Nejlepší české básně 2018: Desátý ročník versus provokace

Není to těžké, chce to trochu přemýšlet a nečíst pouze nadpisy. Vlastně zde platí to samé, co při běžné snaze zorientovat se ve veřejném, ať už reálném či internetovém, provozu. A to ještě ty druhé nejlepší české básně 2018 nejsou žádné poetické Parlamentní listy či Sputnik, ale spíše takové satirické Tisíckráte.cz o současné české poezii.

Jako ve většině předchozích let, měly letošní hostovské Nejlepší české básně dva editory. Jednoho, který sleduje poetický provoz a udělá širší výběr, a druhého, jenž byl finálním rozhodčím. Tím prvním byl respektovaný editor poezie a básník Ondřej Hanus, tím druhým nejslavnější a nejprodávanější současný český žijící básník J. H. Krchovský. Takže hvězdná sestava. Však se říkalo, že desátý ročník bude možná posledním a Host od projektu ustoupí. Když jsem u zainteresovaných zjišťoval, jak tomu bude v roce 2019, konkrétní odpovědi jsem se nedočkal. Kdybych si měl podle jejich vyjádření na jednu z variant vsadit, vsadím na pokračování. Brzy po Novém roce prý bude jasněji.

V Nejlepších českých básní 2018 Hanuse a Krchovského je 51 textů od 49 autorů, z toho je skoro polovina žen. Deset z deseti feministek zabývajících se současnou českou literaturou vám potvrdí, že v minulosti to takhle ani zdaleka nebývalo. A jak probíhal výběr? Jeho popis je – jako každý rok – součástí publikace. Ondřej Hanus: „Byla uplatňována zejména dvě komplementární rámcová kritéria. Reprezentativnost (nakolik báseň co možná všestranně zastupuje celek sbírky) a výjimečnost (nakolik se naopak báseň z celku sbírky vymyká). Těmto byla podřízena trojice specifičtějších kritérií (která již byla uplatňována i u básní zveřejněných časopisecky nebo na internetu, tedy textů z podstaty partikulárních): univerzálnost (předpokládaná schopnost básně mít sdílenou platnost a potenciál ke konsenzuální interpretaci), originalita (nikoli ‚novost‘, ale vlastní hlas lyrické/ho mluvčí/ho) a výrazová suverenita (práce s veršem a jazykem obecně).“ To J. H. Krchovský pracoval tak, jak si představujeme, že píše své básně. Nechal na sebe působit texty v noci a to po tři kola tři večery. Nejtěžší bylo poslední kolo, kdy nebylo rozhodnuto o posledních vybraných. „Vytřídit těch deset až dvanáct ‚sporných‘ při zachování poměru ‚půl na půl‘ bylo úkolem ne nepodobným volbě, které z koťátek kočce ponechat, a které ne… Nakonec jsem zbaběle zavřel oči a na jedno ze dvou zbylých ukázal prstem. Pak jsem procitl a otřepal se — šlo naštěstí ‚jen‘ o básně… Zbytek noci jsem věnoval soupisu těch vybraných s čísly stran, průvodnímu listu a adjustaci poštovní zásilky zpět k rukám pana Hanuse,“ píše Krchovský. K technologii výběru ještě dodejme, že tato dvojice se na rozdíl od některých svých předchůdců neštítila sáhnout i po verších publikovaných pouze na internetu, i když hlavní byly samozřejmě básnické sbírky publikované v daném roce.

O pár týdnů dříve, než „opravdické“ Nejlepší české básně 2018 vyšly i Nejlepší české básně 2018 v nakladatelství Petr Štengl. Stejný název a hodně podobná obálka. Kdyby Štengl vydal sborník, který by vznikl nějakým alespoň trochu objektivním výběrem (ano, to je u poezie protimluv) z reálné poezie, pak by teprve nastal zmatek. To se nestalo a Petr Štengl při oficiálním uvedení knihy (něco takového „pravý“ sborník z Hostu neplánuje) v kavárně Božská lahvice na pražských Vinohradech prohlásil: „Nejde o alternativní výbor k hostovské ročence. To je zřejmé. Přiznáváme se, že jsme uvažovali i o něčem takovém a asi bychom to i zvládli, ale nakonec nám to přišlo zbytečné. Zvlášť proto, že letos má Host opravdu dobré výběrčí a NČB asi dopadnou dobře. Ta naše knížka je čistá provokace. Chtěli jsme kopnout do sebezahleděnosti aktuální české poezie, do její spokojenosti se sebou samou, která se – snad mi to odpustíte – projevuje v Nejlepších českých básních asi nejreprezentativněji.“

Podle Štengla nejde ani o snahu ekonomicky se přihřát na zavedené publikaci. „Reálně jde těch knih do Kosmasu asi sto, zbytek rozdáme a rozposíláme,“ uvedl pražský nakladatel. „To, že jde o parodii/provokaci, a nikoliv o skutečný výbor, odhalí každý gramotný člověk, jakmile si přečte anotaci, případně jakmile knížku otevře,“ dodal. Spolu s ním se na této publikaci podílel i publicista a básník Štefan Švec. Rovněž jejich kniha má dva „arbitry“, také obsahuje popis technologie „výběru“, jsou v ní medailony „autorů“ i „esej“ o současné poezii, který je dost vtipný. Stejně jako většina vymyšlených autorů a jejich básní. „Co bychom trochu chtěli, je vzbudit debatu o tom, jestli náhodou několik groteskních, náhodně a narychlo psaných textů není lepších než většina toho, co je celá česká poezie vyprodukovat ve své vrcholné publikaci.“

Jak lze chápat oboje Nejlepší české básně 2018? Pokud přijmeme ne úplně pravdivou tezi, že současná poezie zajímá jen ty, kteří ji zároveň píší, mohu to vzít přímo na svém příkladu. Doposud jsem jako autor ve výběru Nejlepších českých básních nebyl. V tom letošním jsem. To je svého druhu úspěch a pro autora to je jistá pozitivní informace, i když je mi to samozřejmě jako svébytné umělecké osobnosti jedno… Pak si ze mne dělají legraci i ve Štenglových a Švecových Nejlepších českých básních 2018. Když někomu stojíte za legraci, tak vás berou vážně, i když je mi to samozřejmě jako svébytné umělecké osobnosti jedno… No a v hostovských Nejlepších českých básních 2018 jsou i dvě básně dvou autorek, které nevyšly nikde jinde, než na mém poetickém webu Nedělní chvilka poezie.CZ a je to u nich uvedeno. Takže to je i jistá informace o mé editorské činnosti na poli poezie, i když je mi to samozřejmě jako svébytné editorské osobnosti jedno…

Chtěl bych vybrat ukázku z Nejlepších českých básní 2018 Hanuse a Krchovského. Vyberu tu poslední, padesátou první, která je tak trochu navíc a má označení „bonus“ a jako jediná je bílým písmem na černém podkladu.

Josef Hrubý

Na ples

 Hvězd ještě nedosypáno

a ty už se oblékáš do nepohody

Ještě nevíš Ano

Ještě nevíš Ne

Písmenka si budou

na tebe ukazovat prstem

také sochy

Mužské sochy

ze ženské žuly

ženské sochy

z mužského mramoru

 Ohlédneš se

a zkameníš

A chtěl bych vybrat ukázku z Nejlepších českých básní 2018 Švece a Žofie Jandové, jak zní (fiktivní) jméno spolueditorky. Tady musím i s medailonem.

Mohamed Bin Vokatý

(*1971, Hostyn). Vystudoval Fakultu strojní VUT v Brně. V letech 1992–1997 pracoval jako náměstek ředitele továrny na uzavřené klimatizované motocykly ve Spojených arabských emirátech. Zde také konvertoval k salafistické verzi islámu, jejímž je v Česku nejznámějším propagátorem. Věnuje se výchově dětí v olomouckém Islámském centru. V roce 2018 vydal vlastním nákladem jako interní tisk sbírku Aprílová škola džihádu, která unikla na veřejnost.

 Mešita

 V mešitě je krásně

ve škole je hnusně

píšou se tam písemky

zkouší se i ústně

 Přijmi džihád!

Píše se a říká se, že smyslem Nejlepších českých básní je vzbudit diskuzi o poezii. Tím, že nyní prakticky souběžně vyšly dvě takové publikace,  nebude ta diskuse oproti předchozím rokům dvojnásobná. Ale snad bude o něco veselejší a ne pouze – jak to dost bývalo – zapšklá. Nebude se totiž jen řešit, kdo tam je, kdo tam není, proč je tam někdo dvakrát a kolik je tam autorek. Bude se třeba mluvit i o tom, zda to, co vydal Petr Štengl, je správné, vtipné, zavádějící či urážlivé. Petr Štengl s redaktorem Martinem Stöhrem z Hostu by mohli zároveň zvážit, zda by si neměli zavolat a domluvit se, jestli by nestálo za to prodávat obě publikace v jednom igelitovém balíčku. Vánoční trh se už nestihne, ale povánoční slevové období ano. I když tohle není nápad ekonomický, ale ryze editorský.