Glosa: Ministr kultury Staněk drží s podporou Hradu. Karty byly odkryty

„Důvodem je to, že doc. Antonín Staněk odhalil na ministerstvu kultury závažná ekonomická pochybení a neměl by být za tato odhalení trestán tím, že na něj bude vyvoláván tlak, aby ze své funkce odešel,“ napsal mluvčí v druhé části oznámení.

Tak čistě fakticky: docent Staněk neodhalil „na ministerstvu kultury závažná ekonomická pochybení“, nýbrž je odhalil – tvrdí ministr – ve dvou institucích, které pod ministerstvo spadají. Což je dost velký rozdíl. To není slovíčkaření, nýbrž nárok na přesné formulování, jež by mělo být základní kompetencí mluvčího.

Druhá věc: z dosud veřejně dostupných informací o ekonomických nálezech v Národní galerii Praha a v Muzeu umění Olomouc je evidentní, že se vedou spory o to, co se tam vlastně našlo a zda ona pochybení lze označit za nezákonná. Není vyloučeno, že nakonec bude rozhodovat soud. Jestliže největší výtka ministra Staňka vůči ex-šéfovi NG Jiřímu Fajtovi byla, že si nechal vyplatit autorský honorář, proč tedy Staněk neodvolá i ředitele Národního divadla Jana Buriana, který si vloni rovněž nechal vyplatit honorář – za režii opery Libuše nastudované k 100. výročí republiky?

Staňkovy nálezy prezident republiky bere jako hotovou, nezpochybnitelnou věc. Buď tedy hlavě státu nevadí jejich věcná diskutabilnost, řekněme prozatímnost, anebo ministr Miloši Zemanovi předložil další fakta, o nichž veřejnost zatím neví. Z dosavadního průběhu „akce“ se jako pravděpodobnější jeví první možnost, která signalizuje, že před fakty dostává přednost politická taktika. Totiž: nepřijmout demisi je v souladu s Ústavou ČR. Aby šel Staněk z kola ven, musí nyní ministra odvolat premiér. Andrej Babiš to přislíbil. Prezident pak musí odvolání přijmout „bez zbytečného odkladu“. To je poměrně gumová formulace a lze ji vykládat všelijak. Je patrné, že za nitky bude tahat prezident. Když Babiš dodrží slib a Staňka odvolá, dá Zeman premiérovi najevo, kdo má poslední slovo. Bude to taková malá průběžná ťafka ve vzájemném měření sil, k němuž mezi nimi těmito dvěma mocipány permanentně dochází, ačkoliv v zásadě jsou spojenci. Kromě toho bude prezidentova hra s ministrem dalším direktem sociální demokracii, neboť causa Staněk/Nestaněk se potáhne především s ní.

Vedle ryze mocenských her obsahuje nynější prezidentovo nepřijetí Staňkovy demise ještě jeden podstatný vzkaz. A to směrem k takzvané kulturní veřejnosti, která apeluje na výměnu ministra. S touto vrstvou je Miloš Zeman na kordy. Nyní jí dává najevo, jak je pro něho nicotná. Respektive: ona mu vlastně není ukradená, on ji považuje za jednoho ze svých skutečných a dlouhodobých nepřátel, za jednoho z aktérů kulturní války, kterou prezident republiky s nemalou částí české společnosti vede. Prezidentovo dnešní rozhodnutí je takříkajíc naprosto v řádu věci. Na rovinu signalizuje, že Antonín Staněk je pro hlavu státu prostředníkem a prostředkem. Jestliže ještě donedávna se tohle jevilo jako pravděpodobné, nyní už je zcela jasné. Karty byly přiznány.