Vybarvená Milena Jesenská, podaná pro začátečníky

Zmíněná projekce pro středoškoláky měla svoji logiku: pražské Gymnázium Elišky Krásnohorské v Ohradní ulici se hlásí jak k odkazu spisovatelky, po níž je pojmenováno, tak někdejší dívčí školy Minerva, na níž Milena Jesenská (1896–1944) získala středoškolské vzdělání. Nabyla je v době, kdy „akademické“ školení dívek na ústavech středních a vysokých zdaleka nebylo samozřejmostí.

Ale projekce „na Ohradní“ měla ještě jednu, „hlubší“ logiku: snímek nazvaný Kolem Mileny Jesenské je až vzorně edukativní. Kultivovaný – pro autora těchto řádek přeestetizovaný – portrét docela drsné ženy nejlépe poslouží coby nástroj, který základní informace o hrdince čmárá na tabulu rasu, na kulturně nepříliš nepoznamenané jedince, již však v lepším případě mají vůli a schopnost se dozvídat. Trochu jinak řečeno: hraný dokumentární portrét Kolem Mileny Jesenské reálně počítá s divákem, jenž nečetl žádné z článků a knížek, které zde o Jesenské od roku 1989 vyšly (a vůbec nemluvě o tom, že by zhlédl výstavu o Jesenské v pražském Mánesu, která tam byla k vidění počátkem devadesátých let).

Vlevo Milena Jesenská jako třináctiletá na výšlapu, uprostřed s dcerou Janou v roce 1929, vpravo dcera Jana Krejcarová, provdaná Černá (1929-1981), v dospělém věku, repro: archiv Argo

Autorka námětu i scénáře a režisérka snímku Natálie Císařovská (*1988) nejprve absolvovala historii na FF UK, studovala rovněž dokumentární režii na FAMU a během tohoto školení natočila i krátké hrané filmy. Ve snímku Kolem Mileny Jesenské kombinuje dokumentární partie s inscenovanými, hranými. Její snímek je v uchopení figur rozdvojen: titul odkazuje ke stejnojmenné knize novinářčiny přítelkyně, textilní výtvarnice Jaroslavy Vondráčkové – tento memoárově portrétní svazek dvakrát vydal Torst (1991, 2014). Vondráčkovou ve filmu představuje Vanda Hybnerová. Císařovská jí zadala ne úplně snadný úkol: především simulovat, jak počátkem šedesátých let Vondráčková ve svém kvartýru píše vzpomínky na přítelkyni Jesenskou. Hybnerová z toho inscenačního minima, v němž co do aranžmá dominuje přemýšlivé psaní na stroji, vytěžila asi úplné maximum. Jesenská je tudíž ve filmu někým, kdo se zjevuje, o kom se vypráví, kdo je svým způsobem druhý, zprostředkovaný, jakkoliv to celé chce a má být o něm. Jenže když Hybnerová coby Vondráčková „jen“ píše na stroji, je to víc než stylizované sekvence s mladou Jesenskou, v nichž režisérka vedla tanečnici, choreografku a pedagožku Terezu Hradilkovou k dekorativně nadýchanému projevu, jenž ve snímání nemá daleko ke kýči, zejména tehdy, když chce být demonstrována energie, nespoutanost a vášnivost mladé Jesenské. Pozdější, zestárnuvší Jesenskou uchopila herečka Naďa Kovářová o poznání střídměji, s jistou hrdostí a nebanální prostotou (ostatně dá se předpokládat, že režisérka si ji vybrala na základě role, kterou Kovářová vystřihla v pražském Studiu Hrdinů v inscenaci o Jesenské Mileniny recepty). Jesenská se tudíž u Císařovské „přetlačuje“ s Vondráčkovou, přičemž výsledkem není umocnění gradace, nýbrž bohužel popisnost.

Režisérka spolu s kameramankou snímku Klárou Belicovou stáhly jeho barevné ladění v hraných partiích do tlumených tónů, s převažujícími odstíny šedé a jemně modré, žluté či hnědé. Takto filtrované obrazy neměly zřejmě tvořit ostrý vizuální kontrast k dokumentárním sekvencím – k černobílým fotografiím, k reprodukcím kreseb či dobového tisku, k filmovým záznamům historických událostí. A měly nejspíš evokovat jinou barevnost minulé doby, prvorepublikovou nepastelovost. Toto pojetí je na jednu stranu logické, na druhou stranu nebezpečně svůdné a velmi záleží na aranžmá, která jsou takto snímána. Když se nakumuluje tonální změklost se zpomalenými záběry a romantizujícími inscenacemi (tančící Jesenská coby krásná minervistka, procházky s Franzem Kafkou v sadech za městem, debaty ženského osazenstva v redakci Národních listů), kýč teče z plátna či monitoru. Film Kolem Mileny Jesenské vykazuje značnou dávku líbivosti, vizuální podbízivosti. Faktograficky je v pořádku, k tomu si scenáristka a režisérka Císařovská přizvala tři odborné poradkyně v čele se znalkyní Jesenské Marií Jiráskovou. Ale neříká nic, vůbec nic nového, pouze vyzobává to, co bylo o Jesenské vysloveno v posledních třiceti letech.

Levicová bohéma na terase bytu Jaromíra Krejcara. Byt se nacházel v domě, který Krejcar navrhl pro Francouzskou ulici v Praze. Uprostřed Jesenská v mladších letech ztělesněná Terezou Hradilkovou. Měkká kresba záběru je zřejmě záměrem tvůrců – takové fotky „pro tisk“ dodali, foto: ČT

Celé to vyznívá, jako kdyby mladá režisérka Natálie Císařovská pro sebe objevila Jesenskou a nyní má potřebu s tím seznámit diváctvo a demonstrovat mu, jak „hezky“, v zásadě ovšem měšťácky jde portrét této ženy natočit. Nejsem si jist, zda produkce takovýchto portrétů má být dramaturgickou dokumentaristickou ambicí České televize.

Kolem Mileny Jesenské (ČR – Česká televize a Natálie Císařovská, 2018, 51 minut)
Námět, scénář a režie: Natálie Císařovská, dramaturgie: Alice Růžičková, odborné poradkyně: Marie Jirásková, Pavla Plachá, Věra Zemanová, hudební režie: Eva Javůrková, architekt: David Dubenský, střih: Ilona Malá, hlavní kamera: Klára Belicová, kreativní producent: Petr Kubica. Hrají: Vanda Hybnerová, Tereza Hradilková, Naďa Kovářová, Tomáš Kurečka, Petr Tyc a další, dopisy Franze Kafky čte Tomáš Dimter.

Premiéra na ČT 2 v úterý 22. května 2018, snímek je dostupný v archivu.