Lovecraftova země jako lakmusový papírek empatie

Válečný veterán Atticus Turner se vydává z Chicaga do venkovských oblastí Nové Anglie, aby vypátral svého zmizelého otce. Ač se to zdá absurdní, v osudu celé rodiny pravděpodobně hraje velkou roli láska k pulpovým hororům H. P. Lovecrafta… a pak také, což už absurdní není, skutečnost, že Atticus je černoch. A to je v Americe roku 1954 něco, co se neodpouští…

Povídkový román Lovecraftova země Matta Ruffa (*1965) od začátku zdůrazňuje, jakým nebezpečím museli ve Spojených státech ještě poměrně nedávno čelit obyvatelé se „špatnou“ barvou kůže. Drobné nepříjemnosti, jako je odmítnutí opravit negrovi píchlou gumu u vozu, doprovázené opičí pantomimou, plynule pokračují policejní šikanou spojenou s naprosto nezastíranými pohrůžkami zastřelením, pokud nežádoucí osoba okamžitě neopustí nejen hranice města, ale rovnou celého okresu… Pro někoho mohou být podobné obrazy kvůli jejich množství a jednoznačnosti (pozitivní bělošská postava se s přimhouřenýma očima objeví až po několika desítkách stran) ze začátku knihy až odpuzující, jaksi nucené. Postupně se však Ruffovi – mimochodem bělochovi – daří budovat znepokojivý a odpudivý obraz společnosti, která si svou zvrácenost ani neuvědomuje a prostě považuje nadřazenost jedné části obyvatel nad druhou za fakt potvrzený jak vědou, tak náboženstvím i selským rozumem.

I když zpočátku slibuje Lovecraftova země přehlídku starých dobrých monster mýtu Cthulhu (nestvůra, zlo vyskytující se v dílech H. P. Lovecrata – pozn. red.), nakonec tato kniha budí děs právě vcítěním se do kůže těch, kteří se nacházejí na špatné straně a nespravedlnost si nejen uvědomují, ale také bolestně prožívají v každodenním shonu.

Název Lovecraftova země je přitom vlastně dost ironický, protože afroameričtí hrdinové knihy, inteligentní samouci z chudých poměrů, se ocitají ve stejné pozici, v níž se nalézali vzdělaní anglosaští hrdinové Lovecraftových příběhů. Za stěnou zdání a zdánlivé vlády rozumu se nalézá svět iracionálna, temnoty, záhad, zvrhlé magie a nepochopitelných bytostí, před nimiž se nelze stoprocentně ochránit, ale snad se lze alespoň vyhnout jejich pozornosti… Jenže zatímco u Lovecrafta byla oním druhým světem mytická dimenze Cthulhu, u Ruffa je to reálná bělošská Amerika.

Sága rodu Turnerů

Atticus Turner se brzy dozví, že v jeho žilách koluje krev dávného otrokáře a „přírodního filozofa“, jehož potomci se po letech pokouší znovu provést nebezpečný experiment (o němž vytrvale odmítají mluvit jako o magickém) – a Atticus v něm hraje díky svému původu zásadní roli. Celá rodina Turnerů se tak dostává do hledáčku tajných společností, jež se pokoušejí rekonstruovat adamitský jazyk stvoření… Jejich příslušníci se tu a tam stávají imunní vůči kulkám, jindy otevírají portály na vzdálené planety, vyvolávají přízraky nebo oživují panenky… Vždy však neochvějně předpokládají, že ti s tmavou kůží budou pokornými součástkami jejich plánů. S čímž Turnerovci nesouhlasí.

Jednotlivé povídky knihy mapují pomalý a zdánlivě ztracený boj za kontrolu nad vlastním osudem. A stejně jako se v nich čím dál podrobněji – i díky skutečnosti, že některé povídky jsou vyprávěny z pohledu žen – mapuje černo-bílá lovecraftovská Amerika, prochází Ruff zároveň zápletkami dobové pulpové fantastiky (s občasnou poctou naprostým klasikám, jako je Podivný případ dr. Jekylla a pana Hyda). Čistě hororové jsou jeho příběhy možná z poloviny, nejvýrazněji – kromě úvodní a titulní Lovecraftovy země – asi v příběhu Horace a ďábelská panenka. Ostatní prózy tohoto svazku jsou dobrodružnou sci-fi i poměrně veselou duchařinou, jíž dává hořkou pachuť jen vědomí, jak ošklivě se vinou rasismu může zvrtnout touha žít svůj americký sen…

Ruff tak částečně splácí dluh, který má u afroamerické populace fantastická literatura. Ta totiž byla – vzdor rasovému i jinému složení svých čtenářů – co do vyznění a zaměření zcela bílá. Tuhle skutečnost ostatně Ruff hned na začátku knihy vtipně reflektuje, když nechá Atticuse hádat se s otcem právě nad Lovecraftovými příběhy. Nejděsivější na tom je samozřejmost, s níž byl v oněch dobách rasismus podáván – ostatně týkal se například i východoevropské „svoloče“. Znepokojivé vyznění v Ruffově světě dostávají i zdánlivě nevinné motivy, například barva barsoomských domorodců v knihách E. R. Burroughse (série John Carter, pán Marsu).

Pulpová zkouška empatie

 Lovecraftova země je působivá kniha právě díky svému propojení ucelené snahy zmapovat bezpráví segregace s podobně komplexní znalostí dobové fantastiky. Ocení ji tak především fanoušci hororu a sci-fi. Po literární stránce se jedná o čistou žánrovou zábavu, jejíž autor není kdovíjaký stylista (a to ani v populárním odvětví lovecraftovských jazykových pastiší) a rozhodně žádný experimentátor s formou. Prostě vypráví příběhy, které mají jasně vymezené dvě oblasti, jimiž se vydělují z průměru.

Loňský americký filmový horor Uteč rozšířil mimo Spojené státy obecné představy o afroamerické imaginaci: díky snímku původně komika Jordana Peela se totiž vedle „černošských“ komedií a brakových blaxploitation filmů náhle zjevil „černošský“ horor. Lovecraftova země z pera bílého autora dovádí takové žánrové rozšíření obzorů ještě dál (ostatně ta kniha se zanedlouho dočká zfilmování). A nejen to: horor Uteč se dočkal ohlasů oceňujících především humorně bizarní uchopení problematiky a rozebírání kontextu přerodu obamovské Ameriky v Ameriku trumpovskou. Ruff ovšem může lépe oslovit jakékoliv publikum. Navzdory pevnému ukotvení v reáliích segregace ve své knize totiž tematizuje problém obecně lidský. Podobně jako (nejen) americká fantastika přistupovala k černochům, přece přistupoval například Karel May ke Slovákům, Polákům i k Čechům; o svérázných popisech Židů ani nemluvě. Stačí se podívat na postavičku zbabělého Slováka v cyklu V zemi Mahdího či na úvahy o oprávněnosti dělení Polska V Říši stříbrného lva… Stejně tak je dobré si připomenout, že zrovna v Čechách je dlouhodobý problém v předstírání, že rasismus je PNJ – tedy problémem někoho jiného.

 Lovecraftova země tudíž může docela dobře sloužit jako lakmusový papírek empatie. Protože ano, zatímco v Americe existovala „soumračná města“ (jejichž princip stejně jako řadu dalších narážek a reálií v knize vysvětluje překladatelka v přehledných vysvětlivkách), my jsme zase měli zákony umožňující řezat uši cikánům při překročení hranic okresu… Je však otázka, kolik „slušných lidí“ z řad Čechů si na něco podobného při čtení Ruffova románu vzpomene a kolik si odfrkne, že ta černošská lobby je hrozně vlezlá…

Matt Ruff: Lovecraftova země. Přeložila Dana Chodilová, Baronet, Praha 2018, 408 stran, doporučená cena 349 korun.

České vydání knihy Matta Ruffa, repro: Baronet