Adéla Komrzý

Adéla Komrzý se slunečními brýlemi
Podívejte se na profil Adély Komrzý, foto: ČT art

Adéla Komrzý (*1992) studovala dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v roce 2020 absolvovala magisterské studium dokumentární tvorby na FAMU. V roce 2018 byla na stáži na filmové univerzitě Filmuni Babelsberg Konrad Wolf, kde studovala režii a tentýž rok se zúčastnila Berlinale Talents v rámci mezinárodního filmového festivalu Berlinale.

Jako asistentka produkce pracovala na minisérii HBO Hoříčí keř (2013) v režii Agnieszky Holland. V roce 2013 získala ocenění Trilobit od filmového a televizního svazu FITES za kapitolu o programovém řediteli České televize ve filmu Televizní oslava. Za bakalářský film Výchova k válce z cyklu Český žurnál si odnesla hlavní Cenu Andreje „Nikolaje“ Stankoviče. Krátký film Absence reciprocity zranitelnosti, ztrát i rizik (2017) byl uveden v rámci soutěžní sekce Krátká radost na MFDF Ji.hlava i na několika dalších festivalech. Její zatím poslední film Viva video, video viva o pionýrech českého videoartu byl nominován na Cenu Pavla Kouteckého. S připravovaným filmem s pracovním názvem Jednotka intenzivního života se účastnila IDFA Summer School 2019, IDFA Academy a ExOriente Forum 2020.

Pro Radio Wave natáčela s Honzou Huškem anketní pořad o palčivých společenských tématech Z ulice.

Výchova k válce (2016, 67 minut)

Příspěvek do cyklu Český žurnál, který vysílá Česká televize. „Rozhodla jsem se poznat motivace lidí, kteří se ve jménu míru chystají na válku, a tak jsem začala natáčet kaleidoskopický obraz vzrůstajícího vojenského ducha,“ řekla Adéla Komrzý. Film načrtává, jak se stát, skupiny lidí i jednotlivci, s různými ideovými záměry připravují na potenciální ozbrojený konflikt. Režisérka se především zaměřuje na děti, kterým je ve formě branné výchovy předkládána pragmatická podoba nového světa dospělých. Kde je hranice mezi přípravou na válku a jejím podněcováním? Výchovu k válce lze chápat jako zprávu o tom, jak snadno se lidé nechají zmanipulovat médii k paranoii, ale i coby varování před možností, že se extremismus stane součástí školních osnov.

Trailer filmu VIVA VIDEO, VIDEO VIVA videoart jako nástroj svobody (2019, 85 minut)

Dokumentární snímek VIVA VIDEO, VIDEO VIVA přináší zprávu o době, kdy nemohlo být nadšení skupiny umělců spontánně ventilováno. Téměř až detektivní pátrání po stopách českého videoartu iniciuje rozhodnutí zrekonstruovat první předrevoluční kolektivní výstavu videoartu. Kurátor Martin Mazanec a architekt – současný vizuální umělec – Dominik Gajarský hledají v ateliérech, střižnách i sklepech videistů zaprášené VHSky a další odkazy. Prostřednictvím archivů, dochovaných deníků i osobních výpovědí se představují osobnosti, které od poloviny osmdesátých let začaly používat video jako nástroj ke svobodnému uměleckému vyjádření v době totalitního režimu. I přes nedostupnost technologií vznikala řada děl, za kterými stáli nejen uznávaní umělci, jako například Radek Pilař či Petr Skala, ale i téměř zapomenutí autoři, z jejichž tvorby vzešly experimentálně filmové a novomediální přístupy.

Adéla Komrzý: „Natáčení filmu pro mě byla hra s pamětí. Mnoho děl už bylo ztracených, zapomenutých nebo zkrátka vybledlých z elektromagnetických pásek či vzpomínek. Možnou pomíjivost nicméně přebíjela touha dostat se blíž radosti a posedlosti umělců a pochopit, co znamená ‚myslet videem‘.“

Hotel Atol**** (2013, 10 minut)

Autorčin studentský film. V anotaci se o něm praví: „Opuštěný hotel na benzinové pumpě u dálnice směrem na Plzeň. Jediný správce ví, jak to tady funguje, co kde je, jak kde fouká vítr… Jeho prohlídka prázdným, řadu let nefungujícím prostorem vypráví o tom, jak byl hotel za bývalého režimu stavěn a jak se s jeho krachem vyrovnávají bývalí družstevníci, kteří u Atolu zalili první kámen betonem a snažili se za socialismu rozjet velký byznys. Barman namíchá vodku s džusem.“

Absence reciprocity zranitelnosti, ztrát i rizik (2017, 10 minut)

Dokumentární studie, která vznikla v rámci studia na FAMU, se zabývá zrakovým orgánem a jeho funkcí. Anotace říká: „Kompilací záběrů z různých prostředí nabývá funkce oka nových významů. Oko je nástrojem k zastrašení, okem sleduje voják svůj cíl, pohled do očí oběti může znejistit jejího kata. Co se stane, když se oko přestane dívat?“

Poslední profily