Přišlo to z YouTube. Internetoví recenzenti mění zavedené pořádky hudební publicistiky

Animovaný klip ke country-rapovému hitu Old Town Road rappera Lil Nas X si střílí z internetové výzvy na útok na vojenskou základnu Oblast 51. Tam podle konspiračních teorií americká vláda schovává mimozemšťany a jejich pokročilé technologie. Lil Nas X ho vydal hlavně proto, aby si o týden prodloužil pobyt na čele amerického žebříčku a překonal tak historický rekord, což se mu skutečně povedlo – Old Town Road aktuálně vládne žebříčku už sedmnáct týdnů. A jak jinak přitáhnout zájem internetu než děj klipu spojit s artefakty memové kultury? Pokud se nepohybujete na sociálních sítích, kde se tyto vtípky obvykle šíří, pak nejspíš nebudete vůbec tušit, co se v tom klipu děje.

Jedním z hrdinů klipu – například vedle záporáka Thanose z Avengers – je Anthony Fantano, autor hudebních recenzí z kanálu Needle Drop, který se sám označuje za „nejpracovitějšího hudebního nerda“. Objevit se v animované podobě v podobném klipu by dost možná bylo vrcholem mediální kariéry kteréhokoliv jiného kritika – přiznejme se, že hudební novináři se obvykle velké pozornosti veřejnosti netěší. Anthony Fantano (*1985) je však výjimkou, jeho videa, na nichž precizně (ale zábavně) rozebírá nové desky všech možných žánrů, mají milionová zhlédnutí, jezdí na přednášková turné a má tu moc učinit z neznámých kapel hvězdy. Videorecenze na YouTube natáčí od roku 2007, o čtyři roky později už mohl díky příjmům z reklamy přestat pracovat v pizzerii a věnovat se natáčení na plný úvazek.

Setting jeho recenzí je jednoduchý: Fantano sedí před kamerou a do záběru je digitálně přidaný obal recenzované desky. Recenzentův projev a gestikulaci občas narušují efekty, ovšem většinu času (obvykle kolem deseti minut) Fantano prostě jen mluví. Kdo by čekal rozjíveného youtubera, udělal by chybu – jeho projev je civilní, ale zároveň sofistikovaný. Občas udělá nějaký vtípek (častým návštěvníkem jeho klipů je jeho potrhlý spolubydlící Cal, kterého hraje sám Fantano), recenze si ale jinak v hloubce v ničem nezadají s psanými texty, které vychází v hudebních periodikách, jako jsou Pitchfork nebo Stereogum. Jen jsou mluvené a proto přístupnější mladší generaci, která od psaného slova utíká k obrazu a mluvenému slovu.

Fantano dokonale zvládl formát youtubeové recenze, díky videu má bližší kontakt s publikem a nebojí se výrazných názorů. „Televizní formát bez konzervativnosti televize“ inspiruje – vedle Needle Drop už fungují stovky menších kanálů, na nichž recenzenti, často žánroví, rozebírají nové desky. K dvěma milionům odběratelů, které má na YouTube Američan Fantano, se zatím nikdo nepřiblížil ani z dálky. Anthony Fantano už odtud vystoupal do pozice nejvlivnějšího hudebního kritika současnosti, aniž by potřeboval sklouznout do podbízivosti.

Needle Dropem se nepokrytě inspirovali i dva čeští hudební novináři Zdeněk Lichnovský a Vojtěch Tkáč, kteří na jaře letošního roku spustili youtubeovou verzi svého pořadu Reflektor známého z Radia 1, v němž referují o nové hudbě. „Měl jsem potřebu o hudbě víc mluvit, doporučovat novinky a neomezovat se přitom pouze textem,“ říká Vojtěch Tkáč, který píše třeba pro Headliner, a dodává: „Zároveň si uvědomujeme, že video a audio formáty v dnešní době přitahují pozornost víc než textová média. Slogan ‚Musí to ven‘ doopravdy obsahuje hlavní důvod, proč Reflektor vznikl,“ vysvětluje.

Reflektor existuje od dubna, zatím vypustil něco přes dvacet videí a je samozřejmě stále na začátku. V počátku autoři bojovali se specifiky formátu. „Trvalo nám, než jsme si zažili situaci, kdy sedíme ve dvou lidech v malém studiu, mluvíme přitom do kamery a snažíme se u toho být přirození,“ říká Tkáč a Lichnovský (jinak programový ředitel pražského Radia 1) prozrazuje, že ladění trvalo celé měsíce. Vyplatilo se, teď jejich projev působí víceméně přirozeně a skvěle funguje i jejich interakce.

Reflektor se může kromě dobrých mluvčích pochlubit i skvělým obrazem a zvukem, což je často úskalí začátečníků, kteří chtějí točit podobná videa. Tkáč a Lichnovský mají k dispozici zázemí Radia 1, díky čemuž jejich videa působí profesionálně. Dalším problémem u začátečníků je vydržet, natáčet videa pravidelně a nabírat diváky. „Pravidelnost je podle nás základ a držíme se toho,“ říká Lichnovský.

Reflektor (v posledních dílech popisovaný jako „hudebně obsedantní magazín“) má zatím asi jen stovku odběratelů, ale číslo se bude téměř jistě zvedat. Na domácí scéně je totiž ojedinělý a po několika pokusech amatérů je to první skutečně profesionálně vypadající kanál tohoto druhu. Důležité je i to, že se zabývá českou hudbou, která si větší kritickou reflexi zaslouží a nesejde na tom, jakou platformu k tomu recenzenti použijí.