Vlivné galerie, díl osmý: Opera Gallery. Trochu jiný příběh
Současné umění potřebuje galeristy, kteří umělce podporují a napomáhají ukotvit jejich místo na scéně. V Londýně fungují soukromé prodejní galerie, mající mezinárodní renomé a tím pádem i dosah. Seriál textů postupně představuje ty nejzajímavější z nich.
Galerie, jejíž první pobočka byla otevřena v roce 1994 v Singapuru a ještě téhož roku také v Paříži, má specifickou historii i náplň. Její zakladatel, Francouz Gilles Dyan (*1960), se netají tím, že je galeristou minimálně ve stejné míře jako obchodníkem. Od toho se odvíjí i chod všech jeho galerijních podniků. Těch má Opera Gallery zatím třináct v prestižních lokacích. Že budou přibývat další, lze očekávat.
Gilles Dyan sám sebe popisuje jako klasický případ selfmademana. O umění se zajímal od útlého věku, sám brzy rozpoznal své nadání. V šestnácti letech si dle vlastních slov pořídil první dílo, kterým byl tisk od Joana Miróa. Kolem dvaceti se už živil předprodejem grafik a tisků, ačkoli rodiče jej nutili k tomu, aby si našel „opravdovější“ zaměstnání. Nakonec tedy zakotvil na přibližně deset let v oblasti PR a marketingu. Tuto zkušenost vnímal do budoucna velice pozitivně, coby zdroj užitečných znalostí. Ale umění jej přitahovat nepřestalo. V Kristových třiatřiceti letech se rozhodl naplno věnovat uměleckému trhu. Skoupil vybrané práce umělců, kteří se mu líbili, a začal s nimi obcházet galerie, sběratele a veletrhy. První veletrh, jehož se účastnil, se konal právě v Singapuru. Vše, co tam dovezl, prodal. A tak si zde rovnou otevřel výstavní a prodejní prostor. To bylo před dvaceti čtyřmi lety.
Gilles Dyan & Florence Dyan, galerista a jeho žena, foto: archiv Old Fashioned Mom
Nyní se kromě Singapuru jeho galerie nacházejí v Paříži, Londýně, Ženevě, Curychu, Monaku, New Yorku, Miami, Aspenu, Soulu, Honkongu, Dubaji a Bejrútu. Tedy tam, kdo to cinká penězi. Dyan je často oslovován západními médii s dotazy ohledně uměleckého trhu na Středním východě a v jihovýchodní Asii. Tím, že začínal v Singapuru, dostal se do povědomí klientů z oblastí, které byly ještě nedávno vnímány jako exotické. Odhalil tamní sběratelský potenciál (a kapitál) dříve než jiní západní galeristé.
Síť Opera Gallery je prvořadě určena sběratelům, což v praxi znamená, jak také Dyan uvádí, že jeho stánky nejsou vyhraněně zaměřené. Snaží se nabízet tvorbu zajímavých umělců současných (první spolupráce byla se španělskou malířkou Litou Cabellut), ale i nežijících klasiků (Pablo Picasso, Yves Klein atd.). V jednom rozhovoru rovněž galerista zmínil, že Opera Gallery nabízí díla přibližně v rozsahu od deseti tisíc do osmi milionů euro. Její pobočky mají být místy, kam se nemá bát vstoupit ani začínající (a dodejme náležitě solventní) zájemce o umění a kde mu poradí, do čeho investovat. Dyan toto tvrzení podporuje tím, že tvorbu, kterou nabízí, od žijících umělců přímo kupuje. Proto musí i on sám věřit, že dělá dobrý obchod, jak veřejně prohlašuje. Nejde o zcela standartní přístup. Galerie totiž díla, která prodávají, zpravidla nevlastní v takové míře jako právě Gilles Dyan.
Gilles Dyan (vlevo) rozmlouvá s reportérem televize CNN Johnem Defteriosem o trhu s uměním na Středním východě, foto: archiv CNN I název Opera Gallery slouží obchodu: je mezinárodně vstřícný, dobře vyslovitelný, zapamatovatelný v naprosté většině jazyků. Dyan slovo opera nadto překládá z latinského jazyka jako „artwork“a název Opera Gallery vysvětluje jako „gallery of works of art“. Gilles Dyan věří, že budoucnost uměleckého světa leží v rukou soukromých, movitých sběratelů, kteří začínají hojně zakládat vlastní muzea. A všechny pobočky Opera Gallery Group jsou tu pro ně.
