Přehled událostí roku 2018 začínáme mrtvými. Koho uslyšíme už jen zprostředkovaně?

Smrti očekávané, smrti překvapivé i smrti šokující: rok 2018 nebyl v tomhle jiný. Ale protože je prosinec, něco bilancování se sluší a patří p.t. čtenáři dopřát. My si jej odbudeme jinak než prostým výčtem: výběr slavných mrtvých je čistě subjektivním steskem autorky.

Nedotáhl to ani do Klubu 27

XXXTentacion, 23. ledna 1998 – 18. června 2018

Mladý, drzý, úspěšný a brzy mrtvý, XXXTentacion následoval jediný správný osud (mnoha) afroamerických raperů. Jeho hudební kariéra byla sice do počtu let krátká, ale stihla obsáhnout všechny prvky, jimiž dobrý raper musí projít (dobrý raper, mrtvý raper?). První usvědčené násilí v šesti letech, další o pár měsíců později a rovnou v kostelním sboru. Vyloučení ze školy za násilné chování a v patnácti pobyt v diagnostickém ústavu za nelegální držení zbraně. Opakované útěky odtud, život na ulici. V devatenácti letech první singl Look at me, který se vzápětí dostal na 34. pozici Billboard Hot 100 a podpořil jej velký Drake.

A vedle toho taky evidentně hypersenzitivní chlapec, jenž ke svým vrstevníkům uměl mluvit naštvaným jazykem neléčené deprese.

XXXTentacion byl zastřelen ve svém BMW cestou pro novou motorku.

Píseň, kterou najdete v přiloženém videu, vynesla jeho smrt na třetí příčku žebříčku Billboard Hot 100, jiný jeho singl, Sad!, se protlačil pozici na první.

No, a tady to končí.

Dotančeno, nezapomeňte

Michal Maudr a.k.a. DJ Loutka, 8. května 1967 – 18. srpna 2018

Těžko vysvětlit současným dvacátníkům, jaké to bylo v raných devadesátkách „chodit na Loutku“. Proto se o to ani nepokusím. Pro ty, kteří „loutkohry“ pamatují – a vzhledem k době a okolnostem se počítá i „pamatují matně“ – zde budiž dvouhodinová vzpomínka na DJe, který minimálně jedné generaci stvořil soundrack k mládí, v němž drogy nezabíjely, tančit se smělo celou noc a smích byl divoký, upřímný a LOLů prostý.

Tohle byla blbá smrt, a hlavně nekonečně zbytečná: Michal Maudr se rozhodl odejít z tohoto světa vlastní rukou v jedenapadesáti letech.

Ta, jíž jsou všechny ženy vděčné

Aretha Franklin, 25. března 1942 – 14. srpna 2018

Pamatuju si ty noci kolem poloviny srpna, každou chvíli se objevoval nějaký ten RIP hoax, že Aretha už… že první žena v Rock´n´rollové síni slávy a držitelka osmnácti Grammy už navždy zpívá o patro výš.

Ač byla nejčastěji spojována s R&B, pro mě bude navždy určující její vazba na gospel: řekne se Aretha, a rovnou vidím dvě řady zpívajících žen. Houpou se do rytmu vyznání lásky k Bohu a ze síly jejich hlasů je vám na omdlení.

Ve videu se podívejte na videoklip k písni Respect, která se v roce 1967 stala hymnou občanskoprávních hnutí, a navždy už songem žen bojujících za rovnoprávnost. 

What you want, honey, you got it
And what you need, baby, you’ve got it
All I’m asking
For a little respect when I come home, hey now

Relativně dlouho žhnoucí kometa

Rachid Taha, 18. září 1958 – 12. září 2018 

Slovní spojení „nekonečná energie“ mi zejména ve spojení s hudbou vždycky přišlo, eh, maličko přehnané. Přesně do doby, kdy jsem na ostravských, tehdy ještě bureš-free, Colours v roce 2004 zažila koncert synteticky skvěle stimulovaného alžírsko-francouzského umělce. Výtečný chemický koktejl ovšem jeho talent nepřebil, nýbrž znásobil. Po skončení show, k níž s dovolením nepřiřadím žádné adjektivum, neboť žádné takové zatím neznám, jsem do páté hodiny ranní nemohla usnout – ráda bych z toho v tuto chvíli obvinila onu mýtickou energii.

Rachid Taha stejně divokým tempem žil celý život. Zemřel pár dní před svými šedesátinami. V Paříži, na infarkt. To musela být součást díla!

Princezna, která dojódlovala kvůli blíže neurčené intoxikaci

Dolores O´Riordan, 6. září 1971 – 15. ledna 2018

Proslavil ji zvučný hlas, silný irský přízvuk a schopnost rozhalekat libovolně velký stadion. Společně s The Cranberries dosáhla na přelomu milénia celosvětového úspěchu, což se v Česku pozná tak, že jejich hit Zombies,  věnovaný obětem teroristického útoku v anglickém Warringtonu, už dva roky hraje Radiožurnál. The Cranberries ovšem jejich zpěvačka, skladatelka a pianistka rozpustila na vrcholu slávy, v roce 2003, přičemž každý z členů kapely se více či méně vrhl na sólovou dráhu, případně do víru nejrůznějších kolaborací. V případě Dolores se za nejzábavnější dá označit spolupráce na albu Like a Puppet Show, které je dílem Johna Malkoviche.

Tělo Dolores O´Riordan nalezl personál londýnského hotelu ve vaně. Vyšetřování bylo uzavřeno s popiskem „bipolární porucha + intoxikace“.