Efemér Lucie Králíkové

poster Efemer

Nakládá s květinami na mnohý způsob, ale snad žádný z nich není úplně obvyklý. Květiny jsou pro ni zprávami i bytostmi svého druhu, nezbytnou součástí světa, přičemž aspekt květinové krásy není pro Lucii Králíkovou rozhodující.

Narodila se 23. srpna 1981 v Žatci, maturovala roku 2000 v Přerově na gymnáziu. Nastoupila na Mendelovu univerzitu v Brně, kde roku 2006 vystudovala obor zahradní a krajinářská architektura; v rámci studia absolvovala letní semestr ve Francii na Institute d´horticulture. V roce 2011 založila s Klárou Zahradníčkovou výtvarně-ekologickou platformu Efemér, která se prvotně zabývala upozorňováním na okolnosti a pozadí dovozu a původu řezaných květin a hledáním alternativ k této praxi. Od roku 2015 Králíková pokračuje v projektu Efemér sama, přičemž navazuje na společně vystavěnou ideu, ovšem – jak říká – stále více posiluje její výtvarnou stránku.

„Zaměřuji se především na roli rostliny v české lidové kultuře a jejich využívání coby výtvarného prostředku. Vystavuji od roku 2009, za zásadní pro sebe považuji loňskou akci–výstavu Ephemeral Talks v ostravské Galerii PLATO a letošní expozici Czechia Now! v Českém centru v Londýně,“ dodává Lucie Králíková. „Přitahují mě různé úhly pohledu lidí ze zcela odlišných oborů. V současnosti úzce spolupracuji s fotografkou Michaelou Karáskovou a s oděvní designérkou Kateřinou Plamitzerovou.“

Kurátor Marek Pokorný, šéf Městské galerie současného umění PLATO o autorce napsal: „Aktivity Lucie Králíkové souvisejí s rostlinami, krajinou, lidmi a pamětí. Neskrývají emoce, ale zároveň jsou podložené expertní znalostí přírody, zkoumáním konkrétních lokalit a reflexí vztahů mezi místem, tradicí a jejich současnou (opomíjenou) hodnotou, kterou citlivě aktualizují a dokáží zprostředkovat. Jako celek lze projekty Lucie Králíkové jen těžko kategorizovat. Jistě: primárním a emblematickým výstupem bývají kytice. Či jejich fotografie. Jako estetický objekt, ale především coby kulturní a sociální artefakt. Jsou tu ale také výlety, pobyty, objevování lokální flóry pro jednotlivce a skupiny, tedy výrazně performativní aspekt, jehož podoby a formáty se proměňují. Je tu spolupráce na širších výzkumech spolu s fotografy a etnografy.“

Czechia

V roce 2017 jsme založily s fotografkou Michaelou Karáskovou a oděvní designérkou Kateřinou Plamitzerovou skupinu Czechia. Má být osobním, nepřikrášleným, ale láskyplným pohledem na naši zemi.

„Podnikáme výpravy po Česku, procházíme venkovskou i městskou krajinou, velkými městy i zapadlými obcemi. Sledujeme místní obyvatele a jejich styl oblékání. Pozorujeme na náměstích, čekáme, až skončí směna ve fabrice, vyzvídáme v hospodách. Je to náš osobní antropologický výzkum. Snažíme si odpovědět na několik stanovených otázek:

Chodí lidé v určitých oblastech oblékaní podobně?

Co tuto podobnost případně může ovlivňovat?

Dal by se na základě této vypozorované podobnosti vytvořit pro daný kraj současný městský/venkovský kroj?

 Kroj v našem případě chápeme spíše jako uniformu, která by vyjádřila místo (město, obec), jeho historii, architekturu, genia loci, krajinu, místní obyvatele, jejich běžný styl oblékání atd. Ke každému kroji vzniká i textová část v podobě malé knížky, která může sloužit i jako průvodce. Náš projekt se neustále vyvíjí, osciluje mezi objektem, sociální studií, instalací, performancí. Prozatím jsme zpracovaly Ostravu, Třinec, Sušici a Mikulášovice. Nyní vytváříme kroj pro horskou obec Vysoké nad Jizerou a Mikulov. Postupně bychom rády zmapovaly co nejvíce českých obcí i měst. Výsledky svých expedic jsme prezentovaly na Designbloku v roce 2017 a v Českém centru v Londýně v únoru 2018. V létě nás čekají přednášky na malých festivalech, plánujeme drobné výstavy přímo ve zkoumaných obcích, kde chceme naši práci konfrontovat s místními obyvateli.

Spolupráce: Kateřina Plamitzerová, Michaela Karásková
Fotografie, koláže:  Michaela Karásková

Oživit/Oslavit

Několik let zkoumám roli rostlin v tradiční české lidové kultuře. Zajímají mě zvyky a rituály, které se dochovaly na našem území, byť už slaví (drží) třeba v jediné obci v republice. Spolu s fotografkou Michaelou Karáskovou objíždíme české, moravské a slezské obce a zachycujeme mizející kulturní dědictví. To se pak snažíme znovu oživit v městském prostoru převážně formou osobních prožitků, rituálů, instalací a objektů.  Letos se chystám zapojit i širší veřejnost. Ve městě pracuji s rostlinami, které často pocházejí z opuštěných ploch zahlcených tzv. městskou divočinou. Nejde mi o přesné napodobování a rekonstrukci mizejícího obyčeje, nýbrž o volnou inspiraci, o navazování v současném kontextu. Tento projekt vznikl z mé osobní potřeby znovu se ukotvit v chaotickém toku času, pochopit běh roku tak, jak ho mohl prožívat náš předek, a navázat určitým způsobem na jeho počínání. Mým hlavním cílem je nalézt a znovu posílit pouto ke krajině, které se v prostoru větších měst rychle vytrácí. Ráda bych svou prací inspirovala a motivovala obyvatele měst k vycházkám do krajiny, k jejímu zkoumání, ochraně.  Potom můžeme lépe porozumět, citlivěji vnímat a slavit.

Spolupráce: Michaela Karásková (fotografie), kostýmy: Kateřina Plamitzerová, Hana Kubešová

ROSTLINY/Efemér

Rostlinami žiji. Jsou mým vyjadřovacím prostředkem, jazykem, jímž promlouvám a popisuji. Odrážejí se v mých textech, instalacích, objektech, akcích, performancích i v osobních  i přechodových rituálech (svatby, křty atd.). Čím dál víc sílí v mé tvorbě tendence nevyužívat rostlinu primárně kvůli její barvě, tedy jako výrazný vizuální prostředek. Ať už v poloze svatební kytice, organizovaných vycházek do krajiny, vytváření scény videoklipu atd., tak rostliny tlumočí moje uchopení tématu, stávají se nositelkami významu. Ráda narušuji určité obecné vnímání krásy a snažím se vyhýbat líbivosti. Rostliny mají přece na víc!

Fotografie:  Lucie Králíková, BoysPlayNice, Kateřina Vídenová, Drahomír Stulír

Galerie PLATO: Ephemeral Talks / Pomíjivé hovory – Galerie je květinářství (2017)

Pokud bych citovala ředitele Galerie PLATO Marka Pokorného, soustřeďuje se tato instituce na prezentaci současného umění v jeho vyhrocených podobách. Proto svou tzv. kancelář pro umění proměnila  v červnu a v září 2017 na místo, kde umělci poskytovali různé služby veřejnosti: dostali se tu do role kadeřníků a posléze i prodavačů květin.

Prosklená místnost simuluje květinářství. Má nalákat do galerie kolemjdoucí, kteří by jinak výlohy minuli. Do „obchodu“ tedy vstupují starousedlíci, kteří bydlí v okolních ulicích, náhodní chodci, turisté, žáci středních škol se svými učiteli, starostka města, zamilovaní nebo rodiny z periferie, jež o projektu slyšely v rádiu.

Na týden se stávám prodavačkou květin, v mém případě spíše rostlin. Ty nenakupuji ve velkoskladu, nýbrž je hledám na různých místech Ostravy. Prostřednictvím rostlin a jejich stanovišť popisuji krajinu. Lákají mě haldy, odkaliště, nábřeží pohlcené městskou divočinou, opuštěné plochy, výsadby kolem silnic, ale i jezero, na němž vyrostla utajená rybářská osada. Každý den se v mém květinářství ocitají nové rostliny, z nově prozkoumaných ploch. Důležitý je pro mě také průvodce, obyvatel Ostravy, který mě osobně doprovází nebo mně dává náměty, kam jít. S ním vedu rozhovory. Sleduji více cílů: poznat obyvatele Ostravy, zjistit, jak vnímají krajinu a své město. Ukázat, jak vnímám krásu postindustriální krajiny já, jakožto „cizinec“ v tomto městě, co v ní nalézám. Prostřednictvím rostlin nabízím mimo jiné výlety do zvláštních míst. Rostliny se stávají především prostředníkem k rozhovorům, k uvažování o kráse, o budoucnosti města, o svých blízkých.

Můj projekt se pohyboval mezi performancí, výstavou, sociální intervencí, terenním průzkumem a osobním setkáním s jednotlivci.

Kurátor: Marek Pokorný

Fotografie: Michaela Karásková, Lucie Králíková, Zuzana Šrámková

Poslední profily