Sound & Stories: Laibach. Jsme hudební feťáci, říká zakladatel slovinské kapely Ivan „Jani“ Novak

Pražské vystoupení Laibach je součástí evropského turné kapely. Ivan „Jani“ Novak v rozhovoru zavzpomínal, jak měla kapela vystoupit poprvé v Československu: „Původně jsme měli poprvé vystoupit v Praze v roce 1983 během našeho evropského turné Occupied Europe Tour. Po prvním vystoupení v Maďarsku jsme se měli přesunout do tehdejšího Československa. Cestovali jsme s anglickou skupinou Last Few Days. My jsme na sobě měli uniformy jugoslávské armády a oni britské. Na hranicích nás zastavili a československá policie nás prověřovala dvanáct hodin a hledala u nás problematický obsah, který jsme však úspěšně schovávali. Měli jsme u vás vystoupit dvakrát, a to v Brně a v Praze.“ K tomu Novak dodává: „Po dvanácti hodinách se rozhodli nám vstup neumožnit a vykopli nás zpátky do Maďarska.“

Laibach: Država (1986), zdroj: YouTube

Milošević usiloval o naše uvěznění

Omezení zažili členové kapely v osmdesátých letech celou řadu včetně tlaků na nejvyšší politické úrovni. V roce 1987 srbský prezident Slobodan Milošević pravidelně volal slovinskému prezidentovi Milanu Kučanovi a dožadoval se uvěznění Laibach. „Tohle mi řekl až po letech, když jsme se spřátelili, ale měl kvůli nám prý velké problémy kolem roku 1987,“ říká Novak a upřesňuje: „Byli jsme tehdy součástí akce, které se říkalo Štafeta mladosti (Štafeta mládeže) a v níž šlo o předávání štafety Titovi, který už byl ale sedm let po smrti. Připravili jsme kontroverzní plakát, a tím to všechno začalo.“ Umělecké sdružení NSK (Neue Slowenische Kunst), v rámci něhož Laibach působili, připravilo zmíněný kontroverzní plakát na Den mládeže 1987. Mělo jít o drobnou úpravu nacistického plakátu Richarda Kleina z třicátých let. Rozdíly byly pouze symbolické, a to nahrazení nacistické vlajky za jugoslávskou a německého orla za bílou holubici, přičemž štafeta byla vyobrazena jako náčrt parlamentu od Jožeho Plečnika. Následovalo obvinění za protistátní propagandu.

Právě slovinský architekt Jože Plečnik byl prvním tématem rozhovoru před Palácem Akropolis. „Mohli bychom si promluvit v nedalekém kostele Nejsvětějšího srdce Páně? Autorem je totiž slovinský architekt,“ žádal hrdě a dychtivě mluvčí Laibach a myslel tím Plečnika, který je v Česku známý i pod křestním jménem Josip. Svou činností výrazně ovlivnil nejen svou rodnou Lublaň, ale také Prahu včetně Pražského hradu. Avšak pozvání do římskokatolického farního kostela na náměstí Jiřího z Poděbrad muselo být přislíbeno až na příští rozhovor, protože tentokrát bylo již vše připraveno v nedalekém Atriu Žižkov, kterému tímto za celou redakci děkujeme.

Laibach: Allgorhythm, zdroj: YouTube

Sick of Musick

Dalším tématem rozhovoru je nejnovější deska Laibach s názvem Musick vydaná 1. května 2026. „Název alba je dvojsmyslný, protože jsme současnou hudbou opravdu přesyceni. Stává se z ní hluk, který nikdo nemůže vydržet. Dnes na internetu vychází sedm milionů skladeb denně,“ energicky vysvětluje Novak a pokračuje: „Ztrácíte schopnost se v tom vyznat a vůbec něco ocenit. Mění se význam hudby. Existuje, ale to, jak je tvořena a distribuována, ji samotnou ničí. My jsme ale hudební feťáci. Jsme na hudbě závislí. Jsme naprostí nadšenci a přes všechny těžkosti a znehodnocování hudby na všech úrovních se jí věnujeme.“

A co chystá Laibach do budoucna? „Připravujeme hudbu pro filmy, pro divadla a další projekty. Takže toho vyjde během následujících dvou let hodně.“ A pokud jde o reedice starší tvorby včetně variant pro milovníky vinylů, došlo v rozhovoru i na titul Rekapitulacija 1980-1984, což je kolekce nejranějších nahrávek. „Nevydali jsme to samostatně, ale reedice se objevila ve speciálním boxu a ve výročním setu.“ Do Česka se slovinský ansámbl vrátí ještě 15. října, konkrétně do brněnské Flédy.