Laureáti CJCH 2021: Anna Ročňová

Laureátka Ceny Jindřicha Chalupeckého 2021 Anna Ročňová, zdroj: web ČT art

Anna Ročňová (* 1989) studovala v Ateliéru sochařství pod vedením Edith Jeřábkové a Dominika Langa (2010–2017) na pražské UMPRUM. V roce 2013 absolvovala stáž v rámci studijního programu TransArts na Universität für angewandte Kunst ve Vídni a v roce 2015 v Ateliéru malířství II/škole Vladimíra Skrepla na Akademii výtvarných umění v Praze. Ročňová se zajímá o přírodu a přírodní procesy, pozoruje civilizaci a její produkty. V jejích nejnovějších realizacích je volba materiálu radikálnější, opouští klasické sochařské prostředky a orientuje se na přírodniny. Objekty, koláže a asambláže často vznikají ve skupinách. Autorka se neustále obklopuje materiálem všeho druhu. Využívá ho, transformuje, experimentuje s ním, tvaruje ho a kombinuje. Hledá nové tvary, nové povrchy i skupenství. Vše s cílem vyjádřit emoci, kterou příroda emituje.

Sucho uvnitř rostliny, Galerie města Blanska, 2020

„Instalace v prosklené místnosti Galerie města Blanska není založena na striktní konceptualizaci ekologického tématu, není ani aktivistická. Východiskem je v první řadě emocionalita, objekty jsou spíš otisky autorčiny intuice. Procházka touto jeskyní může být intenzivním senzuálním zážitkem. Sochy pomalu kapou ze stropu, nevíte, jestli jsou těžké nebo lehké, vyrůstají ze zdi, možná je tam zavál vítr a dokud se jich nedotýkáte, nevíte, jestli jsou kameny skutečné, nebo z papíru. Jejich umístění zpochybňuje základní principy poznaného fyzického světa, zpochybňuje soudy našich očí a objekty lákají k ověření dotykem. I když má tato jeskyně v sobě něco temného a ostrého, je zde cítit hodně otisků dlaně. Je to místo, kam se vracíte rádi.“

Z kurátorského textu Ivany Hrončekové

Tvary, které s jarem mizí, 2021, Velká Chuchle

Site-specific výstava Tvary, které s jarem mizí vyjadřuje napětí i nejasné hranice mezi městem a divokou přírodou. Autorka svými sochami osídlila neupravovaný kus zeleně za silniční protihlukovou stěnou, který do té doby obývaly jen náletové dřeviny. Úsek o délce několika desítek metrů se stává zahradou tajuplných objektů, u kterých na první pohled není jasné, zda jsou plodem přírody nebo člověka. Vplétají se do křovisek, visí vysoko ve větvích nebo se organicky shlukují v nepřehledných zákoutích. Vstupují do přímého dialogu s přírodou, a zároveň reagují na její podobu v tomto ročním období – neutěšenou, znavenou, ale pomalu se probouzející. Projekt je první, zimní kapitolou celoroční série intervencí do volné přírody. Soustředí se na cyklické proměny přírody a s tím související nálady a emoce.

Autor textu: Barbora Ciprová

Vymknutý kotník, Karlin Studios, 2019

„Pro tuto instalaci se stal jejím zdrojem okraj města, místa, kde příroda neustále mění jasně definovanou hranici toho, kde končí městská aglomerace. Splétá objekty z parazitních popínavých lián, obrůstajících stromy. Lepí sochu z kuliček bodláku. Plátěná bota na nich zachycená není jediným fragmentem lidské přítomnosti v instalaci, nachází se zde také další kusy oblečení a potrhaného igelitu. Neprezentuje se tu člověk ve své pozitivní tvůrčí síle, ale jako zdroj odpadu, který lidé z center odsouvají na okraj, stejně jako to dělají s ‚nepřizpůsobivými‘.“

Autor textu: Jan Boháč

Vějíř, Botanická zahrada PřF UK, 2017

„Ve své zatím nejrozsáhlejší instalaci pro skleník botanické zahrady jsem vycházela z přírodních procesů odehrávajících se v zahradě, v uměle pěstované a šlechtěné ‚přírodě‘, kde se přírodní a lidské již po staletí prolíná do humanizovaného obrazu přírody. Vždy důležitým rysem nejen výsledných objektů, ale také jejich vznikání, je jejich výrazná materialita, jež mi často diktuje následné tvary, barvy a kompozice, které vznikají určitým typem experimentování; to je následně udržuje v jakýchsi „rodinách“, celcích podobných druhům rostlinné či živočišné říše. Tímto, jak se domnívám, se toto jakoby od společenských problémů odtržené tvoření dotýká i základů společenského fungování, ale také vztahů rozdělených světů, humánního a nehumánního.“

Autor textu: Anna Ročňová (citace z diplomové práce)

Laureáti CJCH 2021: Anna Ročňová

Sucho uvnitř rostliny, Galerie města Blanska, 2020

Tvary, které s jarem mizí, 2021, Velká Chuchle

Vymknutý kotník, Karlin Studios, 2019

Vějíř, Botanická zahrada PřF UK, 2017

Poslední profily

Antonín Tomášek

Marie Ladrová

Laureáti CJCH 2021: Jakub Jansa

Laureáti CJCH 2021: Ne-kolektiv björnsonova

Laureáti CJCH 2021: Robert Gabris

Laureáti CJCH 2021: Valentýna Janů