Seriálová dávka: Ethan Hawke jako (noirový) hrdina dnešní Ameriky

Vítejte v rubrice Seriálová dávka, v níž vás Táňa Zabloudilová čas od času provede seriálovou džunglí a upozorní na to, co se ve světě seriálů právě děje, jaké se v něm objevují trendy, nebo před jakými dilematy stojí.

Apel

Speakers' corner webu ČT ART

To chci!

Podle amerických časopisů New Yorker i New York Times jsou Ničemové noirem pro dnešní dobu. Ethan Hawke v seriálu hraje oklahomského všeuměla Lee Raybona, který se živí kombinací investigativní žurnalistiky, prodeje starých knih a toho, co se různě namane. Tentokrát je jeho úkol jasný. Když si prostřelí hlavu černá ovce místní zámožné rodiny, o jejímž zbohatnutí okrádáním původního obyvatelstva Lee nedávno sepsal investigativu – větří možnost napsat pokračování. Jenže v redakci ho nechtějí, ani když se viditelně zajímá o výbušné téma. Brzy ho doma v noci navštíví neonacisté a Lee už nedokáže stopu pustit.

Hawkeův bílý hrdina ve světě systematicky utlačovaných je současně trochu směšný kecal. Když mu do bytu vleze neonácek, který ho pálí cigaretou a mluví o jeho textu v těch „posraných novinách“, neudrží se a vážně odpoví, že jde o „magazín uveřejňující analytické long-ready“. Zaměstnankyni svého knihkupectví upozorňuje na to, že prodávání literárních klasik dnes nic nevydělá – proto jí ještě na účet nepřišla výplata. A u nového přítele své exmanželky ho nejvíc zajímá, jestli jí a jeho dceři připadá cool. On sám je přece nejvíc cool. „Hmm, je každopádně normální. Při smyslech. To je změna,“ zamyslí se jeho bývalá žena.

Polohu směšného bílého chlapíka ve světě, který nám intenzivně připomíná americkou historii vyvražďování a okrádání původních obyvatel, si Hawke ostatně střihnul už podruhé. V Reservation Dogs si zahrál epizodní roli bílého otce jedné z ústředních hrdinek, které se narodily v rezervaci a snaží se zjistit, zda se v ní dá vést smysluplný život po traumatech, jež tam prožívali jejich předci a příbuzní. Tvůrce Ničemů i Reservation Dogs Sterlin Harjo (* 1979) sám patří k oklahomskému seminolskému národu a je potomkem kmene Muscogee. Oba seriály jsou přitom komedie, které nacházejí humor ve svérázných lidských typech i životních podmínkách. I duchové původních obyvatel, kteří přicházejí postavám na pomoc, bývají směšní.

Ethan Hawke v seriálu Reservation Dogs, foto: outnow.ch

Seriál Reservation Dogs, který získal pět nominací na Emmy a výrazně zviditelnil herecké představitele hlavních rolí, měl v USA poměrně velkou pozornost a povedl se mu upozornit na některé tragické historické příběhy, které si většinová společnost moc připomínat nechce. Zdá se, že si pozornost získali i aktuální Ničemové, v nichž se Sterlin Harjo opět snaží mluvit o tom, co je vlastně jeho domovem. Hawke, který vyrostl na východním pobřeží s matkou, jež dobrovolničila v charitách, má zřejmě podobný záměr.

Osvobodit Ameriku

Oklahoma a její historie přitom v posledních pár letech zažily dva výrazné popkulturní momenty. Prvním byl seriál Watchmen Damona Lindelofa, který zobrazil masakr v Tulse v roce 1921, při němž zemřelo několik set černošských obyvatel kvůli snaze vypořádat se s tamními ekonomicky prosperujícími afroamerickými čtvrtěmi. A tím druhým film Martina Scorseseho Zabijáci rozkvetlého měsíce, jenž tematizoval vraždy původních obyvatel, zámožných Osedžů. S těmito tituly však Harjoovy seriály kontrastují hlavně humorem.

Humor je ostatně i Hawkeův nástroj, který mu pomáhá existovat ve světech zdůrazňujících systémové násilí. Před pěti lety společně se scenáristou Markem Richardem pro televizi adaptoval knihu Jamese McBridea The Good Lord Bird a vznikla minisérie stejného jména, která je tak vtipná, že je těžké uvěřit, jak tragický příběh vlastně vypráví. Herec si v ní zahrál Johna Browna, specifického hrdinu americké historie. Aktivistu, který bojoval za zrušení otroctví desetiletí před americkou občanskou válkou. Hraje ho jako svéráznou, neotřesitelně optimistickou duši toužící osvobodit černošské obyvatelstvo s pevnou vírou v to, že mu dá historie za pravdu. Drtivá většina ho však považuje za blázna, a to mnohdy i černošské postavy, které Brown osvobodí. Protáčejí například panenky, když nesmyslně prohlásí, že pokud bude muset kvůli osvobození otroků až do Afriky, klidně to udělá. „Seriál má tak daleko do suché historické lekce, jak si jen dokážete představit,“ popsal britský Telegraph sedm epizod, jež nesmlouvavě zobrazují násilí a současně dávají prostor Brownově zdánlivě naivní dobromyslnosti.

Fanouškům Ethana Hawkea se pak při výčtu jeho „uvědomělých“ rolí nejspíš vybaví také kněz, kterého hrál před osmi lety ve filmu Paula Schradera Zoufalství a naděje. Ani ten nevzbuzuje přehnanou úctu. I když jej Hawke v tomto případě nehraje tolik komicky, jako spíš citlivě. Jeho postava v jednom z mála hollywoodských filmů o klimatické krizi ztrácí víru v Boha. Ethan Hawke se však na základě svých projektů z nedávné doby nedá jednoduše označit za aktivistického herce, byť by taková nálepka nebyla nijak urážlivá. Trefnější se zdá mluvit o něm jako o humanistickém umělci. Jeho autorský záběr je totiž opravdu široký.

Ethan Hawke v roli kněze ve filmu Zoufalství a naděje. Plakát k filmu, foto: © Killer Films

Hollywoodské manželství

Kromě scénáře k minisérii Good Lord Bird nedávno režíroval také šestidílný dokumentární seriál s názvem Poslední hvězdy stříbrného plátna, v němž neobvykle empatickým způsobem převypravuje příběh Paula Newmana a Joanne Woodward, herecké a partnerské dvojice, u níž ho zajímají jak kariéry obou hvězd, tak jejich manželství. Sám Hawke má dvě děti z manželství s Umou Thurman uzavřeného brzy po filmu Gattaca. Rozvedli se po sedmi letech a on si pár let na to vzal jinou ženu. Podobně jako Newman, jenž měl tři děti z prvního manželství, když se poznal se slavnou Joanne Woodward, kterou si vzal a posléze se z něj stala ještě větší hvězda Hollywoodu, než z jeho manželky.

Oba herci, kteří se snažili prožít smysluplné kariérní i rodinné životy, nahráli před desítkami let množství rozhovorů pro projekt scenáristy Stewarta Sterna, jenž však nikdy nebyl dokončen. Newman pak většinu nahrávek vyhodil. Z toho, co zbylo, Hawke udělal základ pro svůj dokument, a to i přesto, že kvalita zvuku byla nepoužitelná. Newmana nechal „namluvit“ Georgem Clooneym a promluvy Woodward dostala na starost Laura Linney. Během covidu vzniklý dokument pak doplňují Hawkovy stručné reflexe a zpovědi i rozhovory s dětmi Woodward a Newmana. Povedlo se mu tak dát dohromady nečekaně hluboký, sebereflexivní šestidílný seriál, který jde daleko hlouběji než běžné medailonky hvězd.

Paul Newman a Joanne Woodward v dokumentární sérii Poslední hvězdy stříbrného plátna, kterou režíroval Ethan Hawke, foto: © HBO Max

Ethan Hawke se v něm nebojí mluvit o emocích, sdílet je s ostatními zúčastněnými včetně vlastních dětí a komplexně rozebírat, jak asi dva ambiciózní, intenzivně pracující i pečující lidé, tu a tam truchlící po různých životních tragédiích, prožívají svoje životy. V této poloze odkrývá kromě tradiční bojovnosti za sociální spravedlnost i sebe coby mužskou figuru, která se nebojí emocí a témat, jež jsou pro většinu mužů příliš intimní. V tomto smyslu ho skutečně můžeme vnímat jako někoho, kdo reprezentuje vzor nové maskulinity, nebo jednoduše dobrý mužský vzor v temných časech dnešní Ameriky. „Tenhle seriál je tak dobrý, že i diváci, kteří o Newmanovi a Woodward neví vůbec nic, by z něj mohli být naprosto nadšeni,“ píše Matt Soller Zeitz pro kritický web Rogera Eberta. A právě schopnost jít citlivě do hloubky Hawke prokazuje i coby ústřední postava Ničemů.

Narozdíl od jiných filmových hvězd, které si v poslední době vybírají seriálové role podle předvídatelnějších klíčů, je v Hawkeově kolekci z poslední doby vidět hlavně snaha vybírat si nejen dobré, ale intenzivně smysluplné věci. Byla by škoda je jen kvůli menší pozornosti médií minout.