UB40 (×2) v roce 40. Aneb rozkol mimořádného formátu

poster
To byly časy…. UB40 v osmdesátých letech, foto: archiv UB40

Součástí jamajské kultury, která vykrystalizovala kolem soundsystémů hrajících reggae a příbuzné žánry, byly tazkvané sound clashe. Při nich předváděly konkurenční soundsystémy (volná sdružení DJů, vokalistů, zvukových techniků a případně i doprovodných hudebníků) své schopnosti s cílem vyniknout nad soupeřem a dokázat tak sobě a návštěvníkům těchto soutěžních klání svou nadřazenost.

Vzdálený ozvuk těchto bitev – které nezřídka končívaly skutečným násilím – představuje pohled do rozpisu koncertů v birminghamské hale Arena. V rozpětí tří měsíců tu na přelomu letošního a příštího roku vystoupí dvě skupiny, z nichž každá má v názvu UB40. Jde o dvě znepřátelené frakce původního osmičlenného souboru. Oba koncerty jsou přitom ohlášeny jako oslava tohoto výročí. Dějiny populární hudby se sice hemží zneuznanými egy hudebníků. Avšak mediální přestřelky takových bratří Gallagherů či škádlení dvojice Kanye West / Taylor Swift blednou před roztržkou v původní sestavě pop-reggae kapely UB40.

UB40 Druhá frakce čili UB40 featuring Ali, Astro & Mickey. Na snímku vlevo vokalista Astro, uprostře Ali Campbell a vpravo klávesista Mickey Virtue, foto: archiv UB40 featuring Ali, Astro & Mickey

Historie rozkolu, který k této schizofrenní situaci vedl, je poměrně dobře zmapovaná. Před dvěma lety se jí věnoval například dokument BBC nazvaný Promises and Lies: The Story of UB40 („načerno“ je zavašen na YouTube), který dává prostor k vyjádření oběma znesvářeným stranám. Lépe než jakýkoli článek umožňuje nahlédnout hloubku konfliktu, který rozdělil nejen jednu z nejúspěšnějších britských kapel všech dob, ale zanechal take hluboké stopy v osobních životech aktérů.

Dlouho se přitom zdálo, že je v táboře UB40 vše podobně nadýchané jako jejich verze reggae, s níž zejména v osmdesátých letech a zkraje následující dekády dobývali hitparády. Se svým neměnným osmičlenným obsazením skupina dokonce platila za vzácně stabilní těleso. Dohromady se dala roku 1978 coby skupina přátel z birminghamské čtvrti Balsal Heath. Její dělnický ráz s velkým zastoupením přistěhovalců určil nejen národnostně rozmanité složení kapely, nýbrž i její orientaci na politicky uvědomělé reggae v tradici britských velikánů Steel Pulse a Matumbi.

UB40
Videoklip k písni  Many Rivers to Cross, zdroj: Vevo

Největší úspěch však UB40 přinesly až coververze tu více, tu méně slavných reggae skladeb, které začali od roku 1983 oprašovat na albové sérii Labour of Love. Hned první díl přinesl asi největší hit skupiny, předělávku písně Red Red Wine Neila Diamonda – v originálu sice nešlo o reggae, úspěch verze UB40 ovšem způsobil, že si většina lidí skladbu pojí daleko spíše s nimi než s americkým písničkářem. Podobně „definitivní verze“ se staly i z mnoha dalších předělávek, včetně Many Rivers to Cross (v originálu soulová píseň Jimmyho Cliffa) či Kingston Town (původně z repertoáru trinidadského zpěváka jménem Lord Creator).

Coververzí byl i největší hitparádový zářez UB40 z roku 1993, elvisovský doják (I Can’t Help) Falling in Love, který měl před nimi v repertoáru i takový Karel Gott. Následoval postupný sešup nikoli snad přímo do zapomnění jako spíše k pozici, kterou nejlépe vystihuje novinářský přídomek „Status Quo reggae“ – poslední čtvrstoletí zkrátka UB40 platí za kapelu, od níž se nedají čekat převratné výkony, která je však zároveň v dobrém i ve zlém stále živou součástí hudebního dědictví předchozích dekád.

UB40
Bejvávalo. UB40 kdysi dávno, archiv UB40. Videoklip k písni Kingston Town, zdroj: YouTube

Jestliže se na pozdních deskách UB40 nedařilo dosáhnout někdejší velikosti, koncertně platili stále za mimořádně sehranou kapelu, jak dokázal i záznam vystoupení v holandském Rotterdamu zvěčněný v roce 2004 na DVD Homegrown in Holland Live. Krátce nato se v dříve nerozborné struktuře UB40 začaly objevovat první trhliny, které vyvrcholily odchodem frontmana Aliho Campbella. Toho údajně více lákala sólová dráha, ačkoli on sám tento důvod odmítá a tvrdí, že za jeho rozhodnutím byla dlouhodobá nespokojenost s hudebním směřováním souboru a kupící se finanční problémy. Ty se nakonec postaraly i o další ránu – byl jí bankrot kapely v roce 2011! Veškeré následné výdělky UB40 tudíž putují na uhrazení dluhů, které přes své někdejší úspěchy muzikanti dokázali nadělat. Z výše zmíněného dokumentu přitom vyplývá, že nikdo není schopný přesně určit, kam se řádově desítky milionů liber, vydělané v tučnějších letech, poděly. Nejpravděpodobnějším viníkem je neuvěřitelně špatné hospodaření; někdejší manažeři UB40 v dokumentu například vzpomínají, že kapela trvala na nákladné koncertní výpravě i v případech, kdy se dala finanční ztráta předem snadno vypočítat.

Svým způsobem tak UB40 musí káru, danou do pohybu před čtyřiceti lety, táhnout dál. Pomáhá jim v tom nový zpěvák, kterým se stal Aliho bratr Duncan (další Campbell, tentokrát Robin, jeden ze čtyř synů někdejšího folkového zpěváka Iana Campbella, hraje v kapele na baskytaru). A právě tato volba někdejšího frontmana kapely rozzuřila natolik, že se se svými bývalými spoluhráči rozhodl vstoupit do otevřené války. V roce 2013 se spojil s dalšími dvěma odpadlíky z původní sestavy (klávesista Mickey Virtue a vokalista Astro) a společně začali vystupovat pod jménem UB40 featuring Ali, Astro & Mickey.

UB40 UB40 po rozštěpení – zde jako devítičlenné těleso, foto: archiv UB40

Ali Campbell je přesvědčený, že právě on je tím pravým pokračovatelem UB40, a své bývalé spoluhráče obviňuje z parazitování na jménu kapely. Soubor se dvěma zbylými bratry z téhož podezírá Aliho a rozhodl se záležitost řešit soudně. Spor se zdaleka netýká jen práva na užívání slavného jména. Přerostl i do roviny osobní nevraživosti. Diváci dokumentu Promises and Lies: The Story of UB40 se tak například mohli dozvědět, že Ali Campbell nepřišel na pohřeb svého otce, který dal před svou smrtí v roce 2012 za pravdu konkurenční frakci kapely.

Ať už soudní pře dopadne jakkoli, je příběh UB40 univerzálním mementem. Ukazuje na důležitost obchodní stránky provozování hudby na vrcholové úrovni. I v hudbě (stejně jako třeba v sebelépe klapajícím manželství) je dobré myslet na zadní vrátka a umět si představit situaci, kdy se z vašeho partnera stane váš úhlavní nepřítel.

Související