Místo činu: Kavčí hory – Vladimír Škutina
Epizoda pátá – Vězeň
Vladimír Škutina měl mimořádné vypravěčské nadání a smysl pro humor. Právě to se mu ale stalo osudným. Jeho vtipy se představitelům komunistického režimu nelíbily natolik, že ho za ně neváhali hned dvakrát poslat do vězení. To Škutinovi obrátilo život vzhůru nohama a postavilo jej před těžko představitelná rozhodnutí. Jak moc může věznění člověka zlomit? A co vše je schopen udělat, aby se z něj dostal ven?
Vladimír Škutina (1931–1995). Humorista, publicista, spisovatel a scenárista. Studoval nejprve na proslulém gymnáziu v Křemencově ulici, odkud byl roku 1948 vyloučen. V roce 1950 odmaturoval na gymnáziu na Smíchově a krátce působil jako redaktor novin Práce a agentury ČTK, také jako dělník v Tatře Smíchov a v Armabetonu. Roku 1952 začal studovat FAMU, ale po dvou semestrech školu opustil a zvolil si svobodné povolání. Připravoval revuální pořady a kabarety pro Park kultury a oddechu Julia Fučíka, pro tehdejší Divadlo hudby a další pražské scény. Stal se také externím scenáristou zábavních pořadů Československé televize. Podílel se např. na prvním „televizním silvestru“ (1953–1954) či scénáři hudebního filmu Hvězda jede na jih (1958). V letech 1955–1960 byla jeho chotí sportovní redaktorka a basketbalistka Eva Křížová-Dobiášová.
Jan Werich s Vladimírem Škutinou při natáčení pořadu Co tomu říkáte, pane Werichu?, 1968, foto: archiv ČT – Miroslav Pospíšil
V roce 1962 se Škutina stal redaktorem v Ústředí lidové tvořivosti a od května téhož roku do února 1963 byl vězněn za urážku hlavy státu (napsal o tom reportážní knihu Prezidentův vězeň, 1969). Po propuštění se živil jako stavební dělník a televizní autor na volné noze: Pracoval např. na Ztracené revue (1962) a Půjčovně talentů (1964), jež získaly ocenění na televizním festivalu v Montreux či na populárních detektivních cyklech Kriminalistická laboratoř a Kriminalistický archiv (1965–1967). Od října 1967 do července 1969 byl v ČST zaměstnán a v srpnu 1968 patřil k moderátorům provizorního vysílání. Byl autorem a moderátorem pořadů Co tomu říkáte, pane Werich (1968) a Jsme s vámi, buďte s námi (1968).
Ukázka z pořadu Kriminalistická laboratoř, na jehož scénáři se Škutina podílel. Pořadem provázel herec Valtr Taub, 1964, archiv ČT Vladimír Škutina v iVysílání
V srpnu 1969 byl zatčen a vyšetřován, roku 1971 pak odsouzen v souvislosti s rukopisem Rusové opravdu přicházejí. Z vězení byl propuštěn v dubnu 1974 a téhož roku začal jako agent spolupracovat s StB. Nesměl publikovat, živil se jako vrátný u bazénu nebo správce tenisových kurtů. V prosinci 1976 podepsal Chartu 77 a koncem roku 1978 se vystěhoval do Curychu. Začal spolupracovat s nakladatelstvím Konfrontace, v němž vydával své knihy a působil jako vedoucí redaktor časopisu Magazín a na něj navazujícího časopisu Reportér. S režisérem Jaroslavem Gillarem psal komedie uváděné v německých a švýcarských divadlech. Roku 1990 se vrátil do Prahy, neúspěšně kandidoval v parlamentních volbách a začal externě spolupracovat s ČST: Stres po česku (1990-1991, Tak tyhle my známe, pane Škutino (1990-1991). Po zveřejnění Cibulkových seznamů se stáhl z veřejného života.
Místo činu: Kavčí hory (Česká televize, 2023, 6 epizod, celková stopáž 3 hodiny a 45 minut)
autoři: Jakub Adamus, Jakub Hošek, zvuk a sound design: Jakub Novotný, autor znělky: Ivan Acher, režie: Eva Jarešová, vedoucí dramaturg: Jiří Koukal, vizuální styl: Kateřina Sudolská, kreativní producentka: Štěpánka Sunková, úryvky načetli: Jindřiška Dudziaková, Michaela Maurerová, Martin Písařík, Petr Stach, Matěj Vejdělek
Autorský tým děkuje pamětníkům a protagonistům, jejichž hlasy v podcastu zaznívají a také všem ostatním, kteří se na vzniku série podíleli.
Škutinův návrat po Listopadu 1989. Ve spolupráci s Pepou Nosem baví davy. Jak se dělá smích, 1990, archiv ČT 
