Praha Berlín Waršava: A co dál? Závod míru ztratil půdu pod nohama, nakonec našel novou
Závod míru už na mapě velkých cyklistických podniků nenajdeme. Existuje ale dále, a to jako klání mladých a talentovaných závodníků. Proč nezvládl rozpad východního bloku, jak se po revolučních letech proměnil a jak vypadá dnes? Poslechněte si závěrečný díl podcastové série Praha Berlín Waršava.
S posledním ročníkem v klasické éře Závodu míru měli organizátoři velké plány. V květnu 1989 se peloton měl ocitnout v Paříži, odkud mu začínala daleká cesta – přes Západní a Východní Německo, Československo a Polsko se měl dostat až do Moskvy. Celkový účet se natáhl na téměř 2800 kilometrů – nejdelší ročník v historii.
Pokud by se opravdu ročník 1989 takto uskutečnil, byl by to přelomový moment. Hlavně tím, že v něm měli startovat jak amatérští, tak profesionální cyklisté, kteří se jinak neúčastnili stejných závodů a měli například i oddělená mistrovství světa. Východní organizátoři si od toho slibovali nový impulz, zlepšení sportovní kvality, větší pozornost médií i fanoušků a také vyřešení pravidelných finančních potíží s rozpočtovými deficity.
Jenže ze všeho sešlo. Jedním z důvodů zřejmě byly peníze, v hodnoticí zprávě se totiž píše: „Teprve prvního února na poradě mezinárodního organizačního výboru v Berlíně bylo s konečnou platností rozhodnuto, že z finančních důvodů nelze Závod míru Paříž–Moskva realizovat.“
Na jiném místě se ale mluví trochu jinak a zmíněny jsou „nejrůznější příčiny“. Kamenem úrazu totiž zřejmě bylo hlavně to, že mezinárodní federace nakonec odmítla na start připustit profesionální týmy – a tím celý projekt ne snad zcela ztratil smysl, ale rozhodně dostal vadu na kráse.
Když francouzská strana, která měla přihlášky na starosti, nedokázala ještě na začátku února 1989 přijít s konkrétními jezdci, celý projekt ztroskotal. „Kromě krásné myšlenky nám v rukou nezbylo nic,“ mohla jen smutně konstatovat československá delegace.
Závod míru žije, ale jinak
Jen o pár let později jsme si o podobných velkých plánech mohli nechat jen zdát. Po listopadu 1989 byla ta tam podpora státu a stranických novin. Závod míru se musel začít prát o podporu velkých soukromých společností. A jak se ukázalo, to mu již nešlo zdaleka tak dobře.
Nejezdilo se již mezi klasickými hlavními městy, závod se smrskával. V roce 2004 podpořil evropskou myšlenku a vystartoval v Bruselu, o rok později už ale cyklisté nevyrazili vůbec. A dlouhého trvání neměl ani pokus o resuscitaci o dvanáct měsíců později. Od roku 2006 Závod míru v cyklistickém programu nenajdeme – i když ne tak úplně.
Existuje totiž jako klání mladých a talentovaných cyklistů, především dvou věkových kategorií. Závod míru juniorů se sídlem v Terezíně se koná v Ústeckém kaji a má dlouhou historii, první ročník se jel už v roce 1959 a měl posloužit jednak propagaci domácího veloprůmyslu a jednak přirozeně přitáhnout k cyklistice mladé naděje. Proto si hned od začátku vypůjčil jeho název i termín konání.
Druhý podnik, který dodnes nese tento název, je Závod míru jezdců do 23 let, tzv. Grand Prix Jeseníky, která se koná také v jarním termínu na severu Moravy a ve Slezsku. Ředitelem je Leopold König a připravuje ho vlastně stejný organizační tým jako Czech Tour, v tuto chvíli největší etapový závod na našem území.
Co se stalo se Závodem míru? Jak vypadá dnes a kolik práce a peněz si jeho organizace bere? Poslechněte si závěrečný díl podcastové série Praha Berlín Waršava.
Plakát k podcastu, vizuál: Petr Dalík
Praha Berlín Waršava: Závod míru (Česká televize, 2025, 8 epizod, celková stopáž 240 minut)
autoři: Vojtěch Jírovec a Zdenek Tomášek, zvuky a znělka: Päfgens (Jana Drábeková Kočišová a Filip Drábek), dramaturg: Jan Kordovský, vizuální styl: Petr Dalík, střih videodoprovodu: Hedvika Edie Ptáčková, úryvky načetl: Jan Kordovský.
Podcastová série je věnována Martinu Vaitovi.
