Cirk La Putyka zvládl ADHD, ale přece cosi schází a čehosi přebývá

Tento novocirkusový soubor je v českém prostředí fenoménem. Jeho eponymní představení z roku 2009 lze považovat za zlomový krok k tuzemské popularitě tohoto žánru, který dnes vyprodává divadelní sály i šapitó. A přestože český nový cirkus reprezentuje celá řada skvělých uskupení, podle mediálního ohlasu by se mohlo zdát, že Cirk La Putyka je hegemonem. Odpovídá tomu i úroveň samotných titulů?

Principál souboru Rosťa Novák ml. ve svých režiích rád otevírá náročná témata a snaží se klást zásadní celospolečenské otázky. ADHD je téma, které ho provází celým životem – on sám ADHD má, stejně jako jeho syn. Režisérův hlas se spolu s dalšími line během představení z reproduktorů a seznamuje nás s vlastními myšlenkami týkajícími se hyperaktivity. Ale přestože je ADHD titulem natolik osobním, podařilo se Novákovi vyvarovat se moralizování i hry na city, které jsou vlastní jeho starším produkcím.

Cirk La Putyka s inscenací ADHD v pražských Jatkách 78, foto: Jakub Jelen

ADHD nemá děj, je sledem situací a prožitků, které lidé s ADHD ve svém životě zakoušejí. Od nejistoty a strachu, přes hazardování a nutkavou potřebu NĚCO dělat, až po neschopnost ovládat svou energii i pocity. Za každou scénou lze vysledovat jeden z aspektů této poruchy, znázorněný v intencích novocirkusové disciplíny. Nechybí tanec s prvky pozemní akrobacie, čínská tyč, žonglování, vis na vlasech ani cyrovo kolo. Bohužel, ani jedno z čísel (snad s výjimkou výborného venezuelského artisty Carlose Alberta Landaeta Menesese, jehož plastické tělo na čínské tyči připomínalo gumovou figurku) nepřináší onen kýžený „wow“ efekt. Čísla jsou líbivá, poetická, avšak postrádají gradaci.

Tomu nepomáhá ani hudba, kterou zkomponoval Jan Balcar, dvorní skladatel La Putyky. Balcar si je jistý jak v lyrických pasážích, tak i v dynamicky agresivních kytarových rifech. Avšak až příliš přesné sledování scén a následování pohybu nedokáže vytvořit atmosféru, naopak jen podporuje rozpolcenost celé inscenace. Scény se tak staly plochými a nepřekvapivými.

Okamžik překvapení a originality však v sobě nese jiná složka inscenace, a to skvělá scénografie Pavly Kamanové, která je tím nejlepším z celého ADHD. Kruhovité jeviště je samo o sobě znakem, nástrojem i artistou. Díky variabilnímu uchycení mění svou stabilitu i centrum, výrazně zefektivňuje jednotlivé výstupy. Symbolicky i konkrétně pak dotváří příběh hledání životní rovnováhy lidí trpících ADHD.

Symboly a odkazy související s ADHD byly v inscenaci důležité, jenže některé z nich, například malby a odkazy na malíře Jeana-Michela Basquiata, zůstávají nevyužity. Soubor si před premiérou udělal důkladnou rešerši o této poruše a jejích projevech. „V hyperaktivitě se dá najít nová kvalita života,“ pravil Rostislav Novák ml. v jednom z rozhovorů. Znázorněné situace nebyly ukázkou strastí života, které zatěžkávaly některé ze starších Novákových inscenací – snad možná proto, že toto téma je režisérovi skutečně blízké. Nová inscenace je tak jistě krokem kupředu, přesto k naplnění mediálně vytvářené představy Cirku La Putyka jako souboru špičkové evropské úrovně cosi chybí.

Autorka je redaktorkou portálu Taneční aktuality.cz.

Psáno z premiéry 21. října 2018 v Jatkách 78, Praha

Cirk La Putyka: ADHD

Námět a režie: Rostislav Novák ml., dramaturgická spolupráce: Jan Tošovský, scénografie: Pavla Kamanová, choreografie: Thomas Steyaert, kostýmy: Petra Ptáčková, hudba: Jan Balcar, světelný design: Ondřej Kyncl. Účinkují: Risto Sakari Männistö, Carlos Landaeta Meneses, Émile Pineault, Mireia Piñol Martínez, Vincent Bruynincky, Jonas Garrido Verwerft, Mauricio Rafael Cugat, Sandra Pericou-Habaillou.