Jakub Adamec

Výběr kreseb a objektů (2010-2017)

Kresba je základ. Baví mě, že kreslit můžu v podstatě kdekoliv a že je kresba minimalistická i v náročnosti na prostor nebo materiál. A určitý minimalismus je mi blízký i v tématech. Osekávání, návraty k základu, začátku. Minimální barevnost i minimální rukopis

I Wash My Soul and Rinse It

Video k písni ze split alba I Love 69 Popgejů // ◊►≈, Lidumil Heretik, 2015

Peru duši svou a máchám ji. Myslíš to vážně? Jo. Klidně na ten track můžeš skotačit, když ho slyšíš na koncertě, ale jo, ten text myslím úplně vážně. Text i hudba z období, kdy jsem pral a máchal.

Videoklip: I Love 69 Popgejů a Petr Šprincl

Velké Jupiterovice

Video k písni z alba z alba Are You Human? Confirmed, 2016

Název podle vesnice, kterou jsem navštívil ve snu.
Z textu k albu:
”…Každopádně se v něm určitě nějakým způsobem odráží změny a stavy, kterýma jsem za poslední rok prošel. To znamená jak v osobním, tak v profesním životě, i jednoduše jen tak v životě. Protože to není jen o hudbě, ne? Ukončil jsme dlouholetý vztah, který byl už příliš dlouho trápením. Změnil jsem práci. Přestěhoval jsem se z českého maloměsta do polského velkoměsta.
Takže jako vždy se v nahrávce dá najít reflexe vztahů. A kromě toho také zájem o mimozemskou civilizaci, hledání pravdy o životě – jeho smyslu – ve skutečnosti i na internetech. Neklid, nepokoj, ale momentama taky zen a harmonie. Krása i šum. Ostrý pohled i halucinace a opojení.
Minulost i budoucnost, a hlavně přítomnost. Málo slov, více abstrakce. Dost melodií, ale i zvuky z kosmu a z internetu. Celkem dost kopáku, protože dokud srdíčko bije, kopák jede. Světlo i temnota. 🙂 🙁 Často neutrální tvář. Signál WOW. CAPTCHA styl. Potvrzuj svoje člověčenství. Každičký
den.”

Videoklip Marie Hájková

Já válčím valčík (2013)

Tohle video beru jako završení autoportrétového období a uzavření videotrilogie (Turbo Shut Up Armageddon, 2007 a Perspektywa, 2010).
Text Lumíra Nykla k vernisáži k výstavě Já válčím valčík v pražské Galerii Patricia Milano:
Ahoj, tak nejprve něco o něm.
Jmenuje se JA, je mu 32 let.
Je JA s Popgeju český Angelo Badalamenti? Sám sobě, bez Popgeju by pak byl polská Eva Hesse? Ostrava, Cieszyn nebo New York?
Jako památná věta Williama Wallace jinde, je hadí sako Nicolase Cage ve Wild at heart symbolem svobody. Rtěnka rozmazaná po obličeji taky není symbolem jen ve filmu. JA mu říká Zběsilost v srdci.
„My to cítíme srdíčkem“ by bylo těžší přeložit. A to mluvíme jen o pojmu. Stejně jako Radical camping je to pokus o přeložení pocitu válčení z příměstského tábora umění mimo centrum.
„Rozprostírání dobra je soustavný proces s proměnlivou intenzitou. Není závislý na umělecké scéně.“ Na umění je totiž pořád velice zajímavé, že může být zábavou i těžkou prací. Regulérní prací jako kurátor nebo přímo jako tvůrce. Nebo filozoficky podloženou výtvarkou.
JA válčí valčík. Má „tu“ výstavu, „ten“ koncert. Prodává? Vystavuje. Změnily se podmínky životní, ale „to“ se nezměnilo, princip zůstává čerstvý. Tento dům už není prokletý. Mění se obývací stěna a knihy v ní nebo bundy v předsíni. Celý je ale podle pravítka pevného jako WTC. Perspektywa v začarovaných černých kruzích. Dřív, než na fotky sedne prach, sedají samy na sebe.
Stojíme v místnosti se zrcadlem za zády, mikinu GAP obrácenou kapucou přes tvář a kalhoty zipem dozadu. Je to tam předem nebo až potom? Dabér mluví naším jazykem, kterému ale nerozumíme. Kdo je tu Godzilla a kdo Džapan? Je to tam předtím nebo potom? Je snad jasnější, kde má abeceda początek, než jestli tento pociąg svěžího kurzu opravdu někdy zastaví ve stanici Fuck.