Hudební festivaly, zejména ty obří, čelí v éře klimatické změny novým výzvám
Záplavy kelímků, hory odpadků i přívalové deště a tropická vedra patří ke koloritu letních hudebních festivalů. Řada z nich řeší, jak se vyrovnávat se svou ekologickou zátěží i s měnící se klimatickou situací. Aktuální příklad a důkaz minulý víkend podal slovenský festival Pohoda.
Sociální sítě v posledních dnech zaplavila videa z rozličných světových hudebních festivalů, na nichž se davy fanoušků schovávají před masivními lijáky pod vratkými párty stany, s odevzdáním sledují, jak jim bleskové záplavy utápí spacáky, nebo nezúčastněně procházejí bahnitými poli. Nepřízeň živlů není samozřejmě výsadou současnosti, ovšem rapidně se měnící klimatická situace a s ní spojené nepředvídatelné výkyvy počasí čím dál tím vehementněji zasahují i do open-air festivalů.
„Nedokázala jsem pochopit, co se děje,“ popisovala loni pro server Pitchfork Beth Nabi, účastnice koncertu Luise Tomlinsona v coloradském amfiteátru Red Rocks. Ukrytá na toaletách pozorovala, jak se ještě před pár minutami klidné nebe mění v potemnělou scenérii a z oblak začínají padat kroupy velikosti menších jablek. „Bylo to, jako kdyby zem pokryl sníh, všude bylo bílo. Jakmile bouřka přešla, snažila jsem se dostat k pódiu, ale rychle jsem to vzdala a vydala se zpátky k autu.“ Vysokoškolská učitelka Nabi byla jedním ze šťastnějších návštěvníků amfiteátru, proslulého koncertním filmem U2 z roku 1983 Under a Blood Red Sky (Pod krvavě rudým nebem). Její SUV sice utrpělo škody za 17 500 dolarů – ovšem na rozdíl od jednoho sta jiných účastníků neutrpěla žádná vážnější zranění.
Amfiteátr Red Rocks s obřím hledištěm i jevištěm, kde se konají koncerty, foto: ČTK / AP / David Zalubowski Obdobné incidenty zasahují mnohé velké letní akce. Jenom v posledním roce byly pro nepřízeň počasí přerušeny, přesunuty nebo rovnou zrušeny madridská Primavera, německý Wacken Open Air, americký Pitchfork Music Festival nebo skotský Tiree. Nečekaná vlna bouřek proměnila loňský festival Burning Man v postapokalyptickou scenérii, kdy se tisíce fanoušků topily ve vlnách bahna a nemohly se dostat z místa konání – ze všech cest se během několika hodin staly neproniknutelné bažiny. Masivní evakuace nastaly například i na loňském skautském Jamboree v Jižní Koreji, kterou nejdříve zasáhla vlna rekordních veder a následně ničivý tajfun. Na valencijském Medusa festivalu se pod náporem větrných poryvů zbortila část pódia, padající konstrukce zabila jednoho a zranila dalších čtyřicet diváků, obdobně jako na trenčínském festivalu Pohoda před patnácti lety.
Fungování v nové realitě
Na tom, že klimatická změna s sebou přináší extrémní a často těžko předvídatelné počasí, panuje ve vědecké komunitě široká shoda. „Myslím, že je naprosto zřejmé, že se stále zvyšuje četnost a závažnost výkyvů počasí,“ konstatoval pro server Inside Climate News Milad Hagani, výzkumník z australské University of New South Wales, který provedl analýzu festivalů, jež byly v posledních letech vlivem počasí zrušeny, nebo přerušeny. Z jeho šetření vyplývá, že jenom za léta 2022 a 2023 byl po světě narušen průběh devětadvaceti velkých hudebních festivalů. Pro porovnání: v předchozím sledovaném období, mezi lety 2013 a 2019, bylo podobných případů deset.
Z Haganiho výzkumu rovněž vyplývá, že část hlášených zranění či úmrtí nastala, pokud se organizátoři rozhodli akci nepřerušit. Nebezpečí přitom nehrozí jen při rychlých bouřkách, jedním z nejčastějších důvodů hospitalizací jsou dehydratace, úžeh a úpal. Hagani mimo jiné varuje, že infrastruktura velkých venkovních akcí často není na extrémní vedra připravená, jak se například ukázalo vloni na koncertě Taylor Swift v brazilském Riu de Janeiru, kde na totální vyčerpání horkem zemřela třiadvacetiletá fanynka.
Fanynky Taylor Swift na jejím koncertě v Riu de Janeiru vloni v listopadu omdlévaly horkem, foto: ČTK / AP / Silvia Izquierdo
Měnící se realitu open-airových akcí začíná reflektovat i samotný showbusiness. Serafim Abreu, generální ředitel společnosti T4F, která pořádala zmiňovanou brazilskou show Taylor Swift, pár dní po incidentu sdílel video, v němž uznal, že organizátoři mohli pro bezpečí fanoušků udělat víc, například posunout čas začátku akce, nebo se pokusit přidat více zastíněných ploch. „Všichni víme, že klimatická změna, kterou právě zažíváme, bude tyto epizody přinášet čím dál tím častěji. Je také jasné, že každý ekonomický sektor musí vymyslet, jak v této nové realitě bude fungovat,“ říkal v dnes již smazaném videu na sociální síti Instagram.
Jakkoliv může Abreuovo uznání podcenění situace působit sympaticky, vyjádření spustilo vlnu kontroverze. Mnoho účastníků akce totiž záhy upozornilo, že jim byla při vstupu do areálu zabavená pitná voda, aby byli donuceni si kupovat předražené nápoje v pár certifikovaných stáncích. To je ostatně praxe, kterou dobře znají návštěvníci všech světových festivalů, české nevyjímaje.
Stín, voda, rychlá akce
Fakt, že pořadatelé masových akcí nereagují na měnící se klima dostatečně rychle, tvrdí velká část odborníků. Kevin Kloesel, meteorolog z Oklahomské univerzity specializující se na veřejnou bezpečnost při extrémních klimatických podmínkách, si například myslí, že by se výkyvům počasí měla při přípravě akcí věnovat obdobná pozornost jako hrozbě teroristického útoku. Masové akce by podle něj měly disponovat nejen velkými zastíněnými plochami, ale i dostatkem pitné vody a v neposlední řadě dobře zpracovaným krizovým plánem. Organizátoři by podle něj měli dopředu vědět, které části areálu budou vystaveny vysokým teplotám a přímému slunci.
Klíčové je uzpůsobit celou infrastrukturu tak, aby se mohli diváci rychle schovat do stínu, nebo využít zdroj pitné vody. Kevin Kloesel má za to, že se to v patřičné míře stále neděje, jako příklad nedomyšlené strategie pro server Context zmiňoval koncert Beyoncé ve Washingtonu D.C.: „Organizátoři tam odvedli skvělou práci při výstavbě přístřešků proti dešti. Ale nedošlo jim, že pod nimi budou lidé vysloveně namačkaní a nebude mezi nimi moci proudit vzduch. Samozřejmě to netrvalo dlouho a lidé tam začali vlivem horka omdlévat.“
Jak podstatná může být příprava krizového plánu, dobře ví Mikołaj Ziółkowski, zakladatel polského festivalu Open’er. „Nejhorší jsou bouřky. Za posledních dvacet let jsou čím dál tím častější a extrémnější,“ popisoval svou zkušenost Pitchforku. V roce 2021 mu počasí dalo za pravdu, když během třetího dne festivalu přišel déšť a nárazový vítr o rychlosti přes sto kilometrů v hodině. Pořadatelé se tehdy po rychlém vyhodnocení situace rozhodli evakuovat všech šedesát tisíc účastníků. Tým byl naštěstí na tuto variantu připraven, před každým ročníkem festivalu revidují svůj krizový plán a mimo jiné trénují různé scénáře rychlého vyklizení areálu. „Doslova to byla největší evakuace v moderní historii Polska,“ sdělil ve zmiňovaném rozhovoru a dodal, že takto by měla fungovat každá větší akce. Pořadatelé by měli podle něj být připraveni jednat rychle, měli by rovněž brát v potaz ekonomickou stránku věci a být dobře pojištěni proti přerušení festivalu.
Kulturní i sportovní akce hledají nové metody, jak rychle získávat informace o blížících se hrozbách i jak o nich informovat účastníky. Množí se služby poskytující organizátorům nejen předpověď počasí, ale i takzvaný risk-assesment servis, díky němuž by mělo být možné vyhodnotit, zda třeba nehrozí kolaps větších technických celků (kupříkladu pódií nebo velkých obrazovek).
Jeden z průkopníků v tomto odvětví, soukromá zpravodajská firma DTN, mezi své klienty dnes už počítá jak hudební festivaly, tak i některá velká sportovní klání, například PGA Tour. Klíčová je následná komunikace s účastníky. Například newyorský maraton zavedl vlaječkový systém, který běžcům pomocí barev oznamuje, jak se mají na trati chovat, nebo dokonce jestli je ještě bezpečné běžet. Obdobně jednoduché, ale efektivní metody by mohly chránit před výkyvy počasí i diváky koncertů pod širým nebem.
Loňský New York City Marathon, startují elitní běžkyně, foto: ČTK / AP / Seth Wenig
Chybný přístup: Snad nám počasí vyjde
Mnohé festivaly tváří v tvář měnícím se klimatickým podmínkám řeší, nakolik stávající datum a místo vůbec vyhovují. Věhlasný ugandský Nyege Nyege například posunul své konání ze září na listopad, což by mělo zajistit sušší podnebí, zároveň se přesunul do nového areálu. Britský We Out Here ve spolupráci s majitelem pozemku v Dorsetu, kde se festival koná, masivně investuje do systému drenáže a nových cest a silnic.
Barevné stany na festivalu We Out Here v roce 2021, foto: Joe Giddens / PA Images / Profimedia
České festivaly, zdá se, měnící se realitu reflektují bohužel stále jen sporadicky. Obecné povědomí o klimatické změně se sice v tuzemsku rok od roku zvyšuje, dokonce se k nám postupně dostává i debata o tom, jak se snažit o menší uhlíkovou stopu průmyslů (ten kulturní nevyjímaje), o zvyšujících se rizicích pořádání letních koncertů se zde diskutuje nadále nedostatečně. Například ředitelka festivalu Colors of Ostrava Zlata Holušová tradičně před každým ročníkem doufá, že jim vyjde počasí. Dlužno dodat, že Colors, které se před lety dostaly do žebříčku deseti nejzajímavějších festivalů britského deníku The Guardian, je jedna z mála velkých akcí, která má ve svém areálu k dispozici pitnou vodu zdarma. Členitý areál Dolních Vítkovic pak poskytuje návštěvníkům alespoň nějaký úkryt před sluncem.
K letním festivalům patří déšť. Scéna z Colours of Ostrava z roku 2021, foto: ČTK / Jaroslav Ožana
Jak nevyzpytatelná může být nepřízeň živlů, letos poznala i trenčínská Pohoda. Zasáhla ji extrémní bouřka spojená se silným větrem. Jeden z festivalových stanů zkolaboval. Incident si vyžádal na tři desítky zraněných. Následná vyjádření vystupujících umělců, slovenského ministra životního prostředí či návštěvníků festivalu na sociálních sítích prozrazují, že festival nebyl na podobnou událost dobře připraven. Na hrozbu silné bouřky upozorňovalo přes den několik meteorologických modelů, přesto akce přerušena nebyla. Podle očitých svědectví sice dobře zafungovala síť dobrovolníků, kteří tváří v tvář extrémnímu počasí organizovali ad hoc evakuaci, je tu však otázka, zda by pořadatelský tým neměl mít nachystán obdobný plán, jaký byl uplatněn na polském Open’eru. Lze jen doufat, že se kultovní slovenský festival, ale i další regionální akce poučí. Ať už jde o bezpečnost samotného areálu a odolnost staveb proti poryvům větru, tak krizové plány a scénáře případné evakuace.
Trenčínská Pohoda letos neskončila dobře – během velké bouřky spadl hlavní stan, foto: TASR/Profimedia Zanechat co nejmenší ekologickou stopu
Ruku v ruce se snahami o zajištění bezpečnějšího průběhu open-airových akcí jde i celosvětová debata o tom, jakou měrou přispívá showbusiness ke spirále globálního oteplování. Podle britské neziskové organizace Julie´s Bicylce jen v samotném Spojeném království vygenerují turné umělců ročně více než pětaosmdesát tisíc tun oxidu uhličitého, což je ekvivalent ročního provozu přibližně dvaceti tisíc osobních automobilů.
Ekologičtí aktivisté demonstrují na Fridays For Future v Berlíně v únoru 2023. Některé slogany měly nakreslenou tvář zpěvačky a aktivistky Billie Eilish a část textu její písně Overheated, foto: ČTK / DPA / Fabian Sommer
Zatímco některé světové superhvězdy, kupříkladu Billie Eilish, se snaží svou uhlíkovou stopu zmenšovat (využíváním elektromobility, obnovitelných zdrojů či biopaliv), jiné se pravidelně stávají terčem médií a fanoušků za excesivní využívání osobních tryskáčů, například Taylor Swift – ta jen při realizaci jedenácti koncertů svého současné Eras tour vypustila do ovzduší kolem čtyřiceti tisíc tun oxidu uhličitého, což je takřka třicetkrát víc než jsou roční emise průměrné americké domácnosti. Když britská skupina Coldplay ohlásila partnerství s ropnou společností Neste, byla připomínána skutečnost, že tato finská firma má v portfoliu své činnosti nejen biopaliva, nýbrž i masivní deforestace v jihovýchodní Asii.
Takto vypadá soukromé letadlo Taylor Swift, foto: Profimedia
Jakkoliv je většina ekologické zátěže spojená převážně s leteckým cestováním hudebníků, značnou ekologickou stopu pochopitelně zanechávají i samotné koncerty a festivaly. Podle výzkumu iniciativy A Greener Future například britské festivaly za rok spálí více než dvanáct milionů litrů nafty.
Hůře vyčíslitelnou externalitou je ekologická stopa samotných diváků, jejich cesty na místo konání a osobní spotřeba. Řada velkých festivalů se proto v posledních letech snaží najít způsoby, jak svůj ekologický dopad zmírnit. Proslulé Glastonbury ve svém areálu vystavělo dvacetimetrové větrné elektrárny zásobující elektřinou přilehlé stánky s jídlem a oblečením.
Obdobný přístup zvolil nizozemský Mysteryland, jehož organizátoři vystavěli na přilehlém pozemku solární panely, jejichž výkon pokryje více než osmdesát procent spotřeby festivalu. Elektrárna je přitom napojena i na národní rozvodovou síť, festival tak může zbytky vyrobené energie poskytovat dalším uživatelům. „Připojení do rozvodné sítě byla obří investice, ale za nějakých deset let by se nám měla kompletně vrátit. Pak už náš festival nebude mít žádné extra náklady na spotřebu elektřiny,“ popisoval britské BCC ekologickou i ekonomickou logiku solárního provozu Mysterylandu jeden z organizátorů, Maarten van’t Veld.
Pro zmenšování dopadů spotřeby návštěvníků volí festivaly různé strategie. Zatímco Glastonbury investuje do promo aktivit spojených s udržitelným cestováním (v jejich loňské kampani jel na svůj vlastní koncert vlakem například Dave Grohl), kanadský Hilside Festival se pomocí kombinace zelených střech, solárních myček, na místě kompostovatelných odpadků a elektrických autobusů snaží docílit jak co nejnižší uhlíkové stopy, tak vytvoření co nejpříjemnějšího mikroklimatu pro návštěvníky. Celosvětovým standardem jsou zálohované kelímky, které o něco zmenšují objemy spotřebovaného plastu a následně i ekologickou zátěž odpadků přímo na místě konání.
O obdobné kroky se snaží české festivaly. Ovšem jejich uhlíková stopa zůstává vyšší, než je standard ve vyspělejším zahraničí. „V českém prostředí bych průměrnou hodnotu očekávala někde mezi 2,2 až 2,8 kilogramu CO2 na osobu. Ale je to pouhý odhad vycházející z referenčních čísel festivalů, které nezavedly udržitelná opatření,“ uvedla pro server Ekonews Martina Kafková z agentury M-Ocean. Průměr ve Spojeném království je podle ní pod dvěma kilogramy.
Některé tuzemské akce se ale přece jen rozhodly vydat se na cestu k uhlíkové neutralitě, třeba Rock for People; ten hodlá být neutrální do roku 2030. Ostatně na akci se již dnes experimentuje s obnovitelnými zdroji. Při minulém ročníku jednu stage napájela kombinací solární a větrné energie velká GEM Tower. Další scéna byla napájena vodíkovým generátorem, což organizátoři prezentovali jako světový unikát.
Americká kapela Slipknot na festivalu Rock for People vloni v červnu, foto: ČTK / David Taneček
Marné? Nikoliv. Nekoordinované? Ano
Důležitým aspektem naznačených opatření není pouze snižování spotřeby uhlíkové stopy a celkového dopadu na životní prostředí, ale i snaha o to jít příkladem. Ve Spojených státech se například rozhořela debata o možnostech využití obnovitelných zdrojů poté, co tamější největší sportovní akce, legendární Superbowl, proběhla za využití výhradně solární energie. Obdobný efekt mělo vystoupení Billie Eilish na americkém festivalu Lollapolooza: její stage využívala pouze solární energii.
Billie Eilish je proslulá svým ekologickým aktivismem. Fotografie z festivalu Glastonbury 2022, foto: Ben Roberts/Water Aid / PA Images / Profimedia
Dorůstají generace hudebních fanoušků, které klimatickou odpovědnost vnímají coby jedno ze zásadních témat současnosti. Festivaly, které se vydají zelenou cestou, mají větší šanci, že si udrží zájem mladších návštěvníků.
Tváří v tvář hrozícímu klimatickému rozvratu mohou obdobné aktivity působit marně, tím spíš, že naprostá uhlíková neutralita koncertního provozu je ještě vzdálená. Ale důležité je, že festivalové odvětví přispívá ke zviditelnění problematiky klimatické změny. I když je současně pravda, že na rozdíl od strukturovanějších průmyslů, tady chybí jasný plán reflektující například požadavky evropského Green Dealu, který počítá s redukcí emisí o pětapadesát procent do roku 2030. Veškeré aktivity hlavních festivalových aktérů působí nadále solitérně, není definován energetický a ekologický standard, k němuž je žádoucí a realistické směřovat.
Festivaly, které se vydají zelenou cestou, mají větší šanci, že si udrží zájem mladších návštěvníků.
Vzhledem k tomu, že největší část ekologické zátěže festivalů plyne z cestování jak hudebníků, tak diváků, nabízí se otázka, jestli jednou z cest pro dosažení větší udržitelnosti není větší důraz na lokálnost akcí, případně i jejich zmenšování. Regionální festivaly mají kromě menší ekologické stopy i větší manévrovací prostor při výběru lokality a při případných krizových plánech v případě extrémního počasí. Komornější akce mohou lépe využívat již fungující infrastrukturu, což umenšuje jak jejich ekologický dopad, tak případná rizika plynoucí z výkyvů počasí.
Zástup tuzemských alternativních festivalů ukazuje, že při menším počtu diváků je možné využívat areály, které disponují zděnými budovami, a nemusí tím pádem tak často stavět jednorázové konstrukce, velmi náchylné k poryvům větru. Tento typ festivalů sice neuspokojí hlad fanoušků po obří akci, na níž uslyší hned několik světových superhvězd, ovšem ve výsledku mohou daleko lépe reflektovat klimatickou realitu, v níž se nacházíme.
