Rozpad známého světa. Ostrov Amrum zachycuje konec války očima dvanáctiletého chlapce
Německý režisér tureckého původu Fatih Akin se ve svém novém snímku vzdaluje intenzitě svých starších děl. Malebné prostředí ostrova a putování hlavního hrdiny sice nabízí divácky přístupné dobrodružství, snaha o zachycení pádu nacismu dětskou perspektivou se však míjí účinkem.
Jak mohou filmaři zachytit nelítostnou povahu druhé světové války? Jednou z cest představuje zdůraznění perspektivy dětí, které jsou vystaveny válečným událostem. Střet násilí a dětské nevinnosti navozuje kontrast, v němž vynikne krutost války. Už snímek Roberta Rosselliniho Německo v roce nula z roku 1948, vyprávějící o dvanáctiletém Edmundovi v okupovaném poválečném Berlíně, však ukazuje, že volba dětských protagonistů má i jiný účel. Zatímco dnes vnímáme nacistickou ideologii jako iracionální a nepřijatelnou, neprožívaly ji děti, jež za vlády nacismu vyrůstaly, jako něco přirozeného? Konec války tak nemusel znamenat jen mír, ale i rozpad známého světa.
Podobnou perspektivu přejímá i snímek Fatiha Akina (* 1973) Ostrov Amrum, který měl světovou premiéru letos na festivalu v Cannes. Sleduje poslední dny války očima německého chlapce. Odehrává se na německém ostrově Amrum v Severním moři, kam válka doléhá jen zprostředkovaně – příjezdem válečných uprchlíků nebo zprávami z pevniny. Spoluautorem scénáře je režisér a herec Hark Bohm (1939–2025), který vycházel ze vzpomínek na své dětství na tomto ostrově. Bohm zemřel letos v polovině listopadu, nedlouho po uvedení filmu do německých kin.
Trailer k filmu, zdroj: YouTube Postarat se o rodinu
Dvanáctiletý Nanning (Jasper Billerbeck) žije spolu se svou těhotnou matkou, tetou a dvěma mladšími sourozenci. Jeho otec, vysoce postavený nacistický důstojník, je kvůli povinnostem vzdálen od ostrova. Nanning proto pracuje na poli a snaží se uživit rodinu. Chvílemi působí jako hlava rodiny zajišťující ostatním obživu, jinak zůstává dítětem.
Když se blíží zvěsti o postupu sovětských vojsk k Berlínu, začínají se ukazovat odlišné postoje dospělých, od nichž Nanning odvozuje svůj názor. Chlapcova matka Hille (Laura Tonke) je přesvědčenou nacistkou. Naopak Nanningova teta a prostořeká Tessa (Diane Kruger), pro niž chlapec pracuje na poli, vidinu konce války vítají. Svět, v němž vyrůstal, se mu začíná rozpadat. Nejistá situace se ještě vyhrotí, jakmile Nanningova matka po ohlášení Hitlerovy smrti předčasně porodí. Porod proběhne dobře, ovšem Hille pod vlivem dramaticky se zhoršující válečné situace opouští chuť k jídlu. Trvá na tom, že dokáže sníst pouze bílý chleba s máslem a medem. Pro Nanninga se toto přání stává úkolem, jemuž podřizuje vše.
Scénář pracuje s lineárním vyprávěním. Sleduje snahu protagonisty obstarat potřebné, často nedostupné ingredience. Toto putování se současně rozpadá do série epizodních dobrodružství, v nichž se Nanning setkává s některými dalšími obyvateli ostrova a přilehlých oblastí. Naráží na různé postoje k válce i nacismu – od přesvědčených nacistů po ty, kteří by se nejraději vydali za příbuznými do New Yorku.
Film okatě rámuje pozici Německa na konci války odkazem na Melvillovův román Bílá velryba, který Nanning půjčuje svému jedinému kamarádovi. Přátelé si vysvětlují, že kapitán Achab představuje Hitlera, který je kvůli své posedlosti schopen zničit Německo stejně jako Achab svou posádku a loď. Tato metafora zazní přímo, aniž by ji dále cokoliv rozvíjelo.
Zajímavější je obdobná posedlost Nanninga jeho úkolem. Kvůli mizivým zásobám na ostrově působí chlapcovo úsilí stále marněji. Tak jako matčino volání po chlebu s medem představuje nostalgickou touhu po návratu doby, kdy vše bylo v pořádku, tak i Nanningova odhodlanost vyjadřuje snahu vše vrátit do původního stavu. Samotné putování je však důležité především tím, jak se hrdina během něho proměňuje. Pochází z Hamburku (kde se mimochodem narodili i režisér Akin), na ostrově má kořeny jen z matčiny strany, a proto není ostatními dětmi vnímán jako pravý ostrovan.
Postupné plnění úkolů, lovení zvířat i výměna surovin ho vystavují zkouškám dospělosti, jimiž prokazuje svou cenu. Tato linka různých setkání a dobrodružství funguje, problém představuje její odpojení od zbytku filmu. Ten v zásadě působí jako dobrodružný až dětský snímek, jehož snaha vypovídat o historických reáliích a končící nacistické éře většinou vede k přílišné didaktičnosti.
Doslovnost místo prožitku
Režisér Fatih Akin se proslavil zejména snímkem o životě tureckých přistěhovalců v Německu Proti zdi, který v roce 2004 vyhrál cenu za nejlepší film na Berlinale. V posledních letech na sebe upozornil dramatem Odnikud, v němž Diane Kruger hraje matku, která se vypořádává se ztrátou manžela a syna po rasisticky motivovaném útoku. Zvlášť prvnímu jmenovanému snímku byla vlastní chaotická energie, patrná jak na straně protagonistů, tak v práci se střihem a celkovou formální skladbou.
Ostrov Amrum je naopak klasickým dílem, kde styl na sebe neupozorňuje a slouží potřebám vyprávění. Většinou tak nerušeně sledujeme Nanningovo putování, které je příležitostně prokládáno velkými celky ostrova a pobřeží nebo detailnějšími záběry přírody. Tato tradiční forma selhává v navození hrdinova vnitřního života. Je třeba uznat, že vyprávění občas pracuje se subjektivními záběry a kamera se v některých scénách důsledně drží hlavního hrdiny, zatímco spolu s ním odposloucháváme vzdálené konverzace dospělých. Tím však organické prolnutí filmu s chlapcovou perspektivou také bohužel končí.
Nanningova vyloučenost mezi ostrovany i novými uprchlíky je namísto toho opakovaně pouze zmiňována v dialozích. A pokud dojde k překvapivé události, tvůrci jako kdyby chtěli na poslední chvíli přece jen zdůraznit pohled protagonisty, takže záběr mechanicky přerámují nebo prostřihnou na hrdinovu udivenou tvář.
Jednotlivá setkání s obyvateli ostrova pochopitelně mají vliv na to, jak protagonista vnímá svět. Kvůli odlehlosti ostrova od dění na pevnině se však zprávy promítají především do Nanningova hodnocení rodičů, k nimž doposud vzhlížel. Tento vývoj chlapcova náhledu sice film v jeho v závěru oživí, ovšem režisér Akin jej vzápětí pohřbí topornou snovou scénou, která dřívější náznaky převádí do naprosto doslovné podoby, v níž ztrácí jakoukoliv zajímavost. Podobné momenty ukazují, že volba dětské perspektivy
v případě Ostrovu Amrum nevede ani tak k novému pohledu jako spíše ke snaze o přívětivou podívanou za každou cenu.
Plakát k filmu, zdroj: CinemArt
Ostrov Amrum / Amrum (Německo, 2025, stopáž 93 minut)
Režie: Fatih Akin, scénář: Fatih Akin, Hark Bohm, kamera: Karl Walter Lindenlaub, hudba: Stefan Paul Goetsch, střih: Andrew Bird. Hrají: Jasper Billerbeck, Laura Tonke, Lisa Hagmeister, Diane Kruger, Kian Köppke, Lars Jessen, Detlev Buck.
Premiéra: 27. listopadu 2025.
