Artchiv: Lada, Miler, Pojar a Born – osobnosti Večerníčku v unikátních archivních videích
Večerníčkovi je letos šedesát. Oblíbený pořad pro děti se na obrazovce poprvé objevil v lednu 1965. V rubrice Artchiv se zaměříme na kolekci méně známých archivních videí přibližující čtyři osobnosti, které ovlivnily podobu Večerníčku. Kvartet pak doplňuje ústřední postava: znělka pořadu s chlapcem s papírovou čepicí od výtvarníka Radka Pilaře.
Josef Lada (1887–1957)
Malíř, ilustrátor, karikaturista a spisovatel se proslavil nezaměnitelným výtvarným stylem, jenž vtiskl tvář nejen mnoha pohádkovým postavám, ale stal se synonymem pomyslné idyly českého venkova první poloviny minulého století. Mezi jeho nejslavnější „nepohádkové“ počiny patří ilustrace k Haškovým Osudům dobrého vojáka Švejka za světové války.
Sám Lada zemřel necelých osm let před vysíláním prvního Večerníčku, ovšem jeho dílo se stalo předlohou hned několika z nich. Tím nejznámějším je animovaný seriál O Mikešovi z roku 1970. Ladův mluvící kocour v něm ožil díky scénáři Josefa Bruknera, režii a ilustracím Josefa Klugeho a nezaměnitelnému hlasu Karla Högera. Na tvorbě seriálu se podílela i Ladova dcera, výtvarnice Alena. Roku 1989 Československá televize odvysílala další seriál vycházející z Ladovy tvorby – O chytré kmotře lišce, tentokrát v režii Eduarda Hofmana. Dalším „ladovským“ Večerníčkem byli Bubáci a Hastrmani v roce 1999 (druhá série byla vysílána o šest let později). Zatím posledním ladovským Večerníčkem je Honza a beránek z roku 2016.
Adolf Born (1930–2016)
Nejen díky svému kníru byl nepřehlédnutelnou postavou české animované tvorby. Jeho ilustrace a karikatury, které vynikaly osobitým humorem a fantazií, doprovodily stovky knih pro děti a dospělé.
Asi nejvíc se však Adolf Born proslavil coby výtvarný spoluautor několika populárních večerníčků. Ve dvojici s Milošem Macourkem vytvořil Macha a Šebestovou (1976) o žácích 3. B disponujících kouzelným sluchátkem nebo Žofku a spol. (1987) vyprávějící příběhy podnikavé opičky v zoologické zahradě. Jako výtvarník spolupracoval i na seriálu Já, Baryk z roku 2002.
Zdeněk Miler (1921–2011)
Ve výčtu pochopitelně nemůže chybět Zdeněk Miler – ilustrátor, animátor, režisér kreslených filmů, a především autor možná vůbec nejslavnější večerníčkovské postavy: Krtečka. Od konce čtyřicátých let působil ve studiu Bratři v triku, pro něž navrhl dodnes používané logo tří kluků v pruhovaném tričku.
Kromě Krtečka má na svědomí i další populární Večerníčky: například sérii příběhů O cvrčkovi (1979) nebo Cesty formana Šejtročka (1995). Jeho tvorba vyniká milým humorem a výtvarnou jednoduchostí, díky níž je snadno srozumitelná i těm nejmenším.
Večerníček slaví 60 let
Česká televize si jubileum pořadu připomíná řadou akcí: do konce září mohou diváci navštívit výstavuVečerníček slaví 60 let ve Strahovském klášteře, v iVysílání lze zhlédnout rozšířenou kolekci Večerníčků a součástí oslav rovněž je podcastová sérieFenomén Večerníček, v níž šestice autorů a autorek známých českých podcastů zkoumá Večerníček z pohledu dnešních diváků.
Břetislav Pojar (1923–2012)
Režisér, animátor a výtvarník. Náležel mezi vůdčí osobnosti československého loutkového filmu. Řemeslu se učil od Jiřího Trnky, s nímž spolupracoval na filmech jako Špalíček (1947), Císařův slavík (1949) nebo Staré pověsti české (1952). V roce 1959 se osamostatnil a spolupráci se svým učitelem symbolicky završil několik let po jeho smrti pěti krátkometrážními snímky na motivy Trnkovy knihy Zahrada (1974).
Jeho nejslavnějším večerníčkovským počinem bezesporu je seriál Pojďte pane, budeme si hrát (1965) o dvou veselých medvědech. Za zmínku stojí i adaptace Čapkova románu Dášeňka (1979) nebo nezapomenutelní Jája a Pája (1986).
Večerníček (* 1965)
Postava chlapce jedoucího nejprve na houpacím koni, pak v autě a nakonec na jednokolce vznikla v roce 1965. Malé diváky vítá dodnes. Jejím autorem je výtvarník Radek Pilař, znělku režíroval Václav Bedřich a hudbu k ní složil Ladislav Simon.
Autor postavy Večerníčka Radek Pilař (1931–1993) se jako výtvarník podílel i na několika večerníčkovských seriálech. Tím nejznámějším je O loupežníku Rumcajsovi (1967).
