Z románů, jako jsou Bratři, si můžeme učinit představu o Číně

Číňané jsou národem čumilů, drben a zevlounů, kteří se srotí, jakmile se něco děje. Tato vlastnost některé jejich krajany odpuzuje coby jednání pasivního, beztvarého, tupého stáda. Ovšem po dočtení sedmisetstránkového románu o bratřích Plešounovi Li a Sung Kangovi lze z pohledu tuzemského čtenáře konstatovat, že vlastnost, která může některé Číňany iritovat, nese v literatuře pozoruhodné ovoce. Snad jedině v kultuře zevlování, přihlížení a kibicování se mohl zrodit takový vypravěčský apetit, chrlící jeden dějový zvrat za druhým, příběh překonávající dlouhá desetiletí, aniž by si vypravěč vypomáhal teoretizováním, generalizacemi nebo psychologickou drobnokresbou. Jednoduše proto, že existuje obecenstvo zvyklé trpělivě naslouchat a nechat se vyprávěním strhnout. A jedině o lidech, kteří prožili ono drastické zrychlení času, se takový příběh dá vyprávět, respektive chrlit.

Jü Chua začíná své vyprávění o nevlastních bratrech politováníhodným incidentem při šmírování dámských zadnic na obecních latrínách. Na tragikomickém počátku velkého vyprávění stojí zaostalý svět a silná erotická touha, jejíž aktéři se kvůli tehdejší neexistenci kanalizace a splachovacích záchodů brodí doslova po ramena ve výkalech. Pro Jü Chuův vyprávěčský styl je typické, že se k úvodnímu leitmotivu, lidské situaci plné touhy a zároveň sraček, průběžně – někdy rozpustile a jindy něžně – vrací, aniž by se tím čtenáře snažil vulgárně bavit. Milan Kundera kdysi psal o kýči jako o „absolutním popření hovna“, Jü Chuovo vyprávění o lidskosti, z níž nejsou vyňaty žádné atributy, ilustruje, co český romanopisec literaturou prostou kýče nejspíš myslel. Čtenáře Bratrů nenapadne dojímat se nad člověkem jako takovým ani nad Číňany, kteří si během jediné generace polepšili od obecních latrín k pozlaceným prkýnkům na záchodech potentátů a miliardářů. Četbu provází spíše svíravý pocit nad mrzačenými, zmařenými životy v době kulturní revoluce a nad hodnotou lidského života ve světě proměněném revolucí konzumní.

Velcí spisovatelé, k nimž lze Jü Chuu bezpochyby počítat, navíc dovedou partikulární lidskou situaci nasvítit tak, abychom pochopili, že se týká i nás, že je součástí lidského údělu, jakkoliv si ti Evropané, kteří ctí svobodu, chtějí dnešní Čínu coby mocenský systém držet pokud možno co nejdéle od těla.

Zrychlení času v Číně zatím odtud asi nelze pochopit jinak než právě četbou literárních textů v českých překladech. Můžeme se bavit haškovským popisem Číny, která si ekonomicky raketově polepší až ke kulinářské lahůdce, jíž mají být pečená pacholata, za drahé peníze vykoupená od zoufalých rodičů, přičemž literární hrdina, komisař Skobice, je věčně pod parou, takže v Zemi alkoholu nobelisty Mo Jena, o níž je tu řeč, ani na konci té knihy nedojde k rozuzlení zápletky. Může nás lehce mrazit při popisu zásvětí, v němž putují duše zemřelých, jejichž příbuzní neměli na pohřeb (Jü Chua – Den sedmý). Metaforu v názvu románu Rozpukov (Jen Lien-kche) lze považovat za místo, kde včerejší důstojníci lidové armády a dnešní miliardáři dokáží vystavět města, dálnice nebo letiště 21. století jediným rozkazem.

Nejspíš jedině metaforami se dá srozumitelně popsat, oč v současné Číně běží. Čteme-li o současné Říši středu v posledním románu Radky Denemarkové Hodiny z olova jako o „totalitním státu“, dokážeme si ještě tak představit Československo 80. let minulého století, dál zkušenost většiny z nás nejspíš nesahá a v knize samotné se nenachází plastičtější popis Číny, který by naše předsudky dané vlastní – a tedy nutně omezenou – zkušeností zpochybnil. Proto sinoložka Zuzana Li v debatě k Hodinám z olova na stránkách literárního časopisu Host poznamenává, že pro pochopení současné Číny je nutné znát alespoň zčásti tamní literaturu. Příběh nevlastních bratrů Plešouna Li a Sung Kanga dokáže napovědět o lidském údělu Číňanů. A možná i o touhách a výkalech, v nichž se brodíme my, kteří na Čínu hledíme z Evropy s podezřením.

Obálka sedmisetstránkových Bratrů, repro: Verzone

Jü Chua: Bratři. Přeložila Petra Martincová. Verzone, Praha 2018 (fakticky vyšlo 2019), 720 stran, doporučená cena 449 korun.

Jü Chua (*1960) vystudoval stomatologii, ale v osmdesátých letech vstoupil do literatury, kdy na sebe upozornil absurdními povídkami s námětem násilí. U nás vyšel autorův první román Žít! (1993, česky 2014), dále próza Sü San-kuan prodává krev (1995, česky vyšla roku 2007 pod názvem Dva liangy rýžového vína), román Den sedmý (2013, česky 2016) a dvoudílní Bratři (2005, 2006).