Muži, kteří ničí světy. Seriál Mindhunter pečlivě naslouchá sériovým vrahům

Sérioví vrazi a všemožní patologičtí jedinci jsou pro režiséra Davida Finchera něco jako celoživotní múzy. Jeho druhý film Sedm pomáhal budovat psychopatickým zabijákům auru géniů krutosti, jejichž činy mají promyšlenou symboliku či alespoň zvrácenou eleganci. Tahle linie, kterou kromě Finchera v devadesátých letech pěstovaly například filmy s Hannibalem Lecterem nebo i teenagerské vyvražďovačky jako Vřískot, dnes pokračuje třeba v seriálu Hannibal nebo první sezóně Temného případu. Fincherův film Zodiac tomuhle mýtu naopak přistřihuje křídla – namísto toho ukazuje nesmírně komplikované, vleklé, mnoha faktory ovlivněné a rozhodně nikterak elegantní vyšetřování reálné série vražd.

Seriál Mindhunter se nezajímá ani tak o sadistické detaily zločinů, ani o absurdní byrokratické peripetie vyšetřování. Obojí je v něm rozptýleno v množství různých případů, do nichž hrdinové průběžně vstupují a zase z nich vystupují. Klíčovou disciplínou seriálu jsou rozhovory: buď se samotnými vrahy, anebo mezi agenty, kteří zločince analyzují. A právě o analyzování a interpretaci jde v Mindhunterovi především.

Podívejte se na trailer k seriálu Mindhunter z produkce společnosti Netflix, foto: Netflix, video: YouTube

První, předloňská, desetidílná sezóna skvěle spojila tak magnetizující téma, jako jsou sérioví vrazi, s něčím, co naopak zní jako abstraktní nuda – s tématem změny paradigmatu v akademické psychologii a ve vyšetřovatelské praxi. Dvoučlenná výzkumná jednotka FBI, k níž se brzy připojí univerzitní psycholožka, byla totiž ustanovena ve společenské situaci, kdy sérioví vrazi jsou tématem, o němž není vhodné mluvit, proto se o něm důkladně mlčí. Samotný pojem sériový vrah vznikne v jednom díle seriálu na schůzce výzkumného týmu, který se snaží vytvořit typologii zločinců, jimiž se zabývají. Proslulí zabijáci jako Ed Kemper, Richard Speck nebo Charles Manson jsou v té době izolovaní ve vězeňských celách a nikdo nestuduje jejich osobnosti. Jednotka během prvních deseti dílů musí neustále obhajovat svou existenci a své metody před pohoršeným vedením FBI. A totéž platí i pro psycholožku Wendy na univerzitě.

Seriál na řadě příkladů výtečně ukazuje, jak jsou různé praxe a protokoly ovlivňovány tím, co je momentálně považováno za normální a přijatelné. Agent Holden začíná jako vyjednavač u případů agresorů, kteří drží rukojmí, a celý seriál začíná scénou jednoho takového nezdařeného vyjednávání. I později, když jsou Holden a jeho kolega Bill zváni k různým případům coby konzultanti, se ukazuje, jak vyšetřovací metody selhávají, protože kriminalisté nepočítají s existencí a způsoby uvažování individuí, jimž se později začne říkat sérioví vrazi.

Holden, Bill a Wendy postupně zjišťují, že pachatelé bestiálních vražd ve skutečnosti nejsou monstra, která nemají nic společného s racionálním uvažováním běžných lidí. Trojice vidí, že mezi „nimi“ a „námi“ netrčí ostrá hranice. Normální a patologické chování jsou vzájemně prostupné. Otázku normálního a nepřijatelného životního stylu ostatně Mindhunter otevírá i v osobnostech jednotlivých vyšetřujících protagonistů – Wendy je lesba, která svou sexuální orientaci většinou tají a během seriálu několikrát narazí na homofobní přístup svých kolegů; Bill má adoptivního podivínského syna; Holden je sériovými vrahy až nezdravě fascinovaný.

V druhé, letošní, devítidílné sezóně se výzkumná jednotka ocitá v odlišné situaci. Od vedení FBI se jí konečně dostává důvěry a podpory. Holden s Billem dokonce mají možnost vyzpovídat i největší „celebritu“ v branži, Charlese Mansona. Jenže vypracované psychologické profily sériových vrahů a s nimi spojené vyšetřovací metody nyní selhávají. „Problém je možná v tom, že zatím jste mluvili jen s těmi vrahy, kteří se nechali chytit,“ říká zabiják Ed Kemper v prorocké větě, která charakterizuje celou letošní sezónu Mindhuntera. Rozhovory s Charlesem Mansonem a s dalším členem Mansonovy Rodiny, Texem Watsonem, jen znovu rozčeří záhadu tohoto případu, aniž by cokoli osvětlily.

Cigárko, malíček, řetízek. Záběr z druhé série seriálu Mindhunter, foto: Netflix

A nejen to: Billův syn se zaplete do případu smrti batolete a Bill marně zvažuje, zda jeho adoptivní dítě nemá něco jako vrozené vražedné sklony. Kolega Holden, jenž v seriálu tak trochu stojí na pozici diváků true crime seriálů, kteří jsou posedlí krutými spektákly, dostane tvrdou lekci ohledně toho, jaké to doopravdy je ocitnout se v náručí bezcitného zabijáka. Ale ta vůbec nejpodstatnější část druhé sezóny je věnována vyšetřování reálného případu několika desítek vražd černošských dětí v Atlantě na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Spletitá kauza, v níž podstatnou roli hrála politika, rasismus či úniky informací do médií, je v seriálu rekonstruovaná s péčí srovnatelnou s Fincherovým velkým procedurálním snímkem Zodiac. V atlantské linii má hlavní slovo Holden, přesvědčený, že všechny ty vraždy jsou dílem jediného člověka a že on je schopen vytvořit psychologický profil tohoto pachatele. Brilantní finální epizoda druhé série ukazuje, jak moc se realita vymyká veškerým, i těm nejpokrokovějším modelům.

Pro milovníky seriálů typu zmíněného Hannibala, které se vyžívají v dekorativní brutalitě, tak Mindhunter bude spíše uzemňujícím zážitkem. Výslechy sériových vrahů jsou komorními mikrodramaty plnými vnitřní tenze, kde výraznou roli má každý detail – to, jak zabijáci vypadají, jak intonují, jakým způsobem se pohybují, ale také způsoby, jak na ně reagují Holden a Bill, v jakém prostředí se interview odehrává. Vyšinutost a patologické rysy vrahů musí diváci zpravidla odečítat z náznaků a jen občas naplno vyplavou na povrch, jako třeba ve věnování, které Manson vepíše Holdenovi do knihy o vraždách v domě Sharon Tateové: „Každou noc, když ty spíš, já zničím svět.“

Seriál v mnoha ohledech připomíná Fincherovy filmy. Například barevným tónováním. Fincher natáčel sedm z dosavadních devatenácti epizod včetně pilotního dílu, který vesměs ustanovuje styl pro daný seriál. I na zbylých epizodách pracovali špičkoví filmaři: dokumentarista Asif Kapadia (Senna, Maradona), Dán Tobias Lindholm (Boj) nebo Andrew Dominik (Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem). Nejen díky přepečlivému Fincherovi, ale i zásluhou dalších tvůrců je Mindhunter fascinující přehlídkou až obsedantní filmařské, inscenační kontroly nad každou maličkostí, což perfektně přispívá atmosféře příběhu o lidech, kteří vykonávají práci, při níž záleží na sebemenším detailu.

Mindhunter (USA, 2017 + 2019, 2 série, celkem 19 epizod)

Tvůrce: Joe Penhall, scénář: Joe Penhall, Tobias Lindholm, Erin Levy, Carly Wray, Courtenay Miles, režie: David Fincher, Asif Kapadia, Andrew Douglas, Tobias Lindholm, Andrew Dominik, Carl Franklin, kamera: Christopher Probst, Erik Messerschmidt, hudba: Jason Hill, střih: Byron Smith, Kirk Baxter, Tyler Nelson. Hrají: Jonathan Groff, Holt McCallany, Anna Torv, Cotter Smith, Peter Murnik, Happy Anderson, Hannah Gross, Sonny Valicenti, Joe Tuttle, Lauren Glazier, Thomas Francis a další.