Temní tvorové se zjevují v akváriích našich životů

Když téměř na samém konci prózy Akvárium vyrazí postavy do lesa za Seattlem, aby si sehnaly vánoční stromek, čtenář poučený Vannovými předchozími romány (česky vyšly Ostrov Sukkwan a Srub) velmi zbystří. Nebo když dojde k úprku dvou dětských hrdinek, vystrašených povídačkami o yettim, nejspíš si čtenář znalý děl tohoto aljašského spisovatele hned v hlavě prochází, co ví o zlomeninách, omrzlinách, amputacích v nouzových podmínkách a výdrži lidského těla… Ale chyba lávky! Tentokrát se všichni dokáží z přírody vrátit.

… a dostavil se dědeček

Dvanáctiletá Caitlin se každý den po škole vydává do seattleského Mořského světa, kde čeká, až si pro ni přijede matka Sheri. Dcera s matkou žijí samy, peněz na koníčky nebo zájmové kroužky se jim nedostává. Ve škole si dívka rozumí jen s nově se přistěhovavší Indkou Šalíni. Jednoho dne se školačka Caitlin seznámí se starým mužem a brzy se z nich stane v pozorování nejrůznějších roztodivných ryb sehraná dvojka. Dokud ovšem muž nepoprosí, zda by se mohl setkat s Caitlininou matkou.

Ten okamžik změní život všem zúčastněným. Muž je totiž Caitlinin dědeček, který kdysi opustil svou dceru i svou na rakovinu umírající manželku. Nyní touží po odpuštění. Jenže dlouhá léta nenávisti a opovržení nejde jen tak vytěsnit. Pro Caitlin tak začíná peklo, během něhož má poprvé v životě možnost sledovat svou matku z odstupu – jako zvíře v zoo, jak to sama popisuje, u něhož vůbec nedává smysl, že umí mluvit. Sheri totiž v touze pomstít se otci a donutit vlastní dceru pochopit, čím si ona sama kdysi jako dítě prošla, otestuje hranice své příčetnosti, ale i dětské lásky a důvěry.

Jde o zkoušku o to bolestivější, že na začátku románu je vykreslen vztah Caitlin a Sheri jako totální. Caitlin si plně neuvědomuje, že jí něco schází. Má matku a má své ryby. Díky nim utíká do jiných světů, do hlubin bezpečného, vždy vřelého oceánu bezpečí a lásky. Jako ryba na háčku je však z tohoto světa dětských představ vytažena a musí vkročit do světa dospělosti, kde se nejvíc, a dost možná nevratně, zraňují ti, kteří se nejvíc milují. Do oceánu připluli predátoři – a už v něm zůstanou navždy.

Propast mezi potřebami

Vannův román je vlastně velmi prostou historkou o jednom rodinném znovushledání v nepříliš zaopatřené sociální vrstvě (z některých popisů sousedství, kde Caitlin a Sheri žijí, běhá mráz po zádech). Působivost a hloubku získává tím, jak důsledně pracuje s Caitlininým vnímáním světa a s nejrůznějšími rybími metaforami. Dívka poznává nové lidi prostřednictvím otázky, jakou rybu mají nejraději, byty vlastní i cizí vnímá coby akvária, v nichž dokáže jasně definovat místa, kde se může malá rybka jako ona skrýt. Okamžiky lásky a bezpečí má spojené s metaforami vodního živlu a nebezpečí představují nejasné stíny pohybující se v hlubinách okolní existence.

V roce 2008 publikoval sbírku Legenda o sebevrahovi (Legend of a Suicide), z níž pochází novela Ostrov Sukkwan, kterou pražské Argo samostatně vydalo roku 2011. Táž pražské firma roku 2014 publikovala překlad autorova prvního románu Srub (Caribou Island, 2011), foto: Text Publishing (Matheiu Bourgois Agency)

Text exceluje v jednotlivých popisech ryb, které Caitlin sleduje. Je fascinována jejich pohyby i tvary, možnostmi transformace a vývoje. Když sleduje tvory žijící v seattleském Mořském světě, odehrává se před ní tanec stvoření, zrození i zánik celých galaxií. Zájem o ichtyologii je pro žačku jediným klíčem k interpretaci světa. Od všech ostatních dostává jen matoucí signály a torza pravidel. Jako když jí matka vysvětluje koloběh odříkání a únavy, který den co den podstupuje, aby bylo na složenky: „Smysl to nedává, to je fakt. Vítej ve světě dospělých, už brzy na vašem přijímači. Pracuju, abych mohla pracovat víc. Snažím se nic nechtít, abych mohla mít vůbec něco…“ Nebo jako když Caitlin sama se spolužačkou poprvé čelí probouzející se sexualitě (což je zakončeno něžnou větou „Jsi moje ryba, kterou jsem si ulovila“). Podobně zmatené jsou rovněž informace, na jejichž základě se Caitlin i čtenář pokoušejí zjistit, co se vlastně stalo v Sheřině minulosti.

Vše je podtrženo tím, že Vann v románu nepoužívá uvozovky pro označení přímé řeči. Jako by tak jeho postavy žily v akváriu tvořeném stěnami tiskových stran, v živlu slov, která jsou od čtenáře zvláštně oddělená a jaksi tlumená – stejně jako je oddělené a tlumené vše, co Caitlin obklopuje.

Caitlin se podvědomě snaží utéct ze světa, v němž je odsouzena žít. S objevem dědečka, a v omezené míře i nového matčina přítele Steva, se taková možnost naskýtá. Zároveň s ní se však otevírá propast mezi potřebami dcery a její matky. Snaha o řešení se zvrhává v jakousi perverzní pohádku. Z matky se stává zlá macecha nebo čarodějnice, z dědy princ, z důvěrně známého prostředí začarovaný les.

Pohádkovost příběhu dostoupí vrcholu v samém závěru: po vší té temnotě, po všem tom bahně, jimiž tvůrce postavy protáhl, je to vykoupení vpravdě pohádkové. Rozhodně to neznamená, že bychom se dalších autorových textů už neměli bát. V Akváriu jde totiž spíše o vykoupení za odměnu, na němž těší právě jeho nepravděpodobnost a křehkost. Je jasné, že podobné štěstí nelze mít vždy. Ale pokud si je někdo zaslouží, je to právě malá Caitlin Thompsová, která v seattleském Mořském světě potkala víc než jen ryby.

Obálka českého vydání Vannova Akvária, repro: Argo

David Vann: Akvárium. Přeložil Viktor Heumann, Argo, Praha 2019, 232 stran, doporučená cena 278 korun.