Mark Ther

Das wandernde Sternlein / Putující hvězdička (2011, 20:10 minut)

Díky tomuto videofilmu získal Mark Ther v roce 2011 cenu Jindřicha Chalupeckého.

Chtěl „jen“ natočit příběh o dětech, které se ztratily ve válce. Fabuli si vymyslel, ale posléze zjistil, že se podobný příběh skutečně odehrál. „Ten film ale nelze chápat jako dokument o konkrétní události, ačkoli je založen na pravdě; dotvořil jsem ho vlastní fantasií. Jde o realitu i fikci zároveň. Víme sice, že se tyto děti ztratily, ale nikdo dodnes neví, co se skutečně stalo. Vlastně už dnes lidé ani nevědí, kolik dětí se ztratilo. Všechno to navíc byly německé děti, takže je otázka, co se s nimi mohlo opravdu stát,“ vysvětloval Ther v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

A v rozhovoru pro Artalk.cz také vysvětlil: „Titul „Das wandernde Sterlein“ pochází z pohádkové knížky, kterou mi zapůjčil Marek Meduna, jeden z Rafanů, kteří také složili hudbu pro můj film. Tak nějak si skrz němčinu připomínám rodinu, kterou jsem vlastně nepoznal. Prarodiče pocházeli z Braunau (Broumova). Po válce mohli zůstat, protože byli velcí vlastenci. Všichni z rodiny chodili do českých škol, pomáhali vězňům, prastrýc byl za heydrichiády popraven. Do Německa pak ale stejně odešli. V roce 1968 jeli navštívit příbuzné a už tam zůstali. Babičku vidím tak jednou za rok.“

I Love 69 Popgejů – We Are Bizzare (Official video, 2014), režie: Mark Ther

Therem režírovaný videoklip k písni uskupení I Love 69 Popgejů, které před pěti lety charakterizoval na Fullmoonzine.cz autor podepisující se Mexhouse takto:

„Pracují s naivními a naivistickými klávesovými melodiemi, primitivními popěvky, podivně ‚gay‘ maskovaní se při živých vystoupeních svlékají, zpívají explicitní láskyplné písničky, kdy si nejste jistí, jestli je to hodně blbá legrace nebo trapárna na entou, ale – nepoužívají vulgarismy. (…) A nejlepší na tom všem je, že ty jedinečně prostoduché písničky jsou nadčasové. I když pokud spojíte plesový orchestr o jednom syntezátoru s velmi svérázně vyloženým dance-punkem, electrem a odmítnutým osmibitem spolu s ozvěnami lidové školy umění a životem na maloměstě, nemůže vzniknout špatné ‚umění‘. Zapomněli jsme na ‚trapnost‘ jako estetickou kategorii? Ano, tou všechno začíná. I končí.“

Vyndám tě a ve vzduchu tě rozsekám / I Will Get You Out and Chop You Up in Midair (2007, 08:47 minut)

„Žánrový film – pouze s nejistotou, o jaký žánr se jedná. Mark Ther představuje jeden ze svých estetizovaných obrázků, které se ptají na možnosti vyjádření homosexuální identity. Je provokativní, humorný, otevřený. Jeho hra s klišé vede k váhání: mluví se tu o homosexualitě, nebo o tom, jak ji vnímají druzí?“ – Takto bylo toto video představeno na karlovarském filmovém festivalu v roce 2007, a to v rámci sekce představující současný český videoart.

Ruhe, Im Stalle Furtzt Die Kuh / Ticho, v maštali prdí kráva! (2007, 07:47 minut)

Mark Ther v rozhovoru pro server Artalk.cz, prosinec 2011: „Poprvé jsem použil naci estetiku a homosexuální tématiku ve filmu „Ruhe! Im Stalle furtzt die Kuh!“ (Ticho, v maštali prdí kráva!) To mám od babičky, v Sudetech se říkalo Ruhe! A na to se odpovídalo: Im Salle furtzt die Kuh! (…)Téma homosexuality jsem načal, protože v té době bylo příslušenství k této skupině velmi tvrdě trestáno. Homosexuálové byli posíláni na převýchovu, na léčení, byli internováni v pracovních táborech. U Hitlerjugend se nějaké hrátky mezi chlapci velmi ostře hlídaly, i tak k nim ovšem docházelo.“