Watchmen 2019. Maskovaní policisté ve službách ohroženého liberálního státu
I v seriálu HBO Watchmen, který se odehrává v univerzu stejnojmenného komiksu z roku 1985, panuje společenská úzkost z hrozící katastrofy. Zatímco v komiksu žily USA ve strachu z blížící se nukleární války se SSSR, tak v příběhu z roku 2019 stojí maskované postavy na protilehlých stranách konfliktu odpradávna definujícího Ameriku – rasismu.
Rorschachův deník, 12. října 1985. „Ráno zdechlej pes v uličce, přes vyhřezlý břicho otisk pneumatik. Tohle město se mě bojí, znám jeho pravou tvář. Ulice jsou prodloužením stok a stoky jsou plný krve. Když se kanály konečně protáhnou stropem, všechna verbež se utopí. (…) Celý svět stojí před propastí a dívá se do samotnýho pekla. Všichni levičáci, intelektuálové, demagogové. Nikoho najednou nenapadá, co k tomu říct.“
Rorschachem komiksoví „Watchmeni“ začali, a Rorschachem taky skončili. Nesmiřitelná postava v klobouku, s látkou přes obličej připomínající Rorschachův test, byla tou nejpřímější, nejjednoznačnější z maskovaných hrdinů. Přes své znechucení lidstvem byla postava Waltera Kovacse v komiksu Alana Moorea a Davea Gibbonse od začátku až do konce paradoxně humanistou bojujícím sice nestandardními způsoby, ale vždy za lepší svět. V seriálu se však jeho konzervativní „naladění“ stává inspirací pro teroristickou skupinu Sedmá kalvárie, která si vytkne za cíl zničit vládu liberalismu ve Spojených státech.
Stejně jako v kultovním komiksu, česky nazvaném Strážci, tak i v seriálu Watchmen se pohybujeme v alternativní realitě. Její součástí jsou útoky podzemní armády maskovaných „Roršachů“ vyznávajících nadřazenost bílé rasy nad policisty, se kterými vedou dlouhodobou válku. Proto mají policisté povoleno se maskovat: žlutými roláky nataženými až k očím, balaklavami, reflexní látkou připomínající povrch zrcadla nebo i plyšovou pandí hlavou. Pro tenhle seriál, podobně jako kdysi pro komiks, není žádný nápad moc ujetý. Přestože to, o čem vypráví, bere smrtelně vážně.
V Moorově příběhu Spojené státy vyhrály ve Vietnamu, nikdy nevznikla aféra Watergate, prezident Nixon zůstal v úřadě na dvě volební období a Amerika byla na pokraji třetí světové války kvůli konfliktu se Sovětským svazem. V seriálu je prezidentem Robert Redford, pod jehož vedením se země mnohem více než v realitě přiklonila k liberálním hodnotám. Nošení zbraní bylo postaveno mimo zákon a oběti rasového násilí a jejich potomci nemusí platit daně. Právě tato opatření však znamenala i vznik Sedmé kalvárie a zintenzivnila společenský neklid. S utopií tedy tato verze Spojených států moc společného nemá.
Podívejte se na trailer seriálu Watchmen, foto: HBO Masakr v Tulse
Tvůrci seriálu Damonu Lindelofovi, který napsal také Ztracené a Pozůstalé a je celoživotním fanouškem Mooreova komiksu, HBO splnila sen a dopřála mu hrát si v univerzu tohoto díla, milovaného mnoha fanatickými obdivovateli. Lindelof přitom postupuje jako Moore sám: komiksová klišé míchá s alternativními dějinami USA a vytváří svět, který se od našeho tolik neliší, zároveň přináší jeho komplexní kritiku a specifický, pobaveně ironický skepticismus. Skutečné super-schopnosti tu přece jen neexistují, všichni maskovaní hrdinové Watchmenů byli vždy lidé – s nejrůznějšími vlastnostmi a chybami. Dnes už to není nic nového, v osmdesátých letech však Moorův pohled na hrdiny ostře kontrastoval s tehdejšími mainstreamovými komiksy a ani v dnešním srovnání nepřichází o osobitou vyhraněnost.
Úvodní sekvence první epizody seriálu ukazuje skutečnou, ale málo známou kapitolu z amerických dějin – masakr, k němuž došlo počátkem dvacátých let minulého století v oklahomské Tulse, ve čtvrti Greenwood, přezdívané „černošská Wall Street“. V této prosperující městské části tehdy žila nejbohatší americká afroamerická komunita, kterou v květnu 1921 rozprášil dav bílých obyvatel města. Pobil tři stovky lidí, kus města spálil a tisíce zdejších černošských obyvatel se ocitly ze dne na den na ulici. Úřady se snažily událost utajit, nepsaly o ní ani noviny, ani učebnice dějepisu.
„Žádný novinář, se kterým jsem zatím mluvila, o tom nevěděl. Odhadem ani 98 procent celého našeho obsazení a štábu to nevědělo, dokud jsme jim neřekli, že se to opravdu stalo. Kdyby se tomu seriálu podařila jen jediná věc, a to informovat o tomhle incidentu z našich dějin, tak stálo za to jej točit,“ říká režisérka Nicole Kassell, která je podepsaná pod epizodami 1,2 a 8.
Masakr v Tulse přitom může zároveň působit jako variace na známé komiksové příběhy o zrození hrdinů. „Když jsem se dozvěděl o Tulse, připomněla mi Krypton,“ zmiňuje Lindelof v rozhovoru pro New York Times domovskou planetu Supermana. „Je to příběh o zničení jednoho světa. Nejprve máte utopii, kde žili všichni ti chytří lidé, kteří to místo vytvořili, a pak bylo prostě ze dne na den zničeno. Když mi tohle došlo, hned jsem věděl, že je to ten nápad, který pro seriál hledám.“
Strach bílého liberála
Tak jako Alan Moore, který v komiksu vyprávěl především o násilí v zemi vedoucí studenou válku a řítící se do třetí světové, chtěl i Lindelof soustředit příběh kolem konfliktu definujícího soudobé Spojené státy. Od nepaměti přítomný problém rasismu pro něho – stejně jako pro mnoho liberálních Američanů – vystoupil do popředí po zvolení prezidenta Trumpa a několika útocích extrémně pravicových teroristů.
„Co je dnes ekvivalentem hrozící nukleární války? Co způsobuje společenskou úzkost? Pro mě je to úzkost ze spoluviny. Ne z toho, že jsou mezi námi rasisté, ale z toho, že jsem součástí jimi nastaveného systému. I já se na něm podílím, tvořím seriály, ve kterých hezcí bílí čtyřicátníci prožívají spirituální krize. A sám můžu svůj život žít tímto způsobem jen proto, že jsem běloch,“ vysvětluje Lindelof v rozhovoru pro New York Times. Popisuje moment, kdy si uvědomil, že nikdy nečetl komiks, kde by byli v rolích zloduchů členové Ku-Klux-Klanu, a to přesto, že se to nabízelo – vždyť nosili masky. „Bílý rasista, kterého nikdy nemůžete porazit, jako záporák v komiksu? To bylo přesně to, co jsem potřeboval, abych vystihl dnešek.“
Seriál se tak soustředí právě na toto téma, a současně variuje Moorovo stanovisko na funkci masek. Další aspekty dnešní reality nechává být. „Redford je v příběhu prezidentem už třicet let, takže nemáme krizi klimatu, auta jsou elektrická, používá se jen zlomek plastů, elektřina se získává z jiných zdrojů a na obloze létají vzducholodě,“ popisuje Nicole Kassel svět, jehož pravidla shrnovala pro tvůrce zvláštní objemná kniha.
Final Countdown a la Watchmeni
Lindelofův seriál je bezpochyby jedním z nejzajímavějších titulů letošního roku. Je ambiciózní, napsaný i režírovaný se sebevědomím lidí, kteří vědí, co chtějí říct a vědí, že je to důležité. Scenárista využívá svého osvědčeného postupu, který použil i sám Alan Moore, jednotlivé epizody vypráví pohledem různých postav – maskované policistky Angely (Regina King), jejíž předkové zažili masakr v Tulse, nebo Laurie Blake (Jean Smart), maskované hrdinky z Moorova komiksu, kterou se tvůrce rozhodl také zaměstnat u policie. Kromě Laurie seriál nechal z komiksu „přežít“ i Adriana Veidta alias Ozymandiase, který si na svém luxusním panství poněkud extravagantně užívá stáří.
Prvních šest epizod, které HBO poslalo novinářům, má mnoho vynikajících momentů, skvělé herecké výkony, padnoucí soundtrack Trenta Reznora a Aticusse Rosse a působí dojmem seriálové události. Po šesti dílech nicméně zatím není jasné, co přesně se Lindelof snaží artikulovat. Watchmen jsou typem seriálu, který musíte vidět do konce, abyste si byli jistí, že to celé dává smysl.
Určité divácké zmatení zatím může způsobovat fakt, že tvůrci učinili seriálovými hrdiny policisty. Americká policie je totiž v realitě vnímaná jako instituce, jejíž příslušníci vůči konceptu bílé nadřazenosti rozhodně nejsou imunní. Zdá se však, že Lindelof sleduje tentýž záměr jako Alan Moore, skeptický vůči maskovaným hrdinům a kladoucí otázku Kdo bude hlídat hlídače? V jeho komiksu jsou maskovaní hrdinové partou vysoce nespolehlivých individuí, kteří se skrývají sice z ušlechtilých důvodů, ale jejich akce mnohdy dopadají jako pravý opak hrdinství. A Lindelofovi hrdinové možná nakonec nebudou o tolik jiní.
„Lidi, kteří nosí masky, pohání nějaké trauma,“ říká v seriálu Laurie Blake. „Jsou posedlí spravedlností kvůli nespravedlnosti, kterou prožili.“ Jakoby tím tvůrce naznačoval, že nás hodlá v důsledcích dnešních liberálních strachů a kultury traumatu na závěr pořádně vykoupat. Komiksovým Watchmenům udával tempo odpočet k závěrečnému masakru, seriál HBO však masakrem začal. K čemu se tu tedy schyluje, se špatně odhaduje, budeme si na to muset ještě pár dílů počkat. Už teď to však stojí za to.
Watchmen (USA, 2019, celková stopáž 8 hodin 56 minut, celkem 9 epizod)
Tvůrce a scénář: Damon Lindelof, režie: Nicole Kassell, Stephen Williams, kamera: Xavier Grobet, Gregory Middleton, Andrij Parekh, hudba: Trent Reznor, Atticus Ross, střih: Henk Van Eeghen, scénografie: Kristian Milsted, Mark Worthington, David Lee, kostýmy: Meghan Kasperlik, Sharen Davis. Hrají: Yahya Abdul-Mateen II, Adelaide Clemens, Frances Fisher, Louis Gossett Jr., Andrew Howard, Jeremy Irons, Don Johnson, Regina King, Jacob Ming-Trent, Tom Mison, Tim Blake Nelson, Dylan Schombing, Sara Vickers a další.
