Boom seriálů je pryč. Které z nich má cenu sledovat?

Vítejte v nové rubrice Seriálová dávka, v níž vás Táňa Zabloudilová čas od času provede seriálovou džunglí a upozorní  na to, co se ve světě seriálů právě děje, jaké se v něm objevují trendy, nebo před jakými dilematy stojí.

Když se před víc než dekádou Netflix svezl po vlně popularity tzv. quality tv a představil svůj model bingeování seriálů, měly tituly jako Stranger Things, návykový Dům z karet, nebo mysteriózní a superatraktivní Temný případ (tentokrát od HBO) punc něčeho nového a hodného jak hospodské konverzace, tak mnoha textových rozborů. Najednou se kromě recenzí začaly objevovat dokonce  rekapitulace jednotlivých seriálových epizod, nebo podcasty o seriálech. Memy a recenze byly samozřejmostí.

Zvykli jsme si na „Netflix and chill“. Na to, že když se unavíme a potřebujeme zůstat chvíli doma, nebo když nemáme náladu na společnost, tak není nic jednoduššího, než si pod deku s sebou vzít počítač s deseti díly nejnovějšího seriálu, o němž se následující týdny bude všude mluvit. Zvykli jsme si, že seriály jsou důležité. Že to jsou nové „televizní romány“. Že znát alespoň pár z nich se hodí, abychom se v debatách s kamarády chytali. Seriály začaly být stejně zajímavé jako filmy, knihy nebo alba ceněných hudebních projektů. Propsaly se i do sociologických výzkumů. Nastupující kosmopolitní třída, jak označili autoři projektu Rozděleni svobodou české městské mileniály, se podle sociologů vyznačovala právě i jejich konzumací. Perníkový táta a Hra o trůny k desátým letům patřily stejně jako Madonna a Forrest Gump k devadesátkám. Televizní seriály dotvářely Zeitgeist.

Byly hodnotné, ale i zábavné. Kritické ke společnosti. Značily, že jsme ochotni si uvědomovat problémy, pokud u toho budeme dobře zabaveni. Právě vlna nových kvalitních seriálů však s sebou přinesla i strategii zahlcování obsahem. Když se byznysové kroky Netflixu, který přišel se streamováním seriálů, ukázaly jako mimořádně úspěšné, společnost si rychle uvědomila, že musí začít vyrábět vlastní obsah, aby se stala na trhu jedničkou. Dřívější videotéka, která zpočátku jen poštou doručovala DVD, začala vyrábět seriály se sestrami Wachovskými nebo Davidem Fincherem. Její model pak převzaly nejenom tradiční producenti zábavy jako Disney, ale i firmy, které do té doby měly zcela jiné pole zájmu, například Amazon nebo Apple. O pozornost publik jich už koncem desátých let soutěžilo nespočet a všechny se snažily zahltit publikum obsahem tak, aby si v jejich nabídce každý něco našel a klikl na políčko „subscribe.“ V Česku sice seriály přestalo vyrábět HBO, zdejším Netflixem se ale stalo Voyo, později přejmenované na Oneplay. Kromě pomalejší České televize mu teď zlehka zkouší konkurovat lokální verze společností jako Canal+ nebo SkyShowtime.

Speciality z toho, co včera zbylo

V roce 2025 jsme už ale jinde. Mladá generace vyrostla v době, kdy si každý týden mohla pustit nový seriál, a nevnímá to jako něco přelomového. Většina z nás se navíc nabídkou seriálů cítí spíš zahlcena. A nejde jen o množství obsahu, ale i únavu z opakování. Jak říká jeden z autorů amerického New Yorkeru, Kyle Chayka: Většina dnešního popkulturního obsahu se servíruje ze včerejších zbytků. Máme za sebou Prsteny moci, kterými se Amazon pokusil nejen zúročit nekončící fascinaci Pánem prstenů, ale i získat si fanoušky Hry o trůny a Rodu draka. Kromě nové filmové Duny vznikl i celkem zbytečný seriál Duna: Proroctví o řádu Bene Gesserit. Natáčí se seriálový Harry Potter, jehož popularitu už částečně vytěžila Wednesday založená na jiném fikčním vesmíru – Addamsově rodině.  Kromě slavných knih a filmů už se podařilo pro mainstream kvalitně adaptovat i počítačové hry – The Last Of Us nebo Fallout. Většina dnešních známých titulů tedy rozvíjí už existující fikční vesmír. Navazuje na něco, co už dávno známe. Dalo by se říct, že nás na věk sequelů, prequelů a spin offů dokonale připravily už před deseti lety Stranger Things, když nám naservírovaly příběh odehrávající se ve světě připomínajícím ne ten náš kdysi v osmdesátých letech, ale ten, který byl v té době vidět v kině.

Přesto jako by únava z opakování nastávala až v posledních letech. Ještě na nového Pána prstenů byla velká část publika skutečně zvědavá. Když však letos perfektní druhou sezónou Andora zakončil Tony Gilroy dokonalou ukázku toho, jak postupy showrunnerů komplexních seriálů přenést do univerza Hvězdných válek, všimla si toho jen specifická část publika. Debatu o tom, zda je Andor lepší, než staré dobré hvězdnoválečné filmy, vedlo jen pár fanoušků. Jsme tedy v době, kdy seriálový svět dost možná přinesl nejlepší Hvězdné války, které kdy bylo možné vidět, ale ví o tom málokdo.

Další instantní klasika se letos povedla komikovi a scenáristovi Sethu Rogenovi a jeho tvůrčímu parťákovi Evanu Goldbergovi – seriál Studio parodující způsob fungování Hollywoodu je tak dobrý, že přijít před pár lety, nebavíme se o ničem jiném. Zahlcená média si ho u nás ale také nevšímala. Nakoukali ho spíš ti ze zdejší filmové industry.

V době přehlcenosti funguje pozornost mainstreamových diváků často podle určitých klíčových slov nebo trendů. Kdyby britský Adolescent netematizoval schopnost online manosféry měnit životy dnešních dospívajících, nepochybně by diváky v takovém počtu nezaujal. Druhý letošní hit, Bílý lotos, pak nejspíš bodoval díky dlouhodobému trendu fascinace superbohatými. Andor, Studio nebo aktuálně překvapivě svěží seriál Vetřelec: Země Noaha Hawleyho, který skvěle rozvíjí fikční vesmír někdejšího Vetřelce od Ridleyho Scotta, se svými tématy do zrovna rozprouděných debat netrefily.

Jak moc nám ve světě zábavy chybí originalita? Jsme ochotni vnímat nové příběhy ve starých kulisách?

A právě Hawleyho Vetřelec může být příkladem hlavního dnešního dilematu: Jak moc nám ve světě zábavy chybí originalita? Jsme ochotni vnímat nové příběhy ve starých kulisách, které tvůrci jako Hawley, autor tří sezón Farga a Legiona, píší brilantně, a nacházet je mezi balastem typu nové Duny nebo Prstenů moci vzniklých proto, že bylo těžké odolat komerční síle jejich značky? Nebo jsme opakováním příliš unaveni, pustíme si jen to, co se zdá něčím nové, nebo si raději otevřeme knížku? Všecky volby jsou legitimní. Pro ty z vás, které seriálový svět zajímá, ale je příliš nepřehledný, je tu nový sloupek Seriálová dávka, v němž vás čas od času upozorníme na to nejzajímavější, co se teď ve světě seriálů děje.