Kdo by z těchto zpráv chtěl vyvozovat triumfální návrat fanoušků k fyzickým nosičům, byl by na omylu. Ve skutečnosti tento segment od minulého roku nepatrně klesl, jenže stahování hudby z internetu slábne mnohem rychleji – většina těch, kteří konzumují hudbu digitálně, už přešla na streamování.

I tak je Whiteovo vítězství zajímavým důkazem toho, že fyzické nosiče – spojené s vyhraněným postojem k distribuci hudby (a samozřejmě dlouhou kariérou) – můžou zahýbat žebříčky. Segment fanoušků vinylů nebo kazet je sice pořád relativně malý, avšak existuje. A hlavně: generuje nezanedbatelné zisky. Právě kolem nich se točí zjitřené debaty spojené s distribučními modely hudebního průmyslu. A vlastně už ani tak nejde o nějakou romantiku vztahu fanouška a nosiče, který může držet ruce.

Streamování hudby je čím dál populárnější, běžně ho ve světě používá skoro půl miliardy uživatelů. Největší hráč na tomto poli – původem švédská – firma Spotify se chlubí nějakými sedmdesáti miliony předplatitelů. Předminulý týden vstoupila na newyorskou burzu, což je důkazem její expanze. Spotify existuje deset let a za tu dobu se této společnosti podařilo přesvědčit fanoušky, že poslouchat hudbu rovnou z internetu je mnohem pohodlnější než si ji kupovat nebo stahovat. A že se vyplatí si službu předplatit. Přeučit uživatele bylo vlastně celkem jednoduché, horší už to bylo s vydavateli a majiteli autorských práv na nahrávky. Ti si nakonec streamování oblíbili díky příslibu, že nový model zastaví nelegální stahování, jež dostalo průmysl do kolem na začátku tisíciletí. To se ostatně potvrdilo, v posledních letech už se průmysl znovu pohybuje v černých číslech.

Pořád tu ovšem zůstává někdo, kdo není z distribuční novinky tak úplně na větvi. Samotní muzikanti. Těm se od začátku příliš nelíbí způsob, jímž se dělí zisk. Stačí se podívat na tvrdá data: streamování je dominantní distribuční model (dnes čítá již kolem sedmdesáti procent distribuce hudby), avšak zisky, které z něho plynou do kapes muzikantů, jsou podle statistiků jen něco přes polovinu výdělků ze všech dostupných zdrojů. Problém tkví již v povaze samotného média: zatímco u fyzických nosičů či digitálních downloadů zaplatí fanoušek nějakou fixní částku, která se pak rozděluje mezi vydavatele a muzikanty (autory hudby), u streamování se částka přepočítává za jedno přehrání a je tak absurdně nízká, že pokud nejde o obří pop hvězdu, je prakticky nemožné, aby někoho uživila. Způsoby, jak vypočítat přesnou částku, se liší. Nicméně: aby tvůrce dostal od Spotify stejně peněz jako za prodej jednoho kompaktu, musí se jeho skladba přehrát údajně přibližně sedmdesátkrát. A to je číslo, kterého samozřejmě u jednotlivého uživatele dosáhne toliko hrstka největších hitů.

Jack White, rockový hrdina našich dnů, foto: Third Man Records

Do čela boje muzikantů za spravedlivou odměnu od streamovacích služeb se postavilo hned několik osobností. Thom Yorke z Radiohead popsal Spotify jako další nástroj hudebního průmyslu, který chce ovládat muzikanty. Přímo mluvil o „posledním zoufalém prdu umírající mrtvoly“. Geoff Barrow z Portishead nedávno otevřel debatu na Twitteru sžíravou otázkou: „Tak by mě zajímalo, jestli jsou vůbec nějací muzikanti, kteří dostávají od Spotify víc než pět set liber ročně?“ V odpovědích se ukázalo, že jich skutečně moc není. Nůžky mezi hvězdami a těmi ostatními se rozevřely natolik, že pod hranicí, kdy si lze vydělat na živobytí prodejem zaznamenané hudby, se nachází drtivá většina muzikantů.

Na problémy modelu ale upozorňuje i superstar Taylor Swift, která vedla se Spotify dlouhou zákopovou válku, při níž na jejich servery odmítala umísťovat svoji hudbu a dál vydělávala na fyzických nosičích. Streamovacím službám tím vzkázala, že je tak úplně nepotřebuje, protože její fanoušci ji budou následovat tam, kam si ona přeje.

Láska k fyzickým nosičům, kterou Jack White infikoval svoje posluchače a z níž těží při prodejních úspěších svých desek, je tak dost možná něco víc než jen gestem retro módy. Vinyly a cédéčka jsou vlastně i vzpomínkou na dobu, kdy mezi muzikanty a fanoušky existoval spravedlivější systém rozdělování zisků: těm prvním umožňoval se hudbou živit a těm druhým propůjčil pocit, že jejich peníze putují přesně do kapes těch, kteří si to zaslouží.

Avšak zmíněné statistiky hudebního průmyslu za loňský rok obsahují i jednu dobrou zprávu. Velký růst zaznamenala služba Bandcamp, která umožňuje prodeje či streamování hudby přímo od muzikantů k fanouškům. Žádné výhodné smlouvy s velkými vydavateli ani záhadné přepočítávání: při každé platbě je přesně vidět, kolik peněz jde do kapes muzikantů. Za jedenáct let své existence se Bandcamp stal synonymem alternativy ke světu velkého průmyslu a domovem více než tří a půl tisíce nezávislých vydavatelství z celého světa (a dalších tisíců muzikantů operujících úplně po vlastní ose). Výdělky této služby se vloni navýšily o závratných sedmdesát procent. To vypadá, že fanouškům skutečně záleží na tom, aby jejich oblíbenci byli v adekvátním poměru odměňováni.