Velké manévry

Vybídnutí Heinricha Heineho, podle něhož každý umělec musí napsat svého Fausta, cituje režisér Ďáblovy krásy v předmluvě k Velkým manévrům, a pokračuje: "K tomu by se jistě dalo dodat, že každý autor jistě pomyslil na to, napsat svého Dona Juana."

Velké manévry jsou pouze jednou z nesčetných variací, jaké lze udělat na toto téma. K umístění filmového příběhu do doby před první světovou válkou nás nevedla snaha o využití kouzla minulosti. Vybrali jsme si tuto dobu proto, že citové záležitosti tenkrát zaujímaly více místa než dnes. Podle svědectví dobových autorů bylo tolik malých Donů Juanů v salónech i podnájmech, kteří neměli nic jiného na starosti, než přidávat nová jména na seznam svých výbojů, a kteří přitom zapomínali, že se srdcem je divno hrát! Tento název by mohl nést i náš příběh, kdyby již nepatřil jednomu divadelnímu dílu a kdyby se nezdálo, že název Velké manévry je vhodnější pro vykreslení maloměstských mravů v letech, kdy klasickým obrazem svůdce byl mladý jezdecký důstojník." Dodejme, že jméno autora "jednoho divadelního díla" z roku 1665 vynechává Clair s jistotou, že to dobový čtenář přijme jako diskrétní "přihlášku" čerstvě dokončeného díla do genealogie molièrovské tradice.

Veškeré informace o pořádané akci pro vás připravila redakce webu GoOut.